Tate Modern v Londýně připomíná nynější výstavou Doru Maar – její dílo a legendu. Když tato tajemná žena v roce 1997 zemřela v obci Clamart jižně od Paříže, bylo jí 89 let. Přežila svou kariéru uznávané surrealistické fotografky a Pabla Picassa o více než 20 let. Byla múzou a milenkou slavného malíře, s kterým se seznámila roku 1936 v pověstné kavárně Les Deux Magots. Po válce se stranila veřejnosti, nekomunikovala, ani její tvář z pozdějších let není známa. Nikdy se neprovdala, děti neměla, trpěla depresemi a své soukromí si pečlivě střežila.
Její intelekt, krása a umělecké nadání byly ve své době pozoruhodné. Ve třicátých letech se staly fotomontáže Dory Maar obdivovanými ikonami surrealistického hnutí; Man Ray jí portrétoval, sám Brassaï byl jejími vizemi okouzlen. Neobvyklé vidění provokativní autorky se projevovalo ve snímcích i z oblasti módy či reklamy. V tehdejším živém politickém klimatu Evropy stála aktivně na levém křídle avantgardy a podílela se na ženském hnutí.
Dora Maar byla svérázná a inspirativní. Picasso jí poprvé spatřil, když seděla v kavárně u vedlejšího stolu – odložila si elegantní rukavičky a položila na stolek dlaň s roztaženými prsty. Mezi nimi pak začala rychle zabodávat špičatý nůž… Každý omyl byl při této známé hře provázen vytryskováním krve. O 20 let starší Picasso na ní hleděl v úžasu, ale oslovit se jí ještě neodvážil. Nečekaná corrida. Seznámeni byli až společnými známými – manžely Éluardovými v surrealistických kruzích. Je až s podivem, že se nesetkali dříve.
Maar a Picasso udržovali důvěrný a tvůrčí vztah více než 8 let. V létě roku 1936 malíř tápal, chyběl mu obvyklý elán a nové impulzy. Ve Španělsku vypukla občanská válka, Picasso zatím nemohl být své vlasti užitečný a odjel na jih Francie za Éluardovými, kteří zde trávili prázdniny. Maar pobývala nedaleko – v Saint Tropéz. Picasso na ní nezapomněl, s Paulem Éluardem jí navštívil, sblížili se a odjeli spolu do Paříže, kde prožívali bouřlivý vztah. Zde jej Maar také uváděla do tajů fotografie, s kterými experimentovali v duchu „rayogramů“, k nimž dospěl Man Ray.
Dora Maar našla Picassovi nový ateliér v rue Grands-Augustins – v domě ze 17. století, kde se prý možná odehrával děj Balzacova Neznámého veledíla. A na tomto místě vznikla slavná Guernica, jejíž vývojové fáze – celý zrod a průběh – zachytila Dora Maar na svých dnes slavných snímcích. Často sem za Picassem chodila. Po pár letech se však stupňovaly konflikty, přišlo nervové zhroucení a jejich cesty se rozešly.
Dora Maar, vlastním jménem Henrietta Markovič, byla „nejinteligentnější ze všech žen, s nimiž se malíř v životě setkal.“ Byla jedinou intelektuálkou, s nimiž Picasso strávil část života. Tato dcera Francouzsky a chorvatského architekta strávila před tím s rodiči řadu let v Buenos Aires. Po návratu do Paříže se stala profesionální fotografkou a příležitostnou malířkou. Vztah s Picassem jim přinášel oboustranné impulzy. Picasso vytvořil celou řadu skvělých portrétů své nepokojné múzy včetně proslulé Plačící ženy (1937) a Ženy s kočkou (1941), který byl v roce 2006 vydražen za 95, 2 milionu dolarů, což jsou 2 miliardy korun (patří tak do první desítky nejdražších uměleckých děl prodaných na aukcích).
Dora Maar měla při svém tvůrčím nadání komplikovanější povahu, bývala příliš nervózní, utrápená a úzkostlivá. Picasso, který k tomu zřejmě přispěl, utíkal k jemné Marii-Thérese. Ostatně Guernica tyto vášně a střety odrazila.
© Succession Picasso/DACS 2014
Dora Maar vytvořila pozoruhodné surrealistické kompozice – do temné komory se vracela po této vypjaté etapě již nevrátila; výjimkou byla krátká epizoda v sedmdesátých letech. V budoucnu se stáhla do ústraní, občas malovala nenápadné abstrahované krajiny, věnovala se spíše poezii, náboženství a filozofii. Veřejný život skončil, zůstala jen její tvorba a Picassovy portréty.
Diskuze k tomuto článku