Na pultech se objevila vynikající práce od letos devadesátiletého Stanislava Grofa – Knihy mrtvých s podtitulem: Příručky pro žití i umírání. Tento světoznámý česko-americký vědec na sebe upozornil svými výzkumy (nejznámější je asi jeho objev holotropního dýchání a meditační cesty k rozšířenému vědomí). Po roce 1989 se začalo i u nás cosi vědět o jeho světové prestiži a vlivném působení. Patřil k nepřehlédnutelným laureátům (2004) Nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových, začaly zde vycházet jeho stále oblíbenější knihy, pořádal vlastní přednášky nebo velké konference Transpersonální společnosti. Mezi jeho nejznámější tituly patří Kosmická hra (1998) nebo Za hranice mozku (1999).
Jiná Grofova kniha – Psychologie budoucnosti (2004) pak míří k dalším okruhům: „Tradiční akademická psychiatrie a psychologie pracuje s modelem psychiky, která se omezuje výhradně na rámec biologie, postnatální biologie a freudovského nevědomí. Vezmeme-li do úvahy veškeré jevy odehrávající se během holotropních stavů, musíme podstatně rozšířit chápání rozměrů lidské psýché. Nová mapa psýché, kterou v této knize nastiňuji, zahrnuje další dvě oblasti: perinatální (vztahující se především k porodnímu traumatu) a transpersonální (obsahující rasové, kolektivní a fylogenetické vzpomínky na vývoj živočišných druhů, karmické zážitky neboli vzpomínky z minulých životů, archetypální dynamiku i vzpomínky předků.“ Tak praví autor knihy vydané u nás v roce 2004.
Ale zpět k našemu tématu. Tématem smrti se Grof zabývá dlouhodobě – to podstatné nalezneme v knize Lidské vědomí a tajemství smrti (2017). Prezentuje zde výsledky, které způsobily revoluční převrat v teoretickém chápání a přístupu k tomuto mnohdy tabuizovanému fenoménu. Probírají se starověké a domorodé rituální, duchovní praktiky, které pomáhají porozumět zážitkům blízkým smrti. Usnadňují umírání tím, že z něj činí smysluplnou část života. (I proto u šamanů přírodních národů mnozí vědci hledají inspirace). Kniha se však rovněž zaměřuje na moderní výzkumy smrti a umírání. Řada myšlenek a koncepcí se opírá o Grofovy osobní zkušenosti, získané během padesátileté práce se změněnými stavy vědomí. Speciální pozornost je věnována psychedelické terapii, využívané pro pacienty trpící rakovinou v terminálních stádiích. A dočteme se i závěrečné zhodnocení psychologického chápání smrti od Freuda až po transpersonální perspektivy. Jak k tomu došlo?
Kolem roku 1960 začal sílit zájem o rozšířené stavy vědomí. Psychedelický výzkum a stále častější laické experimentování na vlastní pěst obrátily pozornost také k otázkám narození a smrti. Odborné kruhy však spíše vyčkávaly, dokud nevyšla kniha Život po životě Raymonda Moodyho, která se stala bestsellerem. Nepřinášela ani tak něco převratného, ale spíše volně navazovala na dávné moudrosti – zkušenosti starobylých kultur, které přisuzovaly posmrtnému životu duchovní a filozofické roviny. Tyto prameny a další fakta spojuje s novověkým výzkumem Stanislav Grof, směřující tímto k novému myšlenkovému paradigmatu. Širší souvislosti nastiňuje například mimořádná kniha Kosmické rozhovory, které u nás vyšly v nakladatelství Malvern roku 2016 (V tomto živém a poutavém souboru rozhovorů mluví astronom Stephan Martin s některými z předních světových vědců, filozofů, duchovních učitelů a globálních kulturních aktivistů (s Brianem Swimmem, Fredem Alanem Wolfem, Peterem Russellem, Bernardem Haischem, Richardem Tarnasem, Barbarou Marx Hubbardovou a dalšími) o povaze vesmíru a o tom, jak se k němu vztahujeme. Tyto kosmické rozhovory se zabývají povahou reality, vztahem mezi vědou a náboženstvím, významem evoluce a budoucností lidstva v dynamickém a vyvíjejícím se vesmíru).
Ačkoliv se zdá, že Knihou mrtvých a Cestou psychonauta autor symbolicky dovršil svoji až neuvěřitelnou kariéru v uceleném encyklopedickém díle, můžeme se jistě těšit na další pokračování. Jako jeden ze zakladatelů psychoterapie s pomocí psychedelik je Grof nesmírně zkušeným praktikem a zaslouží si Nobelovu cenu za medicínu.
Cesta psychonauta je jedna z nejdůležitějších (dvoudílných) knih, které kdy byly o lidské psýché a duchovním hledání napsány. Toto nové pochopení umožnil objev LSD – mikroskopu a dalekohledu do lidské psýché -, který učinil Albert Hofmann, a další psychedelické látky. Tato souhrnná práce je mistrovským dílem zabývajícím se světem psychologie a psychoterapie, holotropním dýcháním, mapami psýché, zrozením, sexem a smrtí, psychospirituálním znovuzrozením, kořeny traumat, psychospirituální krizí a transpersonálními zážitky, karmou a reinkarnací, vyšší kreativitou, velkým uměním a archetypy.
Knihy mrtvých (příručky pro žití a umírání) je knihou skvělou a přínosnou prací o věčném, avšak ve společnosti proměnlivém tématu.
„Prastaré texty, které se otázkám umírání a smrti věnují přímo, se obvykle nazývají knihami mrtvých. Nejstarším z těchto textem je tzv. Egyptská kniha mrtvých… nejproslulejším z těchto děl je zřejmě Tibetská kniha mrtvých… za Jižní Ameriku můžeme jako příklad zmínit Mayskou knihu mrtvých,“ píše Grof. To, že se nejedná jen o „návody na posmrtný život“ je zcela zjevnější a vše se ocitá rovněž v symbolické duchovní rovině související se zasvěcením do tajemných mystérií. „Při hlubším zkoumání těchto textů se ukázalo, že byly používány jako návody v souvislosti s posvátnými mystérii a duchovní praxí a velmi pravděpodobně popisují prožitky zasvěcenců a praktikujících. Z nového úhlu pohledu může být vysvětlení, že knihy mrtvých sloužily jako příručky pro umírající, vnímáno jako důmyslný zastírací manévr s cílem skrýt jejich tajné obřadní poslání a ochránit jejich esoterické poselství před zasvěcenci,“ dochází Grof k zásadnímu poznání.
A právě moderní výzkum změněných stavů vědomí přinesl nové vhledy a souvislosti. Různá psychedelická zkoumání a cvičení, respektive psychoterapeutické techniky přibližují tuto oblast i současníkům. Stavy, do kterých se pod odborným vedením dnes zájemci dostávají se nápadně podobají těm, které jsou popsány ve starých záznamech (především tzv. knihách mrtvých). Zdá se tak, že tyto prožitky komunikují jistým způsobem s kolektivním vědomím (jak jej popsal C.G. Jung). Existuje tedy „paralelní svět“ ZA tím naším viditelným – a to napříč časem, ale i kulturami. Zážitky mnoha lidí z různých koutů světa jsou si překvapivě a nápadně podobné. Zdá se, že „navštěvují“ jeden společný svět, o kterém nám pak vypráví.
„Díky zjištěním moderního výzkumu vědomí, nashromážděným za posledních několik desetiletí, se v této knize můžeme pokusit o více než jen pouhé předložení v současnosti známých historických materiálů obsažených v knihách mrtvých a provedení revize poznatků badatelů, kteří tyto texty podrobili odborným analýzám. Tyto informace můžeme porovnat s poznatky thanatologie a dalších oblastí moderního výzkumu vědomí, jakými jsou výzkum psychedelik, prožitková psychoterapie, antropologie, komparativní náboženství a mytologie a ukázat význam těchto prastarých textů pro současné čtenáře,“ píše Stanislav Grof.
Jeho na našem trhu nejnovější kniha se tedy zabývá prastarými (písemnými) materiály i současným výzkumem lidského (rozšířeného) vědomí. Publikace je dělena tematicky, přehledně a je doprovázena množstvím celostránkových fotografických ilustrací, dokreslujících strhující obsah mimořádné knihy.
P.S.
„Překvapivý a revoluční pokrok v mnoha vědeckých oborech odhalil… omezenost mechanického newtonsko-karteziánského uvažování, jež bylo proto vystřídáno alternativami radikálnějšími. Sem patří například hluboká revize pochopení fyzikálního světa, jakou přinesly teorie relativity, kvantová fyzika, holografický model vesmíru a mozku, který ho vyvinuli David Bohm a Karl Pribram, koncepce morfologických polí v biologii Ruperta Sheldrakea, vztah k systémů k realitě Gregory Batesona a mnoho dalších. Velice vzrušujícím rysem tohoto vývoje je postupné splývání nového pochopení vesmíru, označovaného často za nové vědecké paradigma, se světonázorem mystických tradic, což dalo vzniknout atmosféře vedoucí k serióznímu a předsudků zbaveného výzkumu duchovního odkazu lidstva,“ nastiňuje Stanislav Grof širší rámec naší současné existence.
Stanislav Grof je vědcem inklinujícím podobně jako C. G. Jung, Rudolf Steiner či Teilhard de Chardin k duchovním přesahům. Ostatně rovněž ikona moderní vědy Albert Einstein prohlásil: „Nejkrásnějším zážitkem, kterého se nám může dostat, je tajemno… Komu je tato emoce cizí, kdo se už neumí v údivu zastavit a zůstat stát ve vytržení s posvátnou úctou, jako by byl mrtev.“
MUDr. Stanislav Grof (1. července 1931) je průkopnickým psychiatrem v oblasti výzkumu změněných stavů vědomí a jedním ze zakladatelů a hlavních teoretiků transpersonální psychologie. Narodil se v Praze, kde získal vědecké vzdělání na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Rané výzkumy v oboru klinického použití psychedelických látek, zvláště LSD, proběhly ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. V roce 1967 obdržel pozvání na univerzitu Johna Hopkinse v Baltimoru ve Spojených státech amerických. Zde nakonec zůstal a pracoval v různých institucích jako vedoucí vědecký pracovník. Je zakladatelem Mezinárodní transpersonální asociace a po mnoho let byl jejím předsedou. S manželkou Christinou objevili metodu holotropního dýchání a stali se jeho instruktory po celém světě. Zabývá se rovněž prenatální a perinatální psychologií. Grof svým rozsáhlým dílem přispěl k rozšíření vědeckého paradigmatu pojímajícího seriózně duchovní a transpersonální dimenze naší reality. Je profesorem psychologie na kalifornském institutu integrálních studií (CIIS) v San Franciscu. Je autorem více než 20 knih přeložených do mnoha světových jazyků. V roce 2007 mu Nadace Dagmar a Václava Havlových udělila prestižní cenu Vize 97.
-rd-
P.S. 6 psychonautů, kteří změnili naše naše myšlení o psychedelii: ZDE.
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku