„Ocitáme se v situaci, kdy musíme projít mlýnkem na maso! Vstupujeme do utrpení takové velikosti, že nás to navždy změní. Z tohoto procesu se vyvine nový člověk, a to mnohem rychleji, než bychom to čekali…“, o tom byl přesvědčen profesor religionistiky Christopher Bache již v roce 2010. Tento vědec a spirituální myslitel patří spolu s Kenem Wilberem, Peterem Russellem a Stanislavem Grofem k nejvýznamnějším představitelům vědeckého a kulturního transpersonálního hnutí nabízejícím nové celostní (mezioborové) paradigma. Zde nabízíme výběr dalších Bacheho poznání, názorů a prognóz, které se zřejmě v dnešní situaci jasněji naplňují.
Přesně, jak to líčí mystici, objevujeme, že vesmír je naplněn vrstvu po vrstvě inteligencí a že má plány a strategie, které teprve začínáme tušit… teprve se začínáme probouzet a uvědomovat si složitost toho všeho.
Je vzrušující, že se dnes fyzikové ubírají tímto směrem s koncepty, jako je kvantové pole a pole nulového bodu, již připisují vlastnosti světla a nelokálnosti. Pokud fyzikové popisují něco jako je tohle, co leží v základech fyzické existence, je to v souladu s vizí reality, která se vynořuje v hlubokých transpersonálních prožitcích.
Když objevujete, že vesmír operuje na mnoha úrovních – na fyzické, duševní i duchovní úrovni -, začnete chápat, že se díváte na něco opravdu důležitého.
Vesmír do nás vlévá svá tajemství v každé chvíli. Co jsme? My jsme vesmír a ten větší vesmír do nás kopíruje tolik informací, kolik jsme schopni pojmout. Pokaždé, když máme o něco hlubší vhled, nám dává víc informací. Jsme vesmír, který si začíná uvědomovat svoje větší já.
Faktem je, že se právě teď začínáme stávat dostatečně silnými, abychom byli schopní vydržet větší kontakt s Božskou myslí bez vnitřních otřesů.
Nastává horko, které nás vrhá do kolektivní práce a přivádí nás do nepokojů a křečí, které nás donutí, abychom odhodili minulost a vytvořili novou přítomnost. Všechny nás to společně vtahuje do hromadného přeuspořádání ve zrychleném procesu učení. Obávám se, že to bude událost, blížící se téměř vyhynutí – hromadné přerušení života tak, jak ho známe, odhodili jsme minulost a vytvořili novou přítomnost. Všechny nás to společně vtahuje do hromadného přeuspořádání ve zrychleném.
Nicméně hluboce věřím, že z této krize vznikne něco nového a lepšího… Takže, když vstupujeme do globální krize, musíme být připraveni. Tváří v tvář tomu všemu se můžeme cítit hloupě a neohrabaně, avšak v lidském srdci musí existovat dostatečně velký prostor, který nám umožní, abychom se stali něčím víc, než jsme byli dosud.
Je zřejmé, že jsme se ještě neprobudili. Jsme ospalí, oslnění a okouzlení nákupními středisky a televizí a domníváme se, že si stále ještě můžeme udržet starý pořádek.
Většina našich církví je hluboce odcizena povaze historické doby, v níž žije… Naším novým náboženství je poznávání světa přírody…. Nedomnívám se, že se vracíme k náboženstvím minulosti, a nemyslím si, že se při cestě vpřed vzdáme vědy… Nacházíme se na pokraji zrození nové spirituality.
Velmi silně cítím, že každý z nás je skrz tkáň času a prostoru napojen na určité lidi. Mnohé z nich nemůžeme poznat, avšak jsme spojeni vlákny, která procházejí jejich srdci a myslemi… V takové situaci může i malý vliv vyvolat velké důsledky. Je-li tomu tak, pak v této době globální krize může i malý počet lidí, kteří dělají správnou věc, přispět při krystalizaci pozitivního výsledku pro lidstvo… potřebujeme pouze dosáhnout kritického množství, aby se ta kaskáda spustila.
Ocitáme se v situaci, kdy musíme projít mlýnkem na maso! Vstupujeme do utrpení takové velikosti, že nás to navždy změní. Z tohoto procesu se vyvine nový člověk, a to mnohem rychleji, než bychom to čekali. Domnívám se, že prototyp tohoto rodícího se člověka lze nalézt ve velkých světcích a géniích historie.
Semena budoucnosti jsou již zde mezi námi, zejména uvnitř mladší generace, kdy někteří pracují na odklízení starých myšlenek z minulosti a jiní přinášejí nové myšlenky z budoucnosti.
Země ujíždí pod našima nohama a my zažíváme volný pád. Bude to znít zvláštně, ale určitým způsobem je léčivé, že tohle všechno konečně začíná… Většina světa kolem vás říká, že se to nemůže stát, že to není reálné, ale vy hluboko v duši víte, že to reálné je… Potřebujeme pouze dosáhnout kritického množství, aby se ta kaskáda spustila.
Naše srdce nás v tuto chvíli bolí tolik, že se roztrhnou a dovolí nám uvidět novým způsobem do času a napříč všemi hranicemi. Je to doba milosti, pokání a vstupu do nové reality… Právě teď nemáme k dispozici žádné vodítko, a proto nás to děsí… Nemůžeme vědět, jak do sebe všechny ty části zapadají, ale všichni můžeme cítit, že se nacházíme na pokraji něčeho velkého.
Před námi je těžká doba a zároveň velká doba. Každý z nás chce, aby jeho život byl považován za součást většího řádu. Zrození nového lidstva je právě taková dobrá velká věc jako kterákoli, již jsem poznal. Je to událost, na níž se chci podílet!
Z knihy Kosmické rozhovory, o povaze vesmíru a pátrání po skutečnosti, Malvern, Praha 2016
Christopher Bache (nar. 1949) je profesorem religionistiky na katedře filozofie a náboženských studií na Youngsownské státní univerzitě, kde přednáší transpersonální psychologii, srovnávací spiritualitě, výzkumu vědomí a východních náboženstvích. Jako průkopník vědomí napsal svou první knihu Životní cykly (1990) na téma reinkarnace. Jeho druhá kniha Kroky k hlubinné ekologii mysli (2000) se zaměřuje na vztah jednotlivce ke kolektivu z perspektivy mimořádných stavů vědomí. Řadu Bacheho působivých, intenzívně transformačních zkušeností dokumentuje jeho kniha Temná noc, časný úsvit, v níž popisuje setkání se spirituální realitou. Tento americký vědec se věnuje spirituálním naukám a jejich tradici, hlubinné psychologii C. G. Junga a je spolu s Kenem Wilberem a Stanislavem Grofem nejvýznamnějším představitelem současného vědeckého a kulturního transpersonálního hnutí.
Vybral a sestavil Radan Wagner
Diskuze k tomuto článku