„Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců, znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život.“ To jsou slova zásadní osobnosti – C. G. Junga (1875 – 1961), švýcarského psychoanalytika, který zcela změnil pohled na moderního člověka a jeho duši. Jungův význam a neutuchávající vliv dosvědčuje i pozornost, jaké se stále těší u nakladatelů i čtenářů. Tento jungovský spis je v mnoha ohledech výjimečný – a to svým vznikem, obsahem i formou. Je bránou i průvodcem celého fascinujícího vědění a učení.
Kniha Člověk a jeho symboly byla dokončena pouhých deset dní před Jungovou smrtí a v originále pak vyšla v roce 1964. Přesto se dočkala až letos své verze v českém překladu. Avšak svou povahou, strukturou a bohatým obrazovým materiálem jistě stojí za to – a patří k základním ba stále aktuálním pojednáním platným v mnoha směrech i oborech lidského počínání. A navíc není jen úzkým vymezením jednoho, byť geniálního, autora. Vedle zásadní (úvodní) stati samotného Junga, nalezneme zde kapitoly jeho žáků a následovníků: Marie-Louise von Franz, Josepha L. Hendersona, Jolande Jakobi a Aniely Jaffé.
Jung byl výsostným představitelem psychologie 20. století, hybatelem svého oboru, napsal a vydal úctyhodnou řadu titulů vyplývajících z jeho lékařské a vědecké praxe i bezprostřední osobní zkušenosti. A takto byl vesměs ctěn a uznáván. Gigantické dílo s až neuvěřitelně rozsáhlým i hlubinným záběrem je strhující a objevitelské, přesto však bylo cíleno k fundovanějším čtenářům, respektive odborníkům. Je systematické a naléhavé – dotýká se každého z nás – ale přeci jen odborné a ve své kvalitě i kvantitě jen těžko neuchopitelné.
Dosud tedy českému čtenáři chybělo jakési „intro“ pojednání komponované v hrubých, ale nikoliv povrchních rysech; tedy dílo, které by zájemce o rozsáhlou problematiku uvedlo s přehledem postupně do celé jungovské „říše“ – a přitom nebylo jen stručným slovníkem či souborem frází bez souvislosti. Takový počin jistě není jednoduchý, ale zdařilo se to v plné míře.
Kniha Člověk a jeho symboly má svou zvláštní, avšak příznačnou historii zrodu. Na počátku, v roce 1959, stál novinář John Freeman, který dostal od svého zaměstnavatele (televize BBC) nelehký úkol – tedy natočit s Jungem rozhovor „do hloubky“ a zároveň jej přiblížit divákovi sdělným způsobem. Výsledný a velmi úspěšný televizní pořad viděl kromě jiných také Wolfgang Foges, výkonný ředitel nakladatelství Aldus Books – nadšenec do moderní psychologie započaté Sigmundem Freudem či Alfredem Adlerem a dále rozvíjenou Jungem. S intuicí a zkušeností Forges pochopil, že zatímco Freudův odkaz je veřejnosti vesměs známý a přístupný, Jung se dosud připomíná spíše svým obecným významem než konkrétním obsahem. A tedy pro širší vrstvy čtenářů byl považován za příliš obtížného ba mystického.
Kniha Člověk a jeho symboly vznikla nakonec Forgesovou zásluhou a vytrvalou umanutostí. Naléhal na Freemana, který se mezitím stal Jungovým přítelem, aby se pokusil tohoto stárnoucího velikána přemluvit k sepsání čtenářsky přístupnější publikace – k jakémusi sumáři hlavních myšlenek a podstatných závěrů. Jung však tuto nabídku odmítl s tím, že již vše řekl. Nakladatel Forges se ale nevzdával a dále naléhal. Jung však nakonec změnil názor. „Nalomen“ nebývalým úspěchem pořadu BBC a zájmem širokého publika, četnými dopisy a pozitivními reakcemi, váhal. A právě tehdy měl Jung sen – tedy znamení z podvědomí, respektive nevědomí, kterému dával ve svém učení klíčovou roli. V něm místo aby jako obvykle seděl ve své pracovně, stál na veřejném prostranství a promlouval k množství lidí, kteří mu úchvatně naslouchají a rozumějí. A tu náhle pochopil význam svého snu, jeho symbolice a vzkazu – a pro vznik knihy se nakonec rozhodnul. Měl však dvě podmínky: 1) nepůjde o spis jednoho autora, ale o kolektivní dílo, na němž budou pracovat jeho žáci, 2) koordinaci projektu povede Freeman, který tak měl reprezentovat „průměrného čtenáře“ a hlídat hranici mezi odborným a obecně srozumitelným textem. A tak mohlo vzniknout dílo relativně čitelné a zároveň hluboce poučené. Kultivovaný, avšak oborem psychologie nedotčený Freeman celý proces organizoval, řídil a „filtroval“ pro daný účel coby bránu do celé jungovské problematiky.
Jung se této knize věnoval téměř celý poslední rok svého života a v červnu 1961, kdy zemřel, byl jeho oddíl hotov a příspěvky jeho kolegů jím byly v rukopisech osobně schváleny. Námět a koncepce Člověka a jeho symbolů, stejně jako detailní rozvedení, jsou tedy přímo Jungovy.
Kniha dokládá, jak látka v ní naznačená a definovaná ovlivnila myšlení nejen moderní psychologie. Člověk sám se v ní poznává a s ní může rozkrývat či analyzovat povahu a pohnutky své jednající duše. Snad dobře známé pojmy jako extrovert či introvert nebo archetyp jsou jungovskými koncepty Společným jmenovatelem těchto a řady dalších pojmů je nevědomí (na rozdíl od Freudova podvědomí) a nejedná se zde tedy jen o jakési „odkladiště potlačených tužeb“, nýbrž o svět plnohodnotný, třebaže mnohdy neviditelný. A Jung zde jasně sděluje, že jazykem a „postavami“ nevědomí jsou symboly a komunikačním prostředkem jsou sny.
Člověk a jeho nevědomí coby rádce a „přítel“ vědomí spolu v lepším případě komunikují a vztahují se nejen k běžnému jednání, ale i k duchovním otázkám. Význam snění v lidském životě, zdánlivě neuspořádaný a nelogický, je zde prioritní a mnohé osvětlující. Při poučeném a zkušeném pohledu psychoterapeuta se sen však mění z chaotické šifry na látku s jasnější interpretací s ohledem na jednotlivcův svět. A snění tedy není již nahodilé, ale ve skrytu a podstatě signalizující osobnostní aspekty. (A sám Jung se i dle vlastního snu – sdělení nakonec rozhodl k sepsání zmíněné knihy).
Symboly společné lidstvu tedy v individuální konstelaci se stávají osobním jazykem s konkrétními významy. Přínosem „jungiánů“ je tedy objevení člověka, který se stejným dílem skládá z vědomí i nevědomí – a jedině v tomto přijetí může postupovat cestou osvobozující, neboť sebe/poznávající interpretace, individuace, směřování k bytostnému Já apod.). A v tomto smyslu je nazvaná i jedna z klíčových kapitol knihy (Proces individuace), která se tak stává jádrem publikace a esence Jungovy filozofie života.
-rw-
Diskuze k tomuto článku