Na počátku 20. století byl Montmartre spíše poklidnou odlehlou „vesnicí“. V dějinách umění hrálo toto místo na kopci završeném chrámem Sacré- Coeur významnou a zcela konkrétní roli. S trochou nadsázky se dá říct, že právě zde se zrodily moderní výtvarné tendence nesoucí sebou již navždy individuální vnímání světa, touhu po jeho nové interpretaci a neotřelém zpodobení.
“ Le Bateau – Lavoir, tedy dům připomínající tvarem tehdejší prádelní lodě, byl ve skutečnosti nepohodlnou dřevěnou barabiznou nesoucí číslo 13 v ulici Ravignan na svahu Montmartru. V letech 1903 až 1912 to byl útulek malířů, sochařů, spisovatelů, humoristů, herců, pradlen, švadlen a podomních obchodníků.“
Tak vzpomíná na tento čas tehdejší Picassova milenka Fernande Olivier. Právě tento výjimečný Španěl se sem přistěhoval krátce po příjezdu z Barcelony spolu s dalšími krajany, většinou Katalánci. Byla to doba kdy končilo Picassovo tzv. modré období a začínalo prozářenější obecně známé jako růžové. Zde, pracně a potají, stvořil malíř roku 1907 Avignonské slečny – zřejmě nejzásadnější obraz moderního umění. „Šokující“obnažené prostitutky místy s negerskými rysy ohlašovaly blížící se kubistické opojení, ale i další budoucí převratné změny představované pak pod různými „ismy“.
Picasso, tehdy šestadvacetiletý, již tehdy dominoval partě pohybující se kolem domu či veselící se v nedalekém hostinci pod vinicí Lapin Agile. Patřil sem Apollinaire, Braque, Jakob, Salmon, Van Dongen, Gris či Derain, chodila sem i legendární Gertruda Stein. Probíhaly zde pravidelně nespoutané opiové večírky, scházela se pestrá společnost a mimo běžných řečí se vedly i zásadní jedinečné diskuse. „Co jsme si s Picassem spolu v těch letech řekli, už nebude nikdy řečeno, a i kdyby bylo, nikdo by to už nechápal. Bylo to podobné, jako bychom byli spolu na nějaké hoře navázáni na nějaké lano,“ prozradil Braque po letech.
V jednom z tmavých pokojů pobýval také matematik Princet , osamělý, neboť mu manželka utekla s výbušným Derainem. Právě Princet údajně seznámil Picassa s Einsteinovou teorií relativity, čtvrtým rozměrem a jiným vnímáním času a prostoru, což mohlo být v představách mladého malíře urychleno pokuřováním opia z oblíbených bambusových dýmek. Picasso Bateau – Lavoir v roce 1909 opustil – vyměnil špínu za lepší byt na nedalekém bulváru de Clichy v bezprostředním sousedství place Pigalle. Přesto, po létech, o bouřlivých časech na Bateau – Lavoir prohlásil: „Tohle bylo jediné místo, kde jsem byl opravdu šťastný.“S postupem času, kdy se avantgarda soustřeďovala spíše na Montparnasu, stal se dům „v němž se zrodil kubismus“ poněkud zapomenutým místem. V roce 1970, právě kdy si svět začal plně uvědomovat jeho historickou cenu, zcela vyhořel. Dnes zde mohou turisté vidět jeho volnou betonová repliku.
Diskuze k tomuto článku