The British Museum v Londýně připravilo všem dostupnou porci umění. Zpřístupnilo totiž zdarma 1,9 milionu snímků artefaktů ze svých sbírek. Online databáze byla otevřena dříve, než se plánovalo – a to kvůli nucenému uzavření celého muzea.

V posledních dnech navíc přibylo přes 300 000 položek pocházejících ze všech časových epoch. „Ať už jste student, umělec, vědec nebo milovník kultury, máte zde jedinečný a nepřeberný zdroj k prozkoumání bohatství a rozmanitosti celé lidské historie,“ prohlásil k dokončenému digitalizačnímu projektu ředitel muzea Hartwig Fischer.

Intenzivní digitalizace se započala v roce 2007 a nyní je plně k dispozici pro vaše mobilní zařízení a nejrůznější prohlížeče.

Online sbírku ZDE tvoří vedle drobných unikátů i slavné umělecké objekty jako například Rosettská deska, Rapa Nui – velká hlava z Velikonočních ostrovů, záhadná Křišťálová lebka z Peru a samozřejmě proslulá i jedinečná kolekce egyptského sochařství (asi 2686 př.nl – 396 nl) v čele s postavou Ramsese ll.

Sbírky této starodávné kultury se začaly naplňovat v souvislosti s politickými či vojenskými událostmi. Moderní egyptologie byla zahájena francouzskou vědeckou výpravou doprovázející Napoleonovu invazi do Egypta v roce 1798. Poté, co Britové porazili Francouze, vzali jim některé z důležitých archeologických nálezů, včetně Rosettské desky, soch faraonů a četných mumií. Později britský generální konzul Henry Salt obdržel povolení od egyptského guvernéra Muhammada Aliho, aby shromažďoval starožitnosti, z nichž mnohé byly získány pro Britské muzeum. Objevitelem Ramsese ll. se stal archeolog Giovanni Belzoni.

Britské muzeum (založené roku 1753) přišlo nyní vskutku s revoluční obrazovou nabídkou. Navíc každá položka je opatřena řadou informací o dataci, rozměru, materiálu, původu, akvizici, výstavách, studijních pramenech atd. Některé z významných položek si můžete navíc ve fotografii zvětšit – a získat tak podrobný pohled, který běžná prohlídka v tradiční expozici nedovoluje.

Rosettská deska

Při hledání v online sbírce se můžete orientovat pomocí období, materiálu, tématu a samozřejmě i autora. Těch kritérií je celá řada. Asi nejvděčnější a nejpoutavější je začít zmíněným Egyptem, kam patří i největší chlouba muzea: Rosettská deska. V této položce naleznete vedle badatelského popisu i různé detailní záběry, ale i rekonstrukci předpokládané podoby před poškozením.

Tato čedičová stéla je nejslavnějším dokumentem v dějinách luštění hieroglyfů. Díky tomuto dokumentu Jean-Francois Champollion znovuvzkřísil civilizaci starověkého Egypta.

V červenci roku 1799 dohlížel důstojník francouzské armády Pierre-Francois Bouchard na zemní práce v Rosettě, městečku ležícím nedaleko Alexandrie. Zaujal ho podivný kámen, který byl součástí jedné zdi. Jedná se o stélu popsanou hieroglyfy – a také démotickým a řeckým písmem. Řecký text byl rychle přeložen a byly pořízeny kopie všech tří textů.

Po porážce francouzské armády roku 1801 tedy získali Rosettskou desku jako součást válečné kořisti vítězní Angličané. Rosettská deska se dokonce stala součástí mírové smlouvy. Angličané nejprve požadovali nejen originál desky, ale i veškerou vědeckou dokumentaci, která byla o tomto nálezu pořízena. Francouzi se proto pokusili Rosettskou desku tajně vyvézt z Egypta, ale tento plán nevyšel. Archeologický poklad objevil na palubě lodi anglický diplomat Hamilton. Francouzi však nakonec prosadili, že nemusí vydat originály dokumentace.

Klíčový význam Rosettské desky spočívá v tom, že jsou na něm tři verze téhož textu. Na konci řeckého textu se píše: „Ať je tento dekret přepsán na stély z tvrdého kamene v posvátných znacích (tedy hieroglyfy), ve znacích domorodců (tedy démotickým písmem) a v řeckém písmu.“

Jean-Francois Champollion, který hieroglyfy rozluštil, nikdy neměl možnost zkoumat přímo Rosettskou desku a pracoval vždy pouze s faksimile. Využíval ale i jiné dokumenty a podklady. Než se pustil do zkoumání hieroglyfů, soustředil se na démoticky psaný text. První práce, kterou roku 1822 přeložil Akademii věd se týkala tohoto sdělení na Rosettské desce. Brzy svou pozornost upřel k hieroglyfům a jako první vyloučil možnost, že by hieroglyfy měly jen čistě symbolický význam. A následovalo jejich rozluštění coby egyptského obrázkového písma a dále i svědectví o slavné egyptské epoše.

-red-