Benátské bienále je více než jedinečnou mezinárodní přehlídkou umění – přináší již pověstnou vlnu kreativity, která se šíří přes historickou lagunu do všech stran a zákoutí kouzelného města. 59. ročník Bienále, jehož kurátorkou je Cecilia Alemani, nese tematický název Mléko snů, považovaný za nejpřitažlivější titul posledních let. Možná je to i tím, že je tento poetický i víceznačný titul převzat z až surrealistické knihy Leonory Carringtonové… Možná ale také živě evokuje na bienále mocný příval energie žen – umělkyň, viz. seznam všech vystavujících ZDE. Pro letošní přehlídku bylo jmenováno 213 umělců, kteří budou k vidění od 23. dubna do 27. listopadu. Autoři pocházejí z 58 zemí; 180 z nich nebylo nikdy předtím představeno na hlavní výstavě bienále. Mimo hlavní scénu, která se line tradičními budovami Arsenale a Giardini, stojí národní pavilony, kde umělci reprezentují své země v soutěži o cenu Zlatého lva. (Zavřené jsou snad jenom český a ruský, i když každý pavilon z jiného důvodu). Letošní „postcovidový“ odložený ročník je charakteristický svou méně „nevázanou“ atmosférou, avšak přináší mnohé zážitky. Zde je přehled těch nejprestižnějších osobností a jejich výstav…
Anish Kapoor v Gallerie dell’Accademia di Venezia
Mimořádně rozsáhlá retrospektiva Anisha Kapoora v Gallerie dell’Accademia di Venezia je tak rozsáhlá, že se přelévá do Palazzo Manfrin v Cannaregio, aby se do ní vešel Kapoorův soubor soch obývající jednotlivé místnosti. Jako každá velká Kapoorova prezentace se i show odvíjí jako „Odyssea“ – posílá diváky přes překážky a zázraky na cestě k jádru věci, kterou je v tomto případě velké slunce zavěšené nad záplavou červeného vosku…
Mary Weatherfordová v Museo di Palazzo Grimani
Dobrým doplňkem ke Kapoorovu temnému pigmentu je je výstava Mary Waterfordové, kde divák nalezne snad všechny barvy duhy. Malířka žijící v Los Angeles dovezla sadu nových uměleckých děl, která reagují na Tizianovo mistrovské dílo The Flaying of the Marsyas (1570-6), aby se představilo mezi historickými stěnami Museo di Palazzo Grimani.
Marlene Dumas ve společnosti Palazzo Grassi
Když miliardář François-Henri Pinault v roce 2005 renovoval Palazzo Grassi s architektem Tadao Ando, vytvořil nové centrum současného umění. Ale až v roce 2012 se tento prostor stal prestižním, když začal hostit slavné retrospektivy. Tentokrát je zde hvězdou jihoafrická malířka Marlene Dumas, jejíž konfrontační postavy mají konečně náležitý prostor.
Anselm Kiefer v Palazzo Ducale
Palazzo Ducale byl v historii, ale je i v současnosti kulturním majákem celého města. Letos byly pozlacené sály paláce na náměstí sv. Marka nabídnuty žijící legendě – německému umělci Anselmu Kieferovi. Umělec se zde nechal inspirovat barokní atmosférou paláce a vytvořil malby, které se táhnou až k nástropním freskám.
Surrealismus a magie: Očarovaná modernita ve sbírce Peggy Guggenheimové
Výlet do Benátek za uměním by se neměl obejít bez klasické moderny. Ta je nejlépe zastoupena ve sbírkách Muzea Peggy Guggenheim. Nová skupinová výstava uspořádána u příležitosti bienále, nabízí téma provázanosti surrealismu a okultismu. Přehlídka je to mimořádná: přináší řadu slavných jmen i pozoruhodných děl, včetně pro veřejnost teprve objevované Leonory Carrington, jejíž jméno je letos spojováno s tématem celého Benátského bienále.
Diskuze k tomuto článku