Edvard Munch, tabákový dým a umění... / + video

Bohémské cigárko, viržinko, básnická lulka nebo malířova cigareta… Jejich chuť i volný dým se stal nedílnou součástí inspirace, módy i vlastní stylizace umělců v proměnách času i stylů. Cigareta jako atribut nových společenských proměn i svobodného umělce – to je také téma, které můžete v širším kontextu (a na slavném Munchově Autoportrétu s cigaretou) shlédnout na videu ZDE . O tomto fenoménu pojednává rovněž současná výstava v Národní galerii Praha.

Edvard Munch namaloval Autoportrét s cigaretou v roce 1895, bylo mu 32 let

Na počátku 20. století doslova explodovala proměna moderního světa, člověka i umění. Dosavadní pořádky se otřásaly v základech – přicházely zásadní vědecké objevy a proměňovala se duchovní atmosféra. Také lidská individualita se hlásila vehementně o slovo a narážela na povrchní konvence. Moderní tvoření směřovalo intuitivně k boji za důstojnou jedinečnost osobní existence.

Tento pohyb je patrný na současné výstavě nazvané V kroužcích dýmu: Portrét moderního umělce. V širších souvislostech ukazuje motiv kuřáctví – cigaretu nebo dýmku jako oblíbené atributy, jejichž symbolický význam se v historii proměňoval. Jádro expozice se soustřeďuje především na úsvit nové epochy, její nejznámější představitele a ptá se co vedlo Františka Kupku, Emila Fillu či Bohumila Kubištu k tomu, aby odložili paletu a štětec a místo toho se zachytili s cigaretou. Příčiny byly širší i hlubší, ale někdy nalezneme i přímá vysvětlení.

Z expozice výstavy v Národní galerii Praha, Edvard Munch a Emil Filla (uprostřed)

Nová generace českých výtvarníků dostala v roce 1905 konkrétní impulz: „Dílo Munchovo vybuchlo v našich srdcích jako petarda. Otřáslo s námi v základech a všechny naše touhy, lásky a naděje zdály se najednou realizovány,“ vzpomínal Emil Filla na legendární pražskou výstavu Edvarda Muncha. F. X. Šalda pochopil u tohoto norského malíře i jeho odvrácenou, avšak lákavou stranu: „Maluje cosi drásavého… jest syrový barbar… bytost chaotická i charakteristická, polobůh i polozvíře, spíš přírodní síla a výtrysk temných hlubin, slib naplnění teprve svítá.“

Bohumil Kubišta, Kuřák (Autoportrét), 1910

A razantní vývoj se dal do pohybu. Rostlo sebevědomí mladých umělců, a zvláště, když se šikovali do skupin podobně smýšlejících. Programem se jim stal jedinec – malíři na obrazech stále častěji zobrazovali sami sebe, jak upřeně hledí na diváka nebo snad za horizont přítomného času. Jejich tvář působí odhodlaně, stává se motivem nových obsahových i formálních rysů. Bojového ducha umocňuje „výzbroj“ – paleta a štětce, ale také mnohdy cigareta a její dým. Takový výjev jakéhosi dobového „selfíčka“ je pečlivě aranžován - vysílá signál zjevně světácký, dekadentní či dokonce lehce arogantní.

Nejodvážnější z výtvarníků brali svou tvorbu vážně, věřili v schopnost umění zlepšovat společné hodnoty i postihovat osobní sváry. Fauvismus, expresionismus nebo následný kubismus brojily proti pasivnímu pohledu na vnímání existence a odmítaly její bezbolestné iluzivní zpodobování. Popisně odosobněný realismus byl zapovězen – stal se uměleckou minulostí, akademickou zbytečností.

Emil Filla, Vlastní podobizna s cigaretou, 1908

Na zmíněné Munchově výstavě v Praze spatřili mladí umělci jeho autoportrét s cigaretou. Emil Filla, Bohumil Kubišta a další byli fascinováni. Jak troufalý výjev! Severský malíř na této slavné malbě se zjevuje v modravém dýmu jako džin z lahve. Hlásá odmítnutí stávajících společenských norem, sociální rozklad a také bohémství či dekadenci. Umělcovo kontroverzní zobrazení sebe sama symbolicky ukazuje rozpouštějící se tělo a záhadný výraz ve tváři, syrovou malbu i tajemnou sílu.

V širších, a ne tolik vyhraněných uměleckých kruzích, charakterizovaly cigarety, které byly běžně dostupné až v poslední čtvrtině 19. století, spíše bohéma či dandyho posedávajícího s absintem v kavárnách. To také výstava ukazuje. Elegantní gesta, ale i rozrušování smyslů a dopřávání požitků byly módními záležitostmi. Povznesení nad okolní svět se odráží v portrétech dalších slavných malířů Beneše Knüpfera, Jana Preislera či Maxe Švabinského.

Také dýmka dostala časem nový význam. Zvláště kubismus jí rehabilitoval, když se coby znak intelektuální tvůrčí činnosti stala častým motivem obrazů Pabla Picassa nebo Georgese Braqua. Vyznavač soustředěné malby Bohumil Kubišta dýmku ne náhodou použil ve svém autoportrétu z roku 1910, který nazval Kuřák. Zde je již vzdálen rozháranému Munchovi a naopak se stylizuje do přemýšlivého umělce odkazujícího spíše na pobyt v Paříži a typickou apollinairovskou lulku, kdy se moderní malířství rodilo z magických kroužků dýmu. Kubistická zátiší se svými šedohnědými odstíny připomínala barvy kouře, který se stal metaforou odhmotnění skutečnosti – prchavou látkou proměnlivých tvarů a světelných efektů.

František Kupka, Sólo hnědé čáry , 1912 - 13

Těchto souvislostí si všiml i František Kupka, jehož kuřácký autoportrét můžeme na výstavě ve Veletržním paláci také obdivovat. „Vliv tabáku pozorujeme v určitých obdobích dějin malby… U kuřáků dýmky jeví se sklon k barvě hnědé a záliba v tónech hnědočervených,“ píše ve svém pojednání Tvoření v umění výtvarném z roku 1923. Než se tento slavný malíř i teoretik vydal směrem k abstrakci, vnímal po vzoru dekadentního básníka Charlese Baudelaira, vyznavače „umělých rájů,“ kouření jako „dojmové zřídlo“. V meziválečném umění se stal kouř motivem volně se linoucím mezi snem a skutečností.

Národní galerie Praha připravila tematickou výstavu čítající více jak dvě stovky obrazů, soch, grafik a také fotografií, filmu, užitého umění i předmětů denní potřeby. Procházíme-li se expozicí se závěsy evokujícími kouřové clony, jsme vtaženi do atmosféry časů plných požitků i hledání, do příběhu odvíjejícího se od baroka až po dobu moderní. Exponáty z českých i zahraničních sbírek nabízejí divákovi kvalitní umělecký zážitek rámovaný jedinečně zvoleným a naplněným tématem.

Radan Wagner

V kroužcích dýmu je název výstavy, kterou v těchto dnech pořádá Národní galerie Praha. Rozsáhlá expozice sleduje motiv zobrazení umělce jako kuřáka v českém výtvarném umění od baroka až po meziválečné období s důrazem na přelom 19. a 20. století. V jednotlivých sekcích můžeme spatřit cigaretu v rukou malířů jako znak dandyho, jinde zas jako symbolistního tvůrce. Dýmka se objevuje jako atribut kubistické poetiky, svérázných solitérů či dokonce karikaturistů. Zvláštní oddíl výstavy je věnován vizualizaci dýmu ve výtvarném umění a zobrazení ženy-kuřačky. Jsou zde také zastoupeny práce fotografů, ale i užité umění, které přibližuje širší kontext dobové kultury kouření. K nastínění mezinárodních souvislostí přispívají i díla zapůjčená z významných zahraničních sbírek. K vidění jsou zde práce Jana Preislera, Františka Kupky, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Sudka, ale také Pabla Picassa, Édouarda Maneta, Pierra Bonnarda, Edvarda Muncha a mnoha dalších. Výstava ve Veletržním paláci potrvá do 8. ledna 2023.

(Psáno pro Pátek LN)

Pierre Bonnard, Intimita (Portrét skladatele Clauda Terrasse a jeho ženy), 1891

19. století bylo nejen stoletím páry, ale také kouře z továrního komína i z nevětraných hospod a lokálů. Kouř byl součástí moderního, městského života a jeho zobrazení proniklo do reklam a plakátů na tabákové výrobky. Zobrazení tabákového kouře se pro moderní umělce stalo příležitostí, jak dát formu prchavé látce nejasného tvaru, a představovalo prubířský kámen jejich vztahu ke skutečnosti. Zatímco u Pierra Bonnarda či Alfonse Muchy se dým stal ornamentální křivkou zdůrazňující plošnost obrazu, u Františka Kupky se proměnil v abstraktní linii putující obrazovým prostorem. V meziválečném období byl kouř efemerním motivem mezi skutečností a sněním. V návrzích scény k baletu Nikotina od Josefa Čapka tvoří pomíjivou architekturu. V obraze Toyen jako pomyslná clona odhmotňuje viděné tvary. Ve filmovém scénáři Jiřího Voskovce představuje poetický prvek propojující jednotlivé filmové obrazy.

Foto: Národní galerie Praha a archiv

Edvard Munch, tabákový dým a umění… / + video

Bert Stern: „The Last Sitting“ s Marylin Monroe…

Monte Veritá – magická hora pravdy, svobody a umění

Relevantní články

Muzeum Munch: nové, velkolepé i ošklivé /+ video

Jaký výkřik slyšel Edvard Munch?

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?