Berlín byl fascinujícím městem… na přelomu 19. a 20. století se stal živým až dekadentním centrem nových uměleckých tendencí, zvláště pak těch severských… Dosud nevídaně otevřená syrovost se zde pojila s hledáním bytostné exprese, pro kterou zde byla úrodná půda. Edvard Munch v tomto pulzujícím městě osobně pobýval v letech 1892 – 1908; brzy zde měl první samostatnou výstavu (která se neobešla bez skandálu), našel si přátele, sběratele, ale také osudovou ženu (s osudem plným dramatických událostí a posléze tragického konce), která jej inspirovala a objevovala se na působivých kresbách či obrazech.
Jeho femme fatale, která také náležitě rozvířila intelektuální kruhy dekadentního Berlína konce 19. století, na nás dodnes tedy hledí ze slavných zpodobení. Od počátku devadesátých let se v tomto městě soustřeďovali nejen tehdy tak módní seveřané v čele s Augustem Strindbergem. Nejnápadnějším se však posléze stal Stanislaw Przybyszewski – zběhlý polský student medicíny a redaktor socialistických listů – spisovatel a dramatik, nebývalý skandalista ve všech ohledech (blízký přítel Arnošta Procházky, spolupracovník jeho Moderní revue a zde také vůbec poprvé mezinárodně oceňovaný). Do berlínské drsné bohémy zapadl také norský malíř – třicetiletý Edward Munch, který ve městě právě vystavoval své „ibsenovsky náladové obrazy“. To uvítali zejména mladí návštěvníci – hlásající „obrat do hlubin duše“ a uplatňující „umění paměti“ v mnohém navazující na romantické principy. Výstava Munchových obrazů způsobila naprosté pozdvižení a byla po několika dnech uzavřena. O měsíc později – a o pár ulic dále – však naplno mnohé zažehla a stala se, mimo jiné, příčinou pro vznik berlínské Secese.
Edvard Munch tedy zakotvil v pověstné berlínské bohémě roku 1892, útočištěm se mu stal lokál U černého selete. Strindberg, jehož portrét visel již na zdejší druhé malířově výstavě, byl tehdy hlavním diskutérem, provokatérem a účastníkem tradovaných „výstupů“. Dramaticky konfrontační, leč stále tvůrčí atmosféra se dále vyostřila, když na naléhání přátel uvedl Munch do této společnosti mladou studentku hudby Dagny Juel, s níž se možná znal už od časů Kristiánské bohémy. Tuto volnomyšlenkářskou pianistku však ihned opanoval egocentrický Strindberg a zhrzený i žárlivý Munch na čas zmizel ze scény. Dagny byla inteligentní a krásnou osobností, navíc oblíbený absint „pila pěkně po chlapsku“ a s radostí smyslně tancovala na stole bujného lokálu. Stala se bezodkladně symbolem takto módní osudové ženy z přelomu 19. a 20. století. Munchovi byla inspirativní múzou i vhodnou modelkou… Daugny po různých „splynutích“ nakonec přeci jen našla nejvhodnějšího partnera v Przybyszewském – a tak se vzali hned roku 1893. Tato kultivovaná, ale živočišná „divoženka“ se také proto stala inspirací a impulsem Strindbergových „protiženských“ románů a Munchových obrazů. V těchto dnech se v Berlíně otevřela Munchova výstava připomínající malířovo klíčové období strávené v tomto městě.
Pořádající Muzeum moderního umění k této události uvádí: Edvard Munch (1863–1944) vyzval své současníky k radikální modernosti svých obrazů, zejména v Berlíně, kde norský symbolista na přelomu století výrazně ovlivnil. Výstava “Magic of the North” je partnerstvím MUNCH v Oslu. Vypráví příběh Edvarda Muncha a Berlína, ilustrovaný malbami, tisky a fotografiemi.
Německé hlavní město bylo v nadšeném zápalu pro všechno severské. Dokonce i konzervativní Spolek berlínských umělců vyzval dosud neznámého mladého umělce k samostatné výstavě již roku 1892. Diváci byli šokováni jasnými barvami a vnímali obrazy jako povrchní – přehlídka musela být ukončena krátce po otevření. Munchova díla polarizovala lidi, vzbuzoval nadšení i pohoršení – usadil se zde – přestěhoval, žil a pracoval ve městě, kam se znovu a znovu vracel mezi lety 1892 a 1908. “Munchova aféra”, jak tisk skandál sardonicky označil, je celkově považována za počátek modernismu.
Zhruba 60-ti výstavami uspořádaných v letech 1892 až 1933 se Berlín ukázal být jedním z nejdůležitějších evropských metropolí pro Munchovu kariéru. Zde našel umělce, galeristy, intelektuály a sběratele, kteří propagovali jeho dílo.
Na březích Sprévy nebyla Munchova díla jen dočasným signálem pro moderní umění, neboť změnila také konvenční myšlení o “kouzlu severu” (Stefan Zweig). Romantické a naturalistické představy o krajině fjordů ustoupily psychologické hloubce Munchova vizuálního kosmu. Během nacistické diktatury od roku 1933 byl malíř nejprve oslavován kulturními politiky jako “velký severský umělec”, aby se stal brzy obětí pomlouvačné kampaně proti “zvrhlému” umění.
Výstava zahrnuje asi 80 děl Edvarda Muncha, k nimž se připojují díla dalších umělců, jakými jsou Walter Leistikow a Akseli Gallen-Kallela, kteří se na konci 19. století projevovali tak, jak si Berlín představoval sever a modernistický umělecký svět.
Výstava: Edvard Munch, Magic of the North (Kouzlo severu), Berlinische Galerie / Museum of Modern Art, Berlín, do 22. 1. 2024 (video viz. níže).
-red-
Foto: archiv
Diskuze k tomuto článku