Představme si, že neexistoval internet, nebyly běžně dostupné časopisy, nevycházely často ani přehledné publikace. Začínalo 20. století a Evropa zažívala nástup moderního umění. Avšak nové tendence se rodily a formovaly nejdříve jen na malých ostrůvcích – na území jen několika kulturních center. Vědomí zásadních změn se vznášelo v celkové atmosféře, avšak jen výjimeční jedinci cítili tento duchovní a tvůrčí neklid. Něco se začalo dít, ale porozumět tomu nebylo snadné. Zpočátku šlo pouze o popírání starých pořádků. Nastalo neklidné tušení. Nebyla to ale doba tolik roztříštěná… vznikající hlavní směry bylo možné hledat a nalézat ve velkých městech, zvláště pak v Paříži.
Nová kniha Bohumil Kubišta a Evropa vychází z této dobové situace a tomu podřizuje metodiku, poznávání a psaní o pravděpodobných souvislostech. Nevychází tedy apriori z dosavadní podoby tradičních dějin avantgardního umění, neopakuje ustálené interpretační vzorce a zobecňující závěry – nechce se nechat uspokojit nepodloženými přibližnostmi. Autoři textů se v knize dostávají k meritu věci jaksi „zespoda“ – průzkumem tehdejšího terénu. Pracují doslova s mapami území, tedy s Evropou a městy, která hlavní hrdina – Bohumil Kubišta – navštívil a kde pobýval.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku