„Otec byl trochu duchařský, jeho zajímalo všechno tajemné,“ prozradil v novém celovečerním dokumentu o Kamilu Lhotákovi jeho syn. Film, který se v těchto dnech dostává do kin natočil zkušený režisér a scénárista Josef Císařovský. Vydává se v něm po stopách života a inspirací dodnes pozoruhodného malíře, grafika a ilustrátora. Setkáváme se tedy se světem dobrodružných románů, historických automobilů, balónů a samozřejmě i pražských periférií. Císařovský je pozorný, znalý i empatický – a na výsledku je to znát. (Je autorem řady snímků včetně výtečného díla Obrazy pražské periférie z roku 2019).
Kamil Lhoták (1912 – 90) nebyl profesionálně školeným umělcem, vystudoval práva, ale jeho popularita byla už za jeho života mimořádná. Byl oblíben jak u široké veřejnosti, tak i v odborných kruzích či u sběratelů. Jeho „líbivost“ tiché romantiky s melancholickou atmosférou byla přijímána diváky výstav, čtenáři ilustrovaných knížek – a přitom se prvoplánově nepodbízela. Uznávaly jej i takové osobnosti jakými byly Jindřich Chalupecký nebo Jiří Kolář, s kterými působil ve slavné Skupině 42.
Císařovského dokument (s hudbou Davida Kollera a kamerou Michala Němce) se však nezaobírá kunsthistorickým hodnocením, ale jde především po Lhotákově osobní cestě. Hledá a nalézá také dosud neznámé skutečnosti a nabízí nové souvislosti. Automobily, vraky, letadla i vlaky a staré dřevěné ohrady (snů) byly kulisami již od umělcových (ne)skutečných dětských časů. K tomuto tématu se ve filmu vyjadřuje i publicista a expert Jan Králík – původní redaktor časopisu Svět motorů. Osobně také vedl s malířem v 70. letech rozhovor a jeho ozvuky nalezneme i ve filmu.
Dokument je citlivě prokládán hranými i 3D partiemi, vydáváme se za Lhotákovými motivy, které se objevují také v jeho podmanivých malbách. Okolí potoka Botiče v Nuslích, doky v Holešovicích, železniční mosty, proluky i planiny… některá z těchto míst dosud existují a ve filmu se objevují, jindy je to „dotýkání zmizelého“. Lhoták zachycoval (výhradně ve svém ateliéru) zážitky prolínající se s imaginativními vzpomínkami. Sebe vnímal spíše jako pozorovatele, a tak zanechal ve své tvorbě jen jeden autoportrét. Lhotákovo ohlížení bylo plné úžasu, do kterého pronikají v náznacích i chvíle neradostné ba traumatické.
Svými obrazy spíše unikal bezprostřední skutečnosti: svět si poetizoval a potěchu nalézal v jakési magické městské realitě či metafyzických krajinách s oblíbenými atributy techniky, všednosti a neuchopitelné pomíjivosti. Trailer můžete shlédnout ZDE.
Císařovského dokument se jmenuje Muž zbavený tíže podle jednoho z mimořádných Lhotákových obrazů. Malá postavička na zvláštní kompozici je snad sám malíř obývající soukromý sen. („Kým je onen, muž zbavený tíže´, který si vykračuje vzduchem? Je to on sám?“) Umělec kvůli prodělané dětské obrně pak celý život kulhal, cítil se vyřazený ze společnosti. Snad i proto tak rád vzhlížel ke všemu, co překonává světskou tíži – co létá nebo se vznáší na otevřené obloze – v ideálním prostoru.
Velmi pracovitý (někdy snad až trpící nadprodukcí) umělec byl náruživým cyklistou. Vyrážel na dlouhé výlety nejčastěji do Českého středohoří. Právě na tomto oblíbeném místě si přál být po smrti rozptýlen z vrcholu hory Číčov. To mu jeho syn splnil v roce 1990.
Film trvá 70 minut a připomíná s adekvátní poetikou umělcovy radosti i strasti pramenící nejen z Lhotákova postižení, ale i zázemí. Byl nemanželským synem renomovaného lékaře, který rodinu finančně podporoval, ale nestýkal se s ní. Možná i proto je Lhotákova tvorba prostoupena známou magickou melancholií, která přitahuje diváky. Smutně idylické krajiny jsou však čímsi autentické stejně jako film Josefa Císařovského, který k Lhotákovým výjevům dodává: „Pod zdánlivě prostými všedními výjevy jeho obrazů se skrývá znepokojující magnetismus vzpírající se logickému vysvětlení.“
-rd-
Foto: Václav Chochola a archiv
Diskuze k tomuto článku