Na právě otevřené londýnské výstavě Paul McCartney sdělil: “Když se na tyto své fotografie dívám dnes, desítky let poté, co byly pořízeny, zjišťuji, že je v nich jakási nevinnost. Všechno pro nás bylo v tomto okamžiku nové. Ale s potěšením si myslím, že bych je dnes nebral jinak. Nyní přinášejí tolik příběhů, záplavu zvláštních vzpomínek, což je jeden z mnoha důvodů, proč je všechny miluji a vím, že vždy podnítí mou představivost. Skutečnost, že tyto fotografie byly po zdlouhavé renovaci realizovány Národní portrétní galerií u příležitosti jejich současného zveřejnění, mě velice dojímá a těší. Děkuji, všem že po 60 letech vidím tyto snímky na stěnách…“
Připomeňme, že Paul McCartney má blízko k výtvarnému umění – sám se řadu let věnuje malířství, ale také sběratelství. K jeho oblíbencům patří René Magritte či Willem de Kooning.
Willem de Kooning byl rodinným přítelem Paula McCartneyho. Oba se poprvé setkali v roce 1970 prostřednictvím Paulovy manželky Lindy. Trávili spolu hodiny ve studiu a není překvapením, že de Kooning, kterého Paul láskyplně nazýval “Bill”, byl hlavním zdrojem inspirace pro své vlastní abstraktní umění.
Výstava s podporou Bloomberg Philanthropies ukazuje portréty pořízené McCartneym – jeho vlastním fotoaparátem mezi listopadem 1963 a únorem 1964, obdobím, ve kterém byli John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr aktéry nejslavnější skupiny nejen v Británii, ale stali se světovým kulturním fenoménem.
Probíhající bezprecedentní přehlídka se zabývá šílenstvím “beatlemánie” směrem zevnitř ven prostřednictvím McCartneyho fotoaparátu Pentax. Tyto fotografie, které autor popsal svými vlastními slovy jako “oči bouře”, poskytují jedinečně osobní a nikdy předtím neviděnou perspektivu, dokumentující Paulův čas s Beatles v kritickém okamžiku vývoje skupiny.
K výstavě vychází doprovodná kniha – Paul McCartney 1964: Eyes of the Storm, kterou uvedlo nakladatelství Penguin Press již 13. června tohoto roku.
Výstava tedy přibližuje příběh trvající pouhé čtyři krátké měsíce, Paulovy fotografie (rovněž obsaženy v knize) chronologicky dokumentují zážitky kapely na jejich cestách – od zrnitých černobílých portrétů pořízených v zákulisí v Liverpoolu, zkoušení hudebníků v nahrávacím studiu v Paříži, zimních panoramat Manhattanu až po zářivé barevné záběry slunečné Miami Beach. Nejstarší snímky na výstavě pocházejí z listopadu 1963, kdy beatlemánie zachvátila národ, a vrcholí fotografiemi pořízenými v únoru 1964, během posledních dnů první triumfální cesty kapely za “dobytí” Ameriky. Vystoupení skupiny v The Ed Sullivan Show 9. února 1964 sledovalo bezkonkurenční televizní publikum čítající 73 milionů lidí, což z Beatles udělalo globální superhvězdy a nově definovalo slávu v moderní éře. Čtyři měsíce zobrazené na této výstavě byly jen začátkem éry britské kulturní dominance v hudbě, módě a filmu. McCartneyho mimořádné fotografie evokují dobu, kdy se kultura otevírala všem – kdy čtyři velmi mladí muži ze severoanglického přístavu mohli ovlivnit svět svou hudbou a kreativitou.
McCartneym snímky pořízené před šedesáti lety byly objeveny v umělcově archivu v roce 2020, z nichž byly ty nejzajímavější vybrány pro veřejnost.
Podle pořadatelů je Paulův zájem o výtvarné umění je patrný v jeho fotografiích, odrážejících styly a estetiku období, včetně nové vlny, dokumentárního filmu a žurnalistiky, která se objevila v 60. letech. Absorboval kulturní vlivy, přizpůsobil svůj styl k dosažení určité atmosféry a učil se od fotografů, s nimiž pracoval – od autorů, kteří přijali nedokonalosti “momentkové” fotografie. McCartneyho vlastní přirozený přístup rezonoval se souvisejícími kulturními hnutími v Británii, jako je drsný realismus v divadle a literatuře a hnutí za svobodný film, z nichž všechny upřednostňovaly sociální aspekt. Paulovo bystré pozorování, tak oslavované v jeho písňových textech, charakterizovalo intimní portréty Johna Lennona, George Harrisona, Ringo Starra a manažera Briana Epsteina, zachycující okamžiky soustředění, uvolnění a radosti. Zatímco McCartney byl téměř vždy obklopen médii, používal také svůj fotoaparát k tomu, aby vykreslil osobní setkání s fotografy z novin, na pozadí řvoucích davů. Výstava dokumentuje různá prostředí, ve kterých se ocitl, dokumentuje prchavé okamžiky na cestách, když projíždí ulicemi lemovanými křičícími fanoušky.
Výstava: Paul McCartney 1964: Eyes of the Storm, National Portrait Gallery, Londýn, do 1. října 2023
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku