Světoznámý umělecký „balič“ Christo (84) měl mít spolu se svou ženou Jeanne-Claude (1935 – 2009) v těchto dnech retrospektivní výstavu. Centre Pompidou v Paříži však musí z důvodu rozšířené epidemie tuto událost na čas odložit. V prázdných „fantomatických“ sálech zůstaly již nainstalované umělecké objekty a tiše čekají na budoucí návštěvníky.
A tak se stalo kouzlo nechtěného: Christo se svým týmem proslul tím, že zabaloval předměty (stavby, krajiny i celé ostrovy) a jejich původní tvary nechával zrakům nedostupné jen tušit. Vznikaly tak zvláštní artefakty povědomé, avšak čímsi nově přízračné.
Nyní má tedy Christo zabalená (skrytá) nejen samotná díla, ale obrazně řečeno – v útrobách Centre Pompidou i celou výstavu. Pod rouškou dnes panující atmosféry vznikl mimoděk jakýsi Christo na druhou.
U příležitosti výstavy „Christo a Jeanne-Claude, Paris!“, která měla původně probíhat od 18. března do 15. června, měl Christo zabalit i Vítězný oblouk v Paříži (projekt z roku 1962). Tento dlouhodobě připravovaný velký sen se rovněž odkládá.
Christo je původem bulharský umělec, jeho žena Jeane-Claude a spolupracovnice pocházela z Francie.
V roce 1953 byl Christo přijat na Akademii v Sofii, kde byl však nespokojen. O čtyři roky později se rozhodl pokračovat ve studiích v Praze, odkud nakonec emigroval v nákladním vlaku do Rakouska a posléze se dostal přes Ženevu až do Paříže. Zde si vydělával portrétováním. Od roku 1964 žil se svou ženou v New Yorku, kde se zapojili do tamní umělecké scény a v duchu tehdy aktuálního land artu, happeningu či konceptualismu. Zde začali zabalovat a svazovat do látky budovy i rozlehlé krajiny; dnes bychom řekli: intervenovat.
Od té doby pokračovali ve svých nákladných, a přitom krátkodobých projektech po celém světě, které měly umocňovat fantazii, hru a lidskou sounáležitost. Vznikaly pak slavná i kontroverzní díla: Závěsy v údolí Grand Hogback v Coloradu (1972), zabalený Pont Neuf v Paříži (1985), zabalený Reichstag v Berlíně (1995) a řada dalších projektů.
Samotné akce Christa a Jeanne-Claude se připravovaly vždy dlouhé roky – výsledek mnohdy záležel na schopnosti jejich právníků a vyjednávačů. Například získat všechna povolení k zabalení berlínského Reichstagu trvalo 24 let, na realizaci pařížského mostu Pont Neuf se čekalo 10 let.
Nyní se čeká v Paříži, kde je vše připraveno. Čtyřiaosmdesátiletému Christovi, ale i sobě držme palce: ať se výstava včetně projektu s Vítězným obloukem uskuteční co nejdříve!
Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku