Gertruda Stein a Pablo Picasso: zvláštní přátelství

V Paříži stáli u zrodu moderního umění a svou tvorbou, ale i životem bořili zavedené konvence. Pablo Picasso zemřel před 50 lety, Gertruda Stein vydala v roce 1933 svou nejznámější knihu, kterou vzbudila velký rozruch - neboť byla otevřenou literární novátorkou v mnoha ohledech. Odkaz obou tvůrců, jež se vzájemně uznávali a respektovali, má stále mimořádnou sílu, je věčným tématem i trvalým potěšením.

Alice Toklas a Gertruda Stein ve společném pařížském bytě na rue de Fleurus č. 27 se stal místem setkávání avantgardy z celého světa. Obě ženy tam přijímají každou sobotu v tradici salonů osmnáctého století.

Gertruda Stein byla výjimečná osobnost, kterou ctil i Pablo Picasso, jehož postoj k ženám byl jinak problematický. Právě tato svérázná Američanka žijící v Paříži se stala pro mladého malíře ze Španělska důležitou postavou. Její byt proslul jako místo setkávání avantgardních tvůrců, kteří se později stali legendami. Kdo byla tato robustní dáma, jenž sehrála zásadní roli při formování moderního umění?

S postupem času se mění i pohled na Gertrudu Stein podobně jako na jejího přítele a chráněnce Pabla Picassa, který rovněž neušel současným hodnotovým korekcím. A tak dokonce i pařížské muzeum nesoucí jeho jméno změnilo svou strategii vůči veřejnosti. U příležitosti 50. výročí úmrtí slavného umělce se jeho misogynní postoj či „kolonialismus“ vyvažuje přístupnějším výběrem z tvorby, dokonce i celkovou prezentací mířící nově k mladé generaci.

PORTRÉT MARIE-TEREZIE [PORTRÉT MARIE-TEREZIE ], [PAŘÍŽ], 6. LEDNA 1937

Picassova tvorba, která dříve provokovala sama o sobě, je na nejnovější výroční výstavě nabízena v nezvykle pojednaných interiérech. Muzeum Pabla Picassa v Paříži se odhodlalo k nápadné změně, když si povolala zahraniční posilu. Volné umění se tak dostalo do aktivního kontaktu s užitým designem. Celá akce může připomínat atraktivní výsledek spolupráce módní značky Louis Vuiton s japonskou umělkyní Yatyoi Kusama, která září i ve svých 93 letech. Její současná výstava v londýnské Tate Modern byla nyní prodloužena pro nebývalý zájem veřejnosti. Také tato extravagantní umělkyně se stala globální ikonou navíc posílenou v partnerství s luxusní značkou. Nápadně barevné „puntíky“ typické pro japonskou výtvarnici se staly letošním designem vybraných kabelek, triček a dalších módních doplňků.

Nová expozice v pařížském Picasso Museum

Ale zpět k Picassovi, jeho výročí, ale i přátelství s jednou pozoruhodnou ženou. Malířova pařížská výstava, jak bylo naznačeno, představuje slavné obrazy v novém prostředí. Přiznaný a nepřehlédnutelný britský designér Paul Smith se ujal vizualizace a návrhů výstavních interiérů, které nyní hýří barvami a dekory. Především nekompromisně vedené pruhy ozvláštňují stěny, na kterých visí neméně pestré malby. Výsledek není zas tak špatný, jak by se dalo předpokládat, ale vzbuzuje otázky i pochybnosti o smyslu takové výzdoby. Fenomén Picasso podle pořadatelů zjevně potřebuje prosvětlit a zlidštit v rámci všeobecně převládající kultury. Je to nezvyklé; dokonce přání Francouzů, aby se úkolu ve věci umění ujal Angličan bylo dříve nemyslitelné.

Picassův portrét Gertrudy Steinové pocházející z roku 1906 předběhl svou dobu. Když někdo v časech jeho vzniku malíři namítl, že Gertruda si ve skutečnosti není podobná, malíř s klidem namítl: „Buďte bez obav, jednou tak vypadat bude.“

Španěl Picasso navštěvoval Američanku Stein v Paříži, kde se usadila v roce 1903. Bývalá studentka biologie, filozofie a psychologie změnila zásadně svou dosavadní životní cestu, když „odmítla svoji mateřskou roli a medicínský pohled na ženské tělo.“ Za tímto rozhodnutím jistě rovněž stálo její povědomí o vlastní homosexualitě. Školu nakonec opustila ale z jiného konkrétního důvodu, když vyvolala nepřípustný skandál rukopisem svého prvního románu nazvaného Q.E.D. Spis však veřejně vyšel v patřičném nákladu až v roce 1950.

Portrét Gertrudy Stein (1906) od Pabla Picassa... Jeho portrét byl proveden s velkými obtížemi. Picasso potřeboval téměř sto pózování, aby zachytil Steinovu osobnost. Řešení našel v použití tohoto druhu nevýrazného masky, vyplývající z jeho prací blízkých starověkému iberskému umění, které zároveň předznamenává další významné dílo, zakladatele budoucího kubismu: Avignonské slečny (1907).

Tento portrét Cézanna z roku 1878 byl prvním ve sbírce Gertrudy a Leo Steinových. Umělec namaloval pravé oko své ženy úplně černé... obraz inspiroval Picassa při jeho další tvorbě

V bytě Steinových viděl Picasso portrét, na kterém Cezanne namaloval oči své ženy na černo. Picasso si tuto techniku vyzkoušel na vlastní kůži v autoportrétu z roku 1906.

Pablo Picasso byl duší rovněž bořitelem anarchistou, miloval kruté býčí zápasy, ženám poroučel, ale také se jimi dočasně nechával inspirovat. Gertrudu Stein respektoval stále; snad nehrál určující roli fakt, že jako jedna z prvních jeho obrazy obdivovala, se zaujetím posuzovala a také sbírala, tedy nakupovala. Zpočátku tak činila se svým bratrem; Leo se však rozhodl koncem roku 1913 trvale přesídlit do Itálie. Společná sbírka moderního umění musela být rozdělena. Kromě již pověstného sporu o Zátiší s jablky od Paula Cézanna, které tak milovala, připadla Leovi sbírka Matissových obrazů, Gertruda si vybrala Picassa. Ostatně její oblíbený malíř ji chtěl potěšit a ke ztrátě Cézannova zátiší řekl: „Namaluji vám jablko, a to bude stejně skvělé jako všechna Cézannova jablka" A přinesl obraz, opatřený názvem „Sovenier pour Gertrude et Alice“ jako dárek k Vánocům roku 1914. V té době si byli velice blízcí i lidsky, Stein uměla přijímat i jeho halasnou povahu, když šlo o umění. Matisse a Picasso se shodovali, pokud šlo o až posvátný význam malování. Jinak ve všem ostatním se velmi lišili. Přesto si jejich hostitelka a mecenáška s oběma rozuměla.

Její byt na Rue de Fleurus 27 proslul coby salon, ve kterém se scházeli a diskutovali představitelé počínajícího modernismu...

Stein byla otevřenou novátorkou ve všech ohledech. Jako Američanka nebyla zatížena evropskou tradicí, coby žena židovského původu však měla smysl pro širší i hlubší souvislosti a vytříbený vkus. Její byt na Rue de Fleurus 27 proslul coby salon, ve kterém se scházeli a diskutovali představitelé počínajícího modernismu: dveře zde měli vždy otevřené malíři jako Henri Matisse, Juan Gris či Georges Braque. Kromě výtvarníků bývali hosty Ernst Hemingway nebo Francis Scott Fitgerald, tedy příslušníci tzv. ztracené generace. Tento později obecně přijatý termín ostatně poprvé použila právě Steinová, když v roce 1924 v Paříži na adresu spisovatelů pronesla: „Vy všichni mladí, kdo jste sloužili ve válce, jste ztracená generace.“

V roce 1907 se seznámila s Alicí B. Toklasovou, se kterou sdílela svůj život od roku 1909 až do své smrti.

Jako každá velká osobnost se Gretruda Stein vymyká jednoznačnému uchopení a začlenění. Dnes je považována za ikonu kulturního života 20. století s významem přesahujícím hranice Paříže. Byla experimentující spisovatelkou a básnířkou, také operní libretistkou, sběratelkou avantgardního umění, především však personou s mimořádnou inteligencí, empatií a charismatem. Její fyzické vzezření mohutnější ženy s krátkými vlasy asi nejlépe vystihuje jeden z nejslavnějších exponátů Metropolitního muzea v New Yorku. Picassův portrét Gertrudy Stein pocházející z roku 1906 předběhl svou dobu. Když někdo v časech jeho vzniku malíři namítl, že Gertruda si ve skutečnosti není podobná, malíř s klidem namítl: „Buďte bez obav, jednou tak vypadat bude.“

Picassovo vizionářství bylo blízké psaní, kterému se Steinová vedle svého společenského života intenzivně věnovala. Pro své rané básně, povídky či romány stěží nacházela nakladatele, když se pokoušela ve své tvorbě převést slova do „kubistické abstrakce“ nebo automatického záznamu blízkého dadaismu nebo surrealismu. Svá slova chrlila na papír zpravidla bez obvyklých interpunkcí; jedna věta se tak mohla natáhnout až na několik stran.

Snad žádné, byť okrajové, pojednání o Stein se neobejde bez citace její slavné věty: „Růže je růže je růže,“ pocházející z básně napsané roku 1913 a později včleňované do dalších prací. Pravděpodobně bychom mohli toto konstatování interpretovat jako důraz na věci samy o sobě, na pohled okolo nás bez symbolického či intelektuálního podtextu. Vždyť také Picasso ve stejné epoše demonstroval na nových dílech celkem prostou, i když nezvykle pojatou skutečnost. Jeho obrazy, kresby či koláže nám prostě říkají, že věci jsou takové, jaké jsou – a na ně je jen potřebné se podívat z různých stran, než dojdeme k podstatě nebo pravdě celku.

Jedna z mála fotografií, kde pózují společně Gertruda Stein a Pablo Picasso (vlevo)... Do života i tvorby Pabla Picassa vstupovaly ženy, které zde hrály významnou roli. „Běh jeho díla podléhal vlivu Venuše a každá nová láska se vyznačovala přílivem a každé nové zklamání odlivem tvorby, jež po sobě zanechaly na pobřeží podivné trosky. Poněvadž řadu let na něho neměly vůbec vliv běžné životní okolnosti, bohatství ani chudoba, úspěch i nezdar, nepohodlí nebo komfort, zato ženy ho ovlivňovaly vždycky a totéž platí o rodině,“ píše skvělý umělcův životopisec Patrick O´Brian. Gertruda Steinová však byla až na drobné rozmíšky Picassovi stálou a poněkud výjimečnou přítelkyní. Picasso se stal časem pravidelným návštěvníkem jejího pověstného salonu. Se Steinovou si padli do oka. Španěla její zjev oslňoval – svým pohledem malíře objevil v jejím objemném těle přednosti, jež zůstaly ostatním skryty. Již v počátcích jejich vztahu literátku požádal, zda by jí nemohl portrétovat. Jejich vztah se v průběhu mnoha sezení prohloubil a zůstali si blízcí celou řadu let dávno poté, co Picasso už vůbec nepotřeboval nějaké zákazníky.

Gertruda Stein, známá dlouho spíše jen v okruhu svých avantgardních přívrženců, se přeci jen šířeji prosadila i jako spisovatelka, i když spíše respektovaná než čtená. Podobně dopadli velikáni James Joyce nebo Marcel Proust. Nejčtenější knihou Stein se nakonec stal titul Vlastní životopis Alice B. Toklasové z roku 1932. Ač to název nenapovídá, jedná se v podstatě o autobiografii („restituci času“) spisovatelky vedený jakoby z pohledu její přítelkyně (jisté alter ego), s kterou žila v lesbickém vztahu řadu let až do své smrti. Jedná se tentokrát o psaní již poněkud srozumitelnější, vedoucí od experimentů k jisté prostotě, vykazující však stále osobitý styl i zvláštní způsob interpunkce. „Stále více jsem usilovala o to říci co by se mohlo říci, když nebude člověk nic vyprávět,“ dočteme se v neobvyklém a těžko přeložitelném textu. Její literární styl je navíc hravý, založený na opakování a vtipu, obraznosti a svérázném plynutí, respektive podle autorky v rytmu, v jakém „chlemtal vodu náš pes Basket.“ Výsledný spis odrážející a popisující především atmosféru Paříže 20. let 20. století je také cenným pramenem informací, do kterého se Stein zpočátku moc nechtělo. Dala se přesvědčit až svou milenkou a důvěrnicí Alicí Toklas, i když stále tvrdila, že „zápisky nejsou literatura.“ Výsledek byl pozoruhodný, předčil v oblíbenosti její dosavadní „experimentální literaturu, která se válela ve skříni“ , ale také náramně rozlítil některé v knize zlomyslným způsobem zmíněné aktéry. Zvláště rozzuřen byl jinak Gertrudě více než přátelsky nakloněný Ernst Hemingway. O sobě se zde totiž dočetl, že se „naučil psát, když editoval Steinové rukopis knihy Stvoření Ameriky.“ Z jejích postřehů bez jakékoliv autocenzury byl pobouřen třeba i jinak decentní přítel Matisse, když se dočetl, že jeho „žena má ústa jako kůň“ nebo malíř Braque, který nemohl souhlasit s jejím tvrzením, že „kubismus je čistě španělská záležitost“ . Z těchto reakcí si odvážná a poněkud sebestředná spisovatelka však starosti vůbec nedělala. Kniha byla sice kontroverzní, také ale oceňována za „ojedinělý čich na dobové pachy ve vzduchu, které nyní dýcháme.“

České vydání z roku 1968 s doslovem Jindřicha Chalupeckého

Novinka se stala hned po vydání roku 1933 bestsellerem a spíše neznámá, v té době již šedesátiletá autorka, již tiskli převážně jen v malých avantgardních časopisech, se náhle stala světovou spisovatelkou. Pablo Picasso, Juan Gris a Sherwood Anderson zůstali jejími nejbližšími přáteli, i když k ní postupem času i věhlasu chodila celá umělecká i literární Paříž. Po válce 27. července 1946, Gertruda Stein, v tomto milovaném městě zemřela. Její věrná družka Alice Toklas ji přežila o více než dvacet let v ústraní jako téměř slepá a ochrnutá neznámá stařenka. Její nenápadná úloha však byla v celém příběhu mnohem důležitější, než se obyčejně soudí.

Gertruda Steinová je považována za velekněžku modernismu počátku 20. století. Když se v roce 1922 rozhodl sochař Jo Davidson vytvořit její podobiznu, již od počátku byl přesvědčen, že „udělat hlavu Gertrudy nestačí.“ Proto se rozhodl pro sedící postavu v životní velikosti – „jakéhosi moderního Buddhu“. Z původního terakotového díla bylo později zhotoveno několik bronzových odlitků. Jeden z nich byl v roce 1993 instalován do Bryant Park v New Yorku.

„Gertruda Steinová říkala o sobě, že je génius. Zvláštní přitom je, že měla pravdu. Ostatně se tím nepyšnila. Říkala to jen jako prosté konstatování,“ uvedl roku 1968 v doslovu českého vydání její nejznámější knihy Jindřich Chalupecký. Stein přitom záleželo, aby se vědělo, že v literatuře neusiluje o něco výlučného. Chtěla se prý jen dostat k podstatnému ve věcech i lidech, a to se jí podařilo. „Já nejsem blázen. Vím, že v denním životě nechodíme kolem a neříkáme si, že růže je růže je růže… ale uvažte, že v tomto verši je poprvé růže červená,“ podotýkala Stein, která stejně jako Picasso stála u zrodu moderního umění a nového či prostě jiného vnímání světa. V tomto ohledu bývala však vnímána spíše jako vlivná patronka umělců než průkopnice nové literatury. Její význam ale vzrostl v další vlně ženského hnutí a doceněna byla její role inovátorky anglického jazyka stejně jako podporovatelky dnes nejvýznamnějších umělců evropského modernismu.

Američanka Gertruda Stein (3. února 1874 – 27. července 1946), která žila od roku 1903 v Paříži na Montparnassu, pořádala ve svém bytě na Rue de Fleurus salony. Na nich se scházeli každou sobotu avantgardní umělci i spisovatelé tzv. ztracené generace. Gertruda a předtím ještě její bratr Leo začali sbírat moderní obrazy Paula Cézanna, Paula Gauguina, Georgese Braqua nebo Henri Matisse, který přivedl svému mladšího kolegu Pabla Picassa (25. října 1881 – 8. dubna 1973). Již v té době vlastnili sourozenci Španělovu malbu nazvanou Mladá dívka s košíkem květin, která zprvu vzbuzovala, na rozdíl od jejího bratra, ve sběratelce odpor. Obraz náhodně objevený a zakoupený u obchodníka Sagota za 150 franků byl přeci jen začátkem mimořádné soukromé kolekce tvorby Pabla Picassa zvláště z let 1906 – 10. Na počátku této přátelské etapy vznikl též Portrét Gertrudy Stein, která opakovaně seděla malíři modelem v jeho pověstném ateliéru v Le Bateau-Lavoir na Montmartru. Dnes je považován obraz z tzv. růžového období za jeden z nejslavnějších portrétů, které Picasso namaloval. Opakovaná sezení ve finále nakonec zabrala téměř tři měsíce, během nichž umělcova milenka předčítala La Fountainovy bajky. Z podobizny je znát silnou ženu a osobnost, jejíž pařížský salon se stal centrem společenského a kulturního života.

Radan Wagner (psáno pro Pátek LN)

Cecil Beaton pořídil Portrét Gertrudy Stein v roce 1938

foto: archiv

Gertruda Stein a Pablo Picasso: zvláštní přátelství

Henoch, který „chodil s Bohem,“ nás stále fascinuje…

Matka Leonarda da Vinci byla nejspíš cizí otrokyní…

Relevantní články

Zemřela Françoise Gilot – Picassova žena a múza…

Největší portrét Pabla Picassa byl nyní vyorán na poli

Diskuze k tomuto článku

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?

Gertruda Stein a Pablo Picasso: zvláštní přátelství

Čtěte také

Henoch, který „chodil s Bohem,“ nás stále fascinuje…

Matka Leonarda da Vinci byla nejspíš cizí otrokyní…

Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.

Subscribe

Relevantní články

Zemřela Françoise Gilot – Picassova žena a múza…

Největší portrét Pabla Picassa byl nyní vyorán na poli

Diskuze k tomuto článku

Spolupráce

Sledujte nás

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?