• O Artrevue
  • Redakce
  • Pro média
  • Kontakt
Neděle, 3 prosince, 2023
  • Přihlásit
  • Registrace
ArtRevue
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
  • Výstavy
  • Téma
  • Příběhy
  • Výročí
  • Rozhovory
  • Art cesty
  • Dílo
  • News
  • Knihy
    • Recenze
    • E-shop
  • Videa
  • Výstavy
  • Téma
  • Příběhy
  • Výročí
  • Rozhovory
  • Art cesty
  • Dílo
  • News
  • Knihy
    • Recenze
    • E-shop
  • Videa
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
ArtRevue
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
Běla Kolářová žila ve stínu svého manžela a přesto vytvořila autentické dílo /+film

Běla Kolářová žila ve stínu svého manžela a přesto vytvořila autentické dílo /+film

Autor: - red -
Před 3 roky
v rubrice Výročí
Doba čtení: 2 min
0
Sdílejte na FacebookuSdílejte na Twitteru

Zpočátku fotografovala momentky z periférie kolem Vršovic, brzo se však od tradičního zpracovávání dostala k experimentování přímo v černé komoře. Od počátku 60. let Běla Kolářová vytvářela tzv. rotační snímky, kresby světlem, imaginární portréty moderních básníků, geometrické rastry… A právě ty se staly předstupněm k novému médiu. Psal se rok 1964. Kolářová se rozhodla věnovat raději trojrozměrným asamblážím… „Fotoaparát mě omezoval, znovu mi nestačil. Vteřinový záběr nemůže vyprávět o tom, jak se předměty mění, svítí a hasnou podle světla, jak ožívají vlastními stíny. Tak jsem přestala fotografovat a začala jsem lepit.“ Takto vzpomíná autorka na počátky svého přelomového období, kterým vešla v širší známost.

Běla Kolářová: Životopis jedné patentky VIII. (Na hliněných nohách), 1982,

Tato etapa je naprosto unikátní. Kolářová využívala sice postupy, které znala od svého manžela Jiřího Koláře, ale její tvorba byla vždy autentická. Teoretik Jiří Valoch dokonce trefně poznamenal: „Právě manželka Jiřího Koláře dokáže něco, co – alespoň pokud jsem si povšiml – umí málokdo. Totiž udělat koláž, u niž je na první pohled zřejmé, že není Kolářova.“

REKLAMA
Neuzavřený svět, 1969

Tyto koláže nebo lépe řečeno materiálové asambláže, jsou plochami zaplněnými důvěrně známými předměty denní potřeby. Patentka, kancelářská svorka, sponka, žiletka, pérko, sirky, korálky… to byly stavební prvky nově pojatých děl, které Kolářová představila již na své výstavě v roce 1966. Základní arsenál „nové věcnosti“ byl na světě.

Celá poetika svědčila o pozoruhodné syntéze neokázalé intimity a vůle k řádu, možná také o citlivě vystaveném napětí mezi ženským a mužským principem – a samozřejmě je to také o dialogu osobního a vnějšího světa.

Čtěte také

Kontroverzní Nová scéna Národního divadla: 40 let…

Kontroverzní Nová scéna Národního divadla: 40 let…

Před 1 týdnem
Arthur Schopenhauer: A všichni zůstaneme sami…

Arthur Schopenhauer: A všichni zůstaneme sami…

Před 2 měsíce
Bez názvu, 1969

Běla Kolářová se narodila 24. března 1923 v Terezíně jako Běla Helcová. Tatínek jí zemřel, když jí bylo 11 let. O mamince prý nikdy nemluvila; její bílé vlasy však s úctou používala ve své tvorbě.

S Jiřím Kolářem se seznámila v roce 1944 „u Bati ve Zlíně“, kde za války pracovala, aby se vyhnula totálnímu nasazení. Díky Kolářovi se dostala do okruhu Skupiny 42 (František Gros, Kamil Lhoták, František Hudeček, Jiří Kolář, Ivan Blatný, Miroslav Hák, Jindřich Chalupecký a další malíři, básníci, fotografové i teoretikové z tehdy mladé generace). Nakonec si charismatického (tehdy ještě) básníka (pozdějšího výtvarníka) vzala, když jí bylo 26 let. Kolář se stal manželce rádcem, ale i přísným kritikem: „Po svatbě k nám přišel vybrat mou knihovnu, milost našlo jen pár knížek, všechno ostatní zavrhl… Ať jsem později cokoli udělala, ukazovala jsem to Kolářovi s pochybnostmi. Ale uměl povzbudit, říkal: ´To je dobrý, dělej dál…´ Často mi dal nějaký podnět, impuls. Jako mnohým jiným. Ze začátku to byla určitá výchova, nezapomeňte, že jsem byla o devět let mladší. On už měl Skupinu 42, já nic,“ vzpomínala Kolářová.

Abeceda věcí, 1964

Spolu pak zažili časy dobré i těžké. Na konci 40. let vyhodili Koláře z nakladatelství, kde pracoval a sama živila prací v kanceláři celou rodinu. Horší časy ještě přišly, když na přelomu let 1952 / 53 byl Jiří Kolář zatčen StB a strávil půl roku ve vězení. Stalo se tak díky jeho rukopisu – sbírky Prométheova játra. V době politických procesů tyto básně rezonovaly jako radikální obžaloba totalitního systému.

Jiří Kolář podepsal mezi prvními Chartu 77 a stal se pro režim nepohodlným ba nebezpečným. A tak byl tlačen, aby opustil republiku. V roce 1979 využil možnosti odjet do západního Berlína na německé stipendium, kde posléze s Bělou strávili jeden rok. Následně Kolář obdržel z Paříže nabídku na velkou výstavu, avšak československé úřady mu neprodloužili vízum. Kolář však chtěl přípravy na výstavu dokončit, nevrátil se a stal se emigrantem. Doma byl za nepřítomnosti odsouzen za nelegální pobyt v zahraničí.

Vlasy, 1964

Běla se v roce 1981 vrátila do Prahy, aby se postarala o dům, majetek a Kolářovu sbírku (část posílala postupně do Francie a část ukryla v Čechách mezi přáteli). Povolení vrátit se zpět do Paříže dostala až v roce 1985. „Zde jsme měli přátele ty i ony. S Kunderou, když to chcete vědět, jsme se nestýkali, jen jednou uspořádal Tigrid oběd, kde byl Kundera přítomen, tak to jsme si odbyli.“ Tak vzpomínala Kolářová na pařížský exil. Do Čech se oba manželé vrátili natrvalo na konci 90. let. Jiří Kolář zemřel na následky mozkové mrtvice v roce 2002, Běla 12. dubna 2010 ve věku 87 let.

Běla Kolářová se stala významnou představitelkou českého umění 20. století, měla několik výstav v zahraničí (Paříž, Helsinky, Londýn) a také u nás – například v Museu Kampa či Egon Schiele Centru v Českém Krumlově. Filmový portrét o této skromné a originální výtvarnici naleznete ZDE.

Radiogram, 1963

Jiří a Běla Kolářovi také sbírali díla svých přátel. Ještě rok předtím, než Kolář zemřel, uspořádala Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci úspěšnou výstavu Kolář-Sběratel.

-red-

Foto: Česká televize, Jan Rasche a archiv

Tagy: Běla KolářováJindřich ChalupeckýKolářkolářová

Relevantní články

Eva Kmentová – retrospektiva v Domě umění / Brno
Výstavy

Eva Kmentová – retrospektiva v Domě umění / Brno

Před 3 měsíce

"Našla si ateliér na tehdejší Kalininově ulici číslo 15, dnes Seifertova na dolním Žižkově. Byl to ateliér ve třetím patře...

Seno, sláma, skládka – historie a výstava ve Špálovce
Výstavy

Seno, sláma, skládka – historie a výstava ve Špálovce

Před 8 měsíců

Prostory „Špálovky“ se někdy stávají svědkem událostí, které svým způsobem otevřeně připomínají zajímavou minulost. Vzpomínky či uznání a vlastní tvůrčí...

Diskuze k tomuto článku

Nejčtenější ...

  • Utajený Pavel Salák: Muž, který sázel borovici blatku

    Utajený Pavel Salák: Muž, který sázel borovici blatku

    0 sdílení
    Sdílejte 0 Tweet 0
  • Tereza Matějčková – V čem to dnes vlastně žijeme…?

    0 sdílení
    Sdílejte 0 Tweet 0
  • Tomáš Polcar: Soma, Hnití plodí žití a další cykly / GBR

    0 sdílení
    Sdílejte 0 Tweet 0
  • Tajemný kabinet profesora Beneše / příroda a umění

    0 sdílení
    Sdílejte 0 Tweet 0
  • František Skála: Obrazy – přírodní barvy a imaginace

    0 sdílení
    Sdílejte 0 Tweet 0

Sledujte nás

ArtRevue

© 2019 ArtRevue

Spolupráce

  • O Artrevue
  • Redakce
  • Pro média
  • Kontakt

Sledujte nás

  • Přihlásit
  • Registrace
  • Košík
Nic jsme nenašli :-(
Zobrazit všechny výsledky
  • Výstavy
  • Téma
  • Profil
  • Příběhy
  • Výročí
  • Rozhovory
  • Art cesty
  • Dílo
  • Knihy
    • Recenze
    • E-shop
  • Videa

© 2019 ArtRevue

Vítejte zpět!

Přihlaste se do svého účtu níže

Zapomněli jste heslo? Registrace

Vytvořit nový účet!

Prosím vyplňte pole níže, heslo Vám bude automaticky vygenerováno.

*Registrací a přihlášením na naši stránku souhlasíte s podmínkami o zpracování / ochraně osobních údajů Zásady ochrany osobních údajů
Všechna pole jsou povinná Přihlásit se

Vložte heslo

Prosím vložte své uživatelské jméno nebo email pro reset hesla.

Přihlásit se

NOVINKA

Spustili jsme e-shop knih o výtvarném umění

Přejděte na e-shop