Londýn má – na rozdíl od Prahy – v myšlence galerií a muzeí jednu zvláštnost: jejich stálé expozice jsou zcela zdarma. Tato iniciativa přišla s labouristickou vládou v roce 1997 a nakonec došla k úspěšnému konci až v roce 2001. Důvod byl prostý: umění by si měli dopřát všichni bez ohledu na obsah svých peněženek.
Studie z roku 2009 dokládá: počet návštěvníků muzeí, která byla dříve zpoplatněna se zdvojnásobil a stala se tak jednou z největších turistických atrakcí v zemi. Je ovšem pravda, že se podle Art Fund sice zvýšil počet, ale nezměnil typ lidí, kteří do muzeí chodí.1 Galerie se díky tomuto pravidlu staly nedílnou součástí turistických návštěv hlavního města Anglie. Najednou bylo jedno, zda se tam projdou na deset minut, či na čtyři hodiny: jen krátká kontrola batohu dělí návštěvníky od známých kusů výtvarného umění: například Slunečnice od Vincenta van Gogha v Národní galerii, či celou místnost určenou pro tři obrovské malby Marka Rothka v Tate Modern.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku