Anděl pitforny/ Angelus Novus

N​ěmecký ministr vnitra Thomas de Maiziére na nedávném veřejném mítinku v Kolíně nad Rýnem poukázal na slavný obraz Gerharda Richtera – otočené postavy – dcery Betty z roku 1991. Její postava je zde odvrácena od diváka a hledí kamsi, snad do minulosti, kde hledá odpovědi pro přítomnost. „Toto je posedlost minulostí… musíme se dívat vpřed – směrem do budoucnosti, k rozvoji naší země, „horoval ministr nad obrazem, který také visí na probíhající výstavě v Národní galerii v Praze. A tento ministr vnitra ve svém politickém proslovu položil v souvislosti s obrazem – symbolem také jednu zásadní otázku: „Známe svou vlastní tvář… víme přesně, kdo jsme a jací chceme být?“ Řečnické gesto nebo zásadní otázka? Existuje odpověď týkající se ostatně i každého z nás? Jedno víme jistě: Gerhard Richter klade sobě i divákům svými výstavami takové nepohodlné otázky – a to již několik desetiletí. A možná je, přinejmenším s diagnostikou společnosti blíže než mnozí političtí lídři. Richterův obraz líbezné Betty mi v mnohém připomíná akvarel Angelus Novus, jehož autorem je Paul Klee. Obě díla v sobě nesou příběh a souvislosti přesahující pouhou podívanou…