Když byl roku 1897 otevřen všeumělem Perem Romeuem podnik Quatre Gats (Čtyři kočky), stal se vzápětí centrem barcelonské bohémy. Nedaleko hlavní tepny Ramblasu se scházeli i chvástali umělci i vyznavači anarchismu. Jejich přesvědčení bylo různé, spojovala je však láska ke stylu zvanému modernismo a k vlastnímu katalánskému jazyku. Knajpa, respektive secesní pivnice připomínající středověk vítala návštěvníky výmluvným nápisem nad vchodem: „Určeno všem, kdo mají dobrý vkus, občanům na obou stranách Ramblasu, těm, kdo vyžadují potravu nejen pro tělo, ale i pro svou mysl.“
Barcelonská avantgarda byla značně ovlivněna severskou kulturou, ale i Anglií či Francií. Vzývána byla jména Richarda Wagnera, Johna Ruskina, Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietzscheho. Také Michail Bakunin či El Greco se stali inspirativními či módními pojmy. Mezi osazenstvem Quatre Gats nepanovala shoda. Rozdílné názory mladých byly mnohdy až protikladné. Do pivnice chodil začínající Pablo Picasso, který sdílel většinový levičácký (revoluční) směr. Naproti tomu jiný později slavný návštěvník Antoni Gaudí i Cornet inklinovali ke katolicismu. Picasso zde měl svou první výstavu a v roce 1900 se také vypravil nastálo do Paříže. Gaudí se v tom čase chystal coby architekt na své originální stavby.
V období mezi lety 1898 až 1906 se začaly na bulváru Passeig de Grácia – nedaleko od Quatre Gats – dít věci. V rámci jediného městského bloku vyrůstali v jakési soutěži tři nové domy od tří architektů. Pomyslné jablko sváru získal v jednoznačně Gaudí za dům Casa Batló. Nebyla to novostavba, ale adaptace starší stavby na popud podnikatele Josepha Batló i Casanovas.
Gaudí v letech 1904 – 06 přestavěl kompletně fasádu a střechu, přidal jedno patro a předělal celý interiér. Bylo to zjevení. Architekt s nebývalou fantazií použil katalánský druh mozaiky, vyhýbal se přímým liniím, pracoval s křivkami a ovály. Mnohé tvary připomínají kosti a části lebek. Strašidelné asociace daly stavbě přezdívku „Dům z kostí“. Barevná mozaika na střeše zas připomíná hadí kůži, podle jiných znalců dokonce draka – a věžička na střeše prý představuje kopí svatého Jiří bojujícího s nestvůrou. Články architektury připomínající kosti zas mají představovat všechny drakovy oběti.
Posuďte sami. Přinášíme vám ZDE virtuální prohlídku této jedinečné stavby.
P. S. Když Antoni Gaudí v roce 1878 dokončil studium na Škole architektury, ředitel Elies Rogent prohlásil: “Nevím, zda jsme tento titul udělili šílenci nebo géniovi; to řekne jen čas.” Dnes je zjevné, že platí ta druhá možnost. Ostatně již za svého předčasně ukončeného života byl tento originální podivín ctěn a oslavován.
Antoni Gaudí zemřel 10. června 1926 poté, co byl sražen tramvají, když se jako každý večer prodíral do Sagrada Família z kostela Sant Felip Neri. Poté, co byl zasažen, ztratil vědomí a nikdo neměl podezření, že tento rozcuchaný stařec, který neměl u sebe žádné doklady totožnosti, byl slavný architekt. Byl převezen do nemocnice Santa Cruz, kde byl později uznán knězem Sagrada Família. O dva dny později byl pohřben v tomto kostele, po pohřbu, kterého se zúčastnily zástupy lidí: většina občanů Barcelony vyšla na poslední rozloučení s nejuniverzálnějším architektem, jakého kdy město poznalo.
-red-
foro: archiv
Diskuze k tomuto článku