Jen málo osobností mělo na moderní umění tak zásadní vliv jako Friedrich Nietzsche. Tento razantní bořitel starého a stavitel nového byl majákem čerstvého směřování. Zemřel symbolicky roku 1900 na prahu moderní doby, ke které stačil vybudovat vlastní základy. Vyhlásil „smrt Boha“, filozofování „kladivem“ a epochu silné individuality přeměňující všudypřítomnou „vůli k moci“ ve smysluplnou kreativitu. Němečtí expresionisté, Edvard Munch či Emil Filla – ti a mnozí další dostávali díky Nietzschemu kuráž tvořit dle svého bez ohledu na konvence a povrchní pravidla. Tento hluboký filozof i strhující vypravěč se stal studnicí poučení, zamyšlení a inspirace tryskající v různých vlnách dodnes. Navíc Nietzsche často psal o poslání umění, které vnímal jako vysvobození z nicoty a možná i coby budoucí náboženství:
Všechno umění působí jako tonikum, zmnožuje sílu, zažehá rozkoš (tj. pocit síly), povzbuzuje všechny jemnější připomínky opojení – je zvláštní paměť, jež sestupuje do takových stavů: dálný a prchavý svět vzrušení a dojmů se tu vrací.
Člověk je plodný pouze za cenu toho, že je bohatý protiklady.
Bezpodmínečná rozdílnost pohledu vede do hrůz a chladu samoty.
Co vlastně člověk o sobě ví! Kdyby se tak mohl alespoň jednou položit a prosvítit se jako skleněnou vitrínu. Nezatajuje mu snad příroda to nejpodstatnější…?
Umění, jedině ono může přenést myšlenky o odporném či absurdním ve jsoucnu do představ, s nimiž se dá žít…
Dva tisíce let a ani jeden nový bůh.
Vedle francouzského umění a Baudelaira stáli u zrodu moderního tvůrčího člověka také Schopenhauer a Dostojevskij – a samozřejmě Nietzsche… Jemu vyjádřil svým obrazem poctu i vzor českých umělců Edvard Munch (jeho výstava v Praze roku 1905 byla doslova rozbuškou pro mladou generaci – zvláště kolem skupiny Osma).
Friedrich Nietzsche: Pozdní pozůstalost I a II (1885 – 89), nakladatelství OIKOYMENH, Praha 2020 / 2021
Výše načrtnuté rychlé ohlédnutí za Nietzschem souvisí se zcela nově vydanou knihou v českém překladu Věry Koubové a zredigované Pavlem Koubou. Vynikající. Dva svazky pod názvem Pozdní pozůstalost I a II jsou mimořádné – a jak název napovídá, jedná se o filozofovy texty z jeho závěrečného období. Zapsal si řadu myšlenek, s kterými se nyní můžete seznámit. Tyto fragmenty jsou úžasné a měly být součástí uceleného díla. Český vydavatel připomíná:
Dne 2. 9. 1886 píše Friedrich Nietzsche své sestře: „V nadcházejících čtyřech letech vypracuji čtyřsvazkové stěžejní dílo. Hrůza sálá již z jeho názvu: Vůle k moci. Pokus o přehodnocení všech hodnot. Mám vše, co k tomu potřebuji:
zdraví,
samotu,
dobrou náladu,
možná i ženu.“
Přinejmenším poslední řečené spíše neměl. S úspěchy lze pochybovat i o prvním bodu, neměl-li tedy na mysli svou „léčivou nemoc“, která mu od mládí vštěpovala, cože to znamená sebepřekonávání, a tím jej činila silným – a možná tedy skutečně i zdravým? Dobrou náladu bychom si Nietzschovi vymlouvat nedovolili. Je zjevné, že ta ho neopouštěla po celý život. Čtyřsvazkové dílo nakonec nesepsal, ale ve své pozůstalosti, která nyní vychází v češtině, zanechal na toto téma mnoho fragmentů.
Ostatně o vůli k moci pojednává mnohokrát i v dřívějším díle. Taková vůle je vyjádřením nikoli defenzivního darwinovského boje o přežití, ale veskrze ofenzivního sebepřetváření.
Výklad vůle k moci se nachází i v Tak pravil Zarathustra, v kapitole příznačně nazvané O sebepřekonávání. Proč takový důraz na sebepřekonávání? Právě tato námaha činí život žitelným, hlavně však radostným. I poznání něčeho ohavného je, nakolik to poznáváme, krásné. A nejen nejvyšší ctností i nejzazší vůlí k moci je láska, která je tak čarovná, že je s to učinit celý svět hodný lásky. „Pravda: milujeme život ne proto, že jsme uvykli životu, nýbrž milování.“
P. S. Univerzita ve Freiburgu otevřela v roce 2019 první německé výzkumné centrum Nietzsche.
Více o svazcích naleznete zde: Pozdní pozůstalost I a Pozdní pozůstalost II.
-rw-
titulní foto: Edvard Munch – Portrét Friedricha Nietzscheho, 1905
Diskuze k tomuto článku