Před deseti lety se ukončila pozemská cesta Berta Sterna (1929 – 2013) – rodáka z newyorského Brooklynu. Proslavil se jako „komerční“ fotograf-samouk, známý svou kreativitou a citem pro mediální tvorbu. Nejslavnějším a nyní i v aukcích nejvyhledávanějším se stal coby fotograf pověstného „posledního sezení“ („The Last Sitting“) s Marylin Monroe nedlouho před její smrtí, kdy vytvořil i řadu nekonvenčních snímků, včetně její odhalené postavy s nezaretušovanou jizvou.

Během 60. let se Bert Stern stal jedním z nejúspěšnějších, nejkreativnějších a nejlépe placených fotografů. Mezi jeho modely patřilo mnoho mužských filmových hvězd včetně Garyho Coopera svírajícího Colt 45. Stern se však také proslavil svými nekašírovanými záběry žen své doby.

K nim patřila Sophia Loren zahalené péřovým boa, Elizabeth Taylor coby Kleopatra, Twiggy s vykulenýma očima před obrazem Bridget Riley a samozřejmě slavné „poslední sezení“ s jedinečnou Marilyn Monroe. Modelem mu však „stály“ také: pleťový krém Noxema, vitamíny One a Day, salátový dresink Wish-Bone…

Stern začal svou kariéru jako kurýr a poštovní úředník uměleckého ředitele Hershela Bramsona v časopise Look v letech 1946 – 1948. Od roku 1949 do roku 1951 byl uměleckým ředitelem časopisu Mayfair… zatímco si koupil fotoaparát a začal se s ním učit zacházet.

V roce 1951 byl povolán do americké armády, respektive do bojů v korejské válce, ale Stern se do Koreje nikdy nedostal: místo toho byl na doporučení starého přítele nasměrován do Japonska a přidělen do fotografického oddělení. Naučil se používat také filmovou kameru a pořizoval filmy zpravodajských událostí pořizovaných pro armádu, a vedle toho se věnoval své tvorbě.

Po válce se vrátil do Bramsonu v reklamní agentuře L.C. Gumbiner, kde pomáhal vytvářet moderní reklamní fotografii. Zde také dostal svou první velkou reklamní přestávku – fotografickou kampaň na vodku Smirnoff. To nejdůležitější však na něj teprve čekalo…

V létě 1962 pořídil Bert Stern více než 2 500 fotografií Marilyn Monroe během tří sezení, která vešla ve známost jako „poslední sezení“. Jednalo se o focení pro časopis Vogue, s kterým měl Stern smlouvu; ta vyžadovala, aby zaplnil 100 módních stránek ročně. Když Stern navrhl jednoho dne focení se slavnou ale nevyzpytatelnou herečkou, dostal zelenou a dal se do příprav. Zřídil si improvizované studio v hotelu Bel-Air, očekávajíc, že celá akce bude za pár minut vyřízena. Snímky zachytily Monroe v někdy až zamyšlené póze, ale převážně v typické hravé náladě, když pózovala nahá nebo rafinovaně zakrytá prostěradlem, činčilovým kabátem, pruhovaným šátkem nebo párem šifonových růží.

Navzdory chtěné atmosféře bezstarostného veselí jsou tyto portréty nevyhnutelně teskné, jakoby předvídaly – podobně jako následné snímky Monroe George Barrise na pláži Santa Monica – nejen poslední fotografie zářící hvězdy, ale i poslední dny ženy, která se měla stát legendou. (V červnu a červenci 1962 z jedním z posledních fotografů, který pracoval s Marylin Monroe, která zemřela v srpnu 1962. Jejich fotografické sezení se stalo známé jako The Last Sitting; z kterého vzešlo celkem 2571 fotografií; mnohé z nich se pak objevily ve stejnojmenné knize z roku 1992).

Jak tedy vypadalo Sternovo focení božské MM? V průběhu několika let Stern podal různé zprávy o tom, co se toho dne stalo. V jednom tvrdil, že Monroe dorazila o několik hodin později, ale zůstala s ním od 7 večer až do 7 hodin ráno. Fotograf jí zaskočil s plánem pořídit rovněž akty, což herečku zaskočilo, zvláště proto, že dosud úzkostlivě skrýval velkou jizvu na svém těle po operaci žlučníku. Nakonec díky nečekanému souznění dopadlo vše nad očekávání.

Po tomto focení Stern poslal negativy Monroe k posouzení, což byla nadstandardní dohoda, možná jen díky postavení Marilyn Monroe. Záběry, které se jí nelíbily, rázně přeškrtla oranžovým fixem.

Jakmile Stern ukázal výsledné fotky z toho večera šéfům ve Vogue, byl požádán, aby pořídil další černobílé snímky v oblečení, včetně černých šatů. To se mělo uskutečnit během dalších dvou sezení. Nakonec právě tyto oficiálnější záběry, a nikoliv odvážné akty, časopis vybral pro vydání, u příležitosti náhlé hereččiny smrti. Série snímků, které Stern poslal Monroe, a opatřeným slavným oranžovým X, se staly známými jako Poslední sezení. Historické video z „Last Sitting“ naleznete ZDE.

Na vrcholu svého úspěchu se stal Stern stále více závislým na drogách (amfetaminech) a fixoval se na svou ženu, první balerínu Balanchine (Allegra Kent) a matku svých tří dětí. Když Kent požádala v roce 1975 o rozvod, Sternova kariéra i život „téměř zbankrotovaly“. Během této doby Stern se odjel zotavovat do Španělska, kde přišel s nápadem nazvaným „The Pill Book“, fotografickou kompilací svých různých pilulek, které fotografoval jako jednoduchá zátiší. (Vydal ji spolu s novinářkou Lawrence Chilnickovou jako knižního „průvodce od A do Z nejpředpisovanějších léků v USA“). Knihy s tímto tématem se nakonec prodalo více než 18 milionů výtisků. Koncem 70. let se Stern vrátil do Ameriky, aby – už zklidněný – fotografoval portréty a módu.

V roce 2011 byl o něm natočen dokumentární film „Bert Stern: Original Mad Man“ – pokus o „upřímný a odhalující“ portrét fotografa v režii Shannah Laumeister, která se v roce 2009 stala jeho manželkou. Slovy režisérky šlo „o nedokonalý film … vypořádání se s kontroverzní povahou… Všichni jsme nejednoznační… pokusila jsem se udržet celý film v osobní rovině.“

Bert Stern, syn židovských přistěhovalců, elitní komerční fotograf, který pomohl redefinovat reklamní a módní umění v 50. a 60. letech… bouřlivák pohybující se na hraně komerční, dokumentární a umělecké fotografie, zemřel ve věku 83 let v roce 2013. Spolu s Irvingem Pennem, Richardem Avedonem a Markem Shawem patřil Bert Stern ke generaci autorů, která povýšila do té doby ilustrační fotografie na svébytná díla.

-rd-

foto: archiv