Dostojevskij byl pro české umění fenomén srovnatelný snad jen s Nietzschem. Od nástupu moderny na počátku 20. století ztělesňoval dramatickou sebereflexi rodícího se individualismu. Ztráta tradice (víry) i Boha přinášela dosud nebývalou svobodu v umělecké tvorbě, avšak také osamocený boj o vlastní cestu. „Utrpení a bolest jsou nutností pro každou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu velké lidi, jak se mi zdá, v životě nezbytně provází smutek,“ napsal Dostojevskij se svou ruskou melancholií, která u nás nacházela živnou půdu stejně jako syrové severské umění reprezentované zde malířem Edvardem Munchem.
Dostojevskij – kontroverzní člověk i spisovatel nám zanechal stále živý odkaz. Jeho romány se stále vydávají, uvádějící se divadelní i rozhlasové adaptace a natáčejí filmy podle jeho předloh. Osobnost tohoto tvůrce, která se odrážela v jeho díle, je mnohoznačná a vrstevnatá. Také proto nás přitahuje. Letos si připomínáme 200 let od jeho narození.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku