Vincent van Gogh byl malířem, který dodnes přitahuje pozornost svým dílem i dramatickým životem. Také nejasné okolnosti jeho posledních dní jsou pozoruhodné… Existují různé verze jeho skonu, které vyvracejí slavný příběh o sebevraždě. Ta spolu s „uříznutým uchem“ naplnila téměř archetypální mýtus hledajícího poutníka. Na toto téma se občas rozčeří vody – a není se co divit. Van Gogh promítal do svých obrazů, zvláště těch pozdně vypjatých, vlastní kolísavé nálady, vize i těžké psychické stavy. Také proto se o malířův osobní příběh zajímají spisovatelé, badatelé i historikové umění.
Když vyšla kniha – Van Gogh: The Life – přinesla 900 stran zřejmého, ale také objevného materiálu. Autoři jsou uznávaní badatelé – Steven Naifeh a Gregory White Smith již za životopis malíře Jacksona Pollocka získali Pullitzerovu cenu. Na knize o van Goghovi pracovali 10 let a opírají se o dosud neznámé či přehlížené souvislosti. Jejich studia rovněž podporují nový pohled na okolnost umělcovy smrti. Všeobecně rozšířená teorie o sebevraždě slavného malíře je prý chybná. Zastřelili jej totiž dva teenageři, a to asi nechtěně.
Van Gogh zemřel (nešťastnou náhodou?) v 37 letech roku 1890 ve francouzském Auvers-sur-Oise. Okolnosti smrti byly nejasné a o zbrani se dosud vedou spory. Sám umírající malíř mluvil o incidentu dosti nejasně. Skonal po více jak 24 hodinách od střelby – a to na následky infekce, když odmítl jít k lékaři. Blížící se smrt považoval za vítaný únik z trýznivého života.
Autoři knihy prostudovali mnohé materiály a také vzpomínky pamětníků. Mnohé podle nich směřovalo k nové verzi příběhu. „O těchto dvou klucích, z nichž jeden chodil v kovbojském převleku a míval u sebe poškozenou pušku, se vědělo, že chodí s Vincentem popíjet. Máme tu tedy pár teenagerů se špatně fungující zbraní, kluka, který si rád hraje na kovboje, a tři lidi, kteří toho nejspíš hodně vypili,“ shrnul pro BBC argumenty „zabití“ jeden z autorů Vincentova životopisu – Steve Naifeh.
Důkazy o neúmyslném zabití autoři nalezli rovněž v lékařských záznamech, z kterých vyplývá, že střela do malířova hrudníku prošla šikmo – tedy v úhlu, jenž vůbec neodpovídá sebevraždě. Malíř prý tedy zemřel, domnívají se autoři knihy, rukou 16ti-letého Reného Secretana – mladíka, který malíře dlouhodobě obtěžoval a nesnášel. A několik dobových zdrojů potvrzuje, že ho van Gogh také neměl zrovna v lásce. Averze na obou stranách, ale hoši byli aktivnější. Do kávy mu sypali sůl, vysmívali se a připravovali mu různé nástrahy včetně zaplacených a navedených žen, které malíře měly ovšem jen provokovat.
Kdo byl onen oprsklý mladík – a pravděpodobný střelec? A proč se nakonec nepřímo přiznal ke svému dávnému činu? René Sacretan byl tehdy dospívající syn významného farmaceuta z Paříže. Bohatý podnikatel vlastnil prázdninový dům právě v oblasti Auvers-sur-Oise, kam členové rodiny jezdili každé léto. V malé vesnici drzý René a svérázný Vincent museli dříve či později na sebe narazit. René nemohl „zrzavého šílence“ vystát, ale bývaly i chvíle, kdy spolu vydatně popíjeli. Malíř mladíkovi přezdíval Buffalo Bill kvůli kostýmu, který začal nosit poté, co viděl slavnou show „Buffalo Bill“ na pařížské výstavě v roce 1889. Vincent špatně (schválně?) vyslovoval Reného přezdívku jako „Puffalo Pill“, což rozzuří pařížského „punka“ k větším zlomyslnostem. René a jeho gang „Summer Boys“ se v četných škodolibostech vyžívali.
Nic z toho by nebylo známo, nebýt Kirka Douglase a poněkud „akademického“ filmu „Lust for Life“, v kterém vytvořil hlavní roli – tedy Vincenta van Gogha. Když byl snímek v roce 1956 uveden do kin, viděl ho také již 82letý René Sacretan. A zuřil z malířovy idealizace! Vždyť to není pravda: Douglas totiž zobrazuje van Gogha jen lichotivě ba hrdinsky, což podle jeho bývalého kumpána neodpovídalo realitě. Tomu chtěl Sacretan zabránit a vydal veřejné prohlášení, v kterém dává svědectví a důvodné podezření, že právě on vystřelil smrtelnou kulku, která vzala malíři život. To ale pamětníci v obci věděli již dávno, jen nebyli slyšet. Ostatně renomovaný historik umění John Rewald hovořil s místními již ve 30. letech. Přesně si pak zaznamenal, že „mladí chlapci náhodně zastřelili Vincenta a že se zdráhali promluvit ze strachu, že budou obviněni z vraždy… a že van Gogh se chlapce rozhodl neprozradit a chránit i stát se mučedníkem.“ Ale to se do už ustálené legendy moc nehodilo.
Jak už to bývá, tajemstvím obestřené příběhy bývají interpretovány různě ba protichůdně. A to se týká také sledovaného skonu Vincenta van Gogha. Vedle nastíněné novější teorie ve výše zmíněné knize (malíř byl zastřelen), existují i jiné verze (malíř se zastřelil). K té druhé se zas kloní Martin Bailey ve studii z roku 2019 nazvané Van Goghova sebevražda: Deset důvodů, proč je příběh o vraždě mýtem. Tvrzení proti tvrzení. V obou případech se ale jedná o seriózní přístup, založený na rozboru psychologie umělce, dobových faktů, a především na až detektivním pátrání. Konečné stanovisko však asi nikdy nebudeme znát.
Bratru Theovi Vincent nejednoznačně sdělil: „Neplač, udělal jsem to pro dobro všech.“ Ani zde se více už nedozvíme. Šest měsíců po malířově smrti zemřel i jeho milovaný bratr na syfilis. Bylo mu 33 let. Pohřben byl nejprve v Utrechtu, kde jeho popel spočíval do roku 1914. Poté byl na žádost rodiny exhumován a převezen k hrobu svého bratra Vincenta. Spočívají vedle sebe.
Příběh zbraně: ztratil se, našel, a nakonec prodal skutečný revolver, kterým byl údajně van Gogh usmrcen. Prý je to on, ale… Každopádně v červnu 2019 média hlásala: Za 162 500 eur (4,16 milionu korun) se v pařížském paláci Drouot vydražil revolver značky Lefaucheux, kterým se v roce 1890 v Auvers-sur-Oise patrně zabil malíř Vincent van Gogh. Kupec si přeje zůstat v anonymitě, nabídku učinil po telefonu. Částka zahrnuje dražební poplatky a je výrazně vyšší než odhadovaných 40 000 až 60 000 eur…. Zbraň, která se vydražila, našel někdy kolem roku 1960 rolník, který na poli hospodařil, a předal ji rodičům současného majitele hostince Ravoux. Notně zkorodovaný revolver zde visel nad pultem. V roce 2016 byl vystaven v amsterodamském muzeu van Gogha. Analýza podle aukční síně dokazuje, že zbraň spočívala v zemi po dobu, která koresponduje s rokem 1890.
-rw-
Diskuze k tomuto článku