Christo: nedokončený projekt, poslední rozhovor a výstava v Centre Pompidou

Christo (Vladimirov Javacheff):

„Ve svém ateliéru nemám stoličku; Stojím 16-17 hodin denně. Neumím řídit, a nerad mluvím po telefonu. O počítačích nic nevím. Skicuji, vymýšlím a tvořím, protože mě baví jeho fyzičnost. Je to zabudováno v mém systému. Práce mě nutí dál chodit - i ve větru a dešti. “

V roce 2021 měl být v Paříži stříbřitě zabalen slavný Vítězný oblouk. Po dlouhých přípravách i odkladech to mělo být vrcholné a zřejmě i poslední dílo umělce bulharského původu známého po celém světě jako Christo. V Paříži se mu v minulosti už jeden velký projekt podařilo realizovat, když se svou ženou a spolupracovnicí Jeanne-Claude (Denat) zabalili v roce 1975 most Pont-Neuf. Vítězný oblouk však pojednat již nestihl – zemřel v květnu ve svém newyorském domě.

Christo měl k Paříži zvláštní sympatie, také proto vznikl pozoruhodný hodinový dokument Christo in Paris 1990 , který můžete vidět ZDE .

Christo, Pont Neuf, 1975

Nyní však probíhá v Centre Pompidou výstava Christo + Jeanne-Claude a Paříž! A ta je zaměřena na jejich francouzské aktivity. Najdeme zde také menší objekty – Zabalený stolek či balík (1961), Sérii barelů (1962), Dvojici výloh obchodů (1964) nebo Torzo (1958) Nechybí ani návrh na zabalení Vítězného oblouku z let 1962 – 63. Ano, tak dlouho to směřovalo k realizaci…

Zabalená židle, 1961

Balík, 1961

V jednom ze svých posledních rozhovorů, který poskytl The Art Newspaper, Christo také o tomto projektu hovoří. Během pandemie se bál vycházet ven a „trochu se mu ulevilo“, že byla celá akce odložena na příští rok. „Jsem umělec, který je naprosto iracionální a svobodný,“ zdůrazňoval v nedávném video-rozhovoru, který vedl ze svého studia. Užíval si svobody, jako někdo, kdo vyrostl ve stalinistickém Bulharsku, odjel do Prahy (zde poprvé viděl moderní francouzské umění), emigroval do Vídně a žil pak konečně ve svobodném světě.

Zabalený portrét Jeanne-Claude, 1963

Christo s manželkou a spolupracovnicí Jeanne-Claude

Teď byl zalezlý ve svém newyorském domově, který roku 1964 přestavěl z pětipodlažní průmyslové budovy z 19. století, která se nalézá v Soho na Manthattanu. Christo se do poslední chvíle bál coronavirové infekce: „Nikdo sem nechodí, ale neviditelný nepřítel může přijít kdykoliv.“ Jinak byl ale plný elánu a humoru, i když se mu hůře dýchalo. Na střeše svého domu se snažil cvičit. „Vzduch je zde velmi čistý, obloha velmi modrá, velmi surrealistická,“ pochvaloval si.

Zjevně si ještě nedávno užíval také v souvislosti s Vítězným obloukem inženýrské výzvy – složitosti zabalení 50 metrů vysokého pomníku. Osm různých společností francouzských a německých (jak symbolické) se podílelo na výrobě materiálu a jeho uvedení do provozu. Tým 50 horolezců měl pak látku nainstalovat a uchytit. „Nikdy jsem nezabaloval vnitřní prostor – kříž 4 oblouků – v nepřetržitém větru. Ta tkanina je jako živý člověk – na jedné straně stříbrná, na druhé modrá, která se měla třpytit v měnícím se světle, držena červeným provazem,“ komentoval nadšeně Christo připravovaný projekt.

Christova fotomontáž k Vítěznému oblouku z 60. let

Aby mohl tuto akci zaplatit, prodal 9 svých děl celkem za 1, 5 milionu eur. Jak budou velké celkové náklady, Christo nevěděl přesně: „13, 14 nebo 15 milionu eur, to nedokážu přesně říct.“ Samozřejmě, že rovněž spolupracoval s různými bankami, které mu pomáhaly již v minulosti.

Když Christo mluvil o autorství, říká „my“ . Do konce svého života vnímal svou manželku, která zemřela v roce 2009, jako stále přítomnou či inspirující spolupracovnici. „Byla neuvěřitelnou kritičkou, velmi hádavou, velmi chytrou… byla skvělou řešitelkou problémů,“ vzpomínal Christo.

Novější přípravná kresba projektu Vítězného oblouku v Paříži

V ještě nedávném rozhovoru umělec řekl: „Oblouk bude dílem na konci mého života, pokud budu ještě naživu, abych to viděl,“ napůl se zasmál… „měl by to být nikoliv osamělý vrchol, ale součást spojovacího řetězce v mém a našem životě.“ Christo zemřel 31. května.

Christo měl oslavit 85. narozeniny 13. června. Ve stejný den i rok (1935) se narodila i jeho žena Jeane-Claude - a jak říkala „ve stejnou hodinu“ .

Výstava v Centre Pompidou v Paříži potrvá do 19. října 2020.

-red-

foto: Centre Pompidou Paris a archiv

Christo: nedokončený projekt, poslední rozhovor a výstava v Centre Pompidou

Vermeer – největší výstava jde do našich kin

Marcel Proust – spisovatel a jeho oblíbení malíři…

Relevantní články

Christovi se nyní v Paříži plní dávný sen / + video

Diskuze k tomuto článku

Nejčtenější ...

Vladimír Kokolia je zoufalec

Arthur Schopenhauer: A všichni zůstaneme sami…

Chalupeckého cena opět mění pravidla. Má se zrušit?

Tajemný malíř Siegfried Herz a jeho Femme Fatale…

Malířka Jitka Válová: Osud člověka

Sledujte nás

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?

Christo: nedokončený projekt, poslední rozhovor a výstava v Centre Pompidou

Čtěte také

Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.

Subscribe

Relevantní články

Diskuze k tomuto článku

Nejčtenější ...

Spolupráce

Sledujte nás

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

NOVINKA

Spustili jsme e-shop knih o výtvarném umění

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?