Ohlédnutí za tvorbou nejslavnějšího žijícího amerického umělce, jehož výstava nyní probíhá v Londýně.
Na konci šedesátých let vytvořil Bruce Nauman ikonickou fotografii nazvanou Vlastní portrét – Fontána. Odhalen do půli těla zde napodobuje nahé sochy, respektive historické chrliče dekorativních kašen či vodotrysků. Autor tímto podobenstvím muže, kterému z úst tryská voda, klade nově otázku po roli umělce a jeho díla, mezi něž klade rovnítko. Naumanův autoportrét je také humornou či provokativní nadsázkou, ale i poctou Marcelu Duchampovi a jeho skandálně vystavovanému pisoáru coby Fontány z roku 1917. Mezi oběma díly – starším ready madem a novějším snímkem – dlí časový úsek padesáti let. Při porovnání těchto symbolických artefaktů je o něco zjevnější, kam a jak se vývoj umění během 20. století také ubíral a co sledoval. A aby toho nebylo málo: Sherrie Levine vytvořil v roce 1991 další Fontánu – pozlacenou postmoderní variaci na Duchampovu moderní klasiku.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku