Vyšla zásadní kniha… Její autor je právem považován za nejvýraznějšího žáka C. G. Junga – zakladatele hlubinné psychologie, která vychází z nauky o archetypech. Sigmund Freud objevil a formuloval teorii o individualitě, snech, potlačených pudech a ambivalentním vztahu s otcem, Jung pak zastával směr mířící ke zkoumání lidské duše a nevědomým vlivům především společné paměti. Neumann tento obecně archetypální vliv na naše chování částečně přejal, avšak přidal k němu s časem proměnlivou rovinu – totiž nauku o vývoji(!) lidského vědomí. Tento prvek se stal jeho klíčovým a originálním tématem.
Přelomová a dnes již klasická kniha Ericha Neumanna z roku 1955 přináší ještě další základní rys, když na rozdíl od Freuda hlásá určující fenomén, kterým je tentokrát žena-matka (nikoliv muž-otec), respektive archetyp ženy v různých (historických) podobách. Titul: Velká matka / Fenomenologie ženských podob nevědomí ledacos naznačuje. Objemný spis s bohatou obrazovou přílohou vychází nyní poprvé v českém jazyce a doplňuje tak základní literaturu přesahující jednotlivé obory. Je podnětný nejen pro hlubinnou psychologii, ale také historii – a ve značné míře pomáhá při vnímání jednotlivých etap dějin umění. (Více též o Velké matce na videu „The Archetype of the Great Mother“ ZDE).
Kniha Velká matka se začala rozvíjet celkem nenápadně… až nabrala povahu úctyhodného rozměru a mimořádně přínosného charakteru. Ve švýcarské Anconě poblíž památného Monte Veritá založila ve svém sídle holandská aristokratka Frobe-Kapteyn s C.G. Jungem volné sdružení Eranos (přesněji: multidisciplinární organizaci Církulo de Eranos, kam patřil i Erich Neumann). Zde se pravidelně setkávali i další badatelé se zájmem o duchovní či psychoanalytická témata s důrazem na archetypální otázky. Nekonvenční diskusní fórum u kulatého stolu započalo v roce 1933 tradici, která trvá a rozvíjí se dodnes.
V počátcích začal vznikat také bohatý archiv – a první publikací k této činnosti se měl stát úvodní text, o který byl požádán zde aktivní Erich Neumann (1905 – 1960). S vervou i erudicí sobě vlastní se pustil do díla. To už měl za sebou publikace týkající se symbolů i archetypů mapovaných v lidských dějinách a také studie o Leonardu da Vinci nebo Marku Chagallovi i knihu s titulem Dějiny původu vědomí (1949) či rozpracovanou knihu Amor a Psyché, která však vyšla až v roce 1956. Tyto poznatky se staly rovněž základem pro Velkou matku, v níž spojil dosavadní výsledky bádání. (Ačkoli Neumann dokončil německý rukopis v Izraeli v roce 1951, Velká matka byla poprvé publikována v angličtině až v roce 1955).
Erich Neumann ve své nejslavnější originální (kontroverzní) knize čerpá z rituálů, mytologie, umění a záznamů snů a fantazií v četných kulturách a obdobích počínaje pravěkem. Na shromážděném materiálu ukazuje ženu v různých podobách: jako bohyni, monstrum, bránu, strom, měsíc, zvěř od hadů po ptáky. Z toho vychází dokument, který vypráví o univerzální zkušenosti matky jako životadárné i obávané entity – proměnlivé v dialektickém vztahu s rostoucím vědomím symbolizovaným dítětem. Jinými slovy: symbol matky (ženy) rovná se nevědomí, rostoucí dítě představuje sílící vědomí a osamostatňování. Při pohledu na celou cestu lidstva můžeme tedy sledovat pohyb od společného nevědomí k individuálnímu vědomí.
Kniha Velká matka představuje „hlubinou psychologii ženství“ – a zde potřeba zdůraznit, že se nejedná o dělení pohlavní, nýbrž archetypální vlastní v různém poměru ženám i mužům, případně o matriarchální a patriarchální uspořádání společnosti. (Neumann: „Vědomí jako takové je mužské i u žen, stejně jako nevědomí je ženské u mužů.“)
Pro bližší vysvětlení zde ocitujme úryvek z přednášky Rudolfa Starého – Erich Neumann o Měsíci a matriarchálním nevědomí: „Jak Erich Neumann vylíčil ve své knize The Origins and History of Consciousness (Původ a historie vědomí), ve vývoji lidského vědomí můžeme rozlišovat následné fáze, během nichž se Já vymaňuje z nevědomí, z původní uroborické jednoty, a stává se středem moderního západního vědomí. Na této vývojové úrovni se nevědomí stává odděleným systémem lidské psýchy. Symbolika provázející vydělování Já z oblasti nevědomí má výrazně mužský charakter, zatímco nevědomí, staví-li se emancipaci Já na odpor, má ženský charakter, jak se o tom lze přesvědčit na příkladech z mytologie.“
Jung, který Neumannovi psal předmluvy jeho knih připisuje autorovi – svému nejbrilantnějšímu žáku “cenný příspěvek k psychologii nevědomí tím, že umístil koncepty analytické psychologie na evoluční základ.“ Pro následující psychology byl Neumannův odkaz nejednoznačný – označovaný za podnětný, scestný ba nudný, jindy zas za v mnohém platný spis. Nejčastěji zaznívá, že jeho Původ a dějiny vědomí spolu s Velkou matkou jsou „Neumannovým nejtrvalejším příspěvkem jungovskému myšlení“. A dodejme, že je vítaným příspěvkem také pro pravdivější (dobově pravděpodobnější v rámci tzv. kulturní či psychologické archeologie) výklad umění. Práce byla a je považována za trvalý příspěvek k literatuře inspirované Jungem a byla první, která „analyzovala archetyp s takovou hloubkou a rozsahem.“
Z knihy Ericha Neumanna vybíráme: Hovoří-li analytická psychologie o praobraze nebo archetypu „Velké matky“, nemyslí tím žádný konkrétní, v čase a prostoru se vyskytující zjev, nýbrž vnitřní obraz působící v lidské duši. Symbolickým vyjádřením tohoto psychického fenoménu jsou postavy a podoby významných ženských božstev, ztvárněných v mýtech a výtvarných projevech lidstva…
Výskyt tohoto archetypu a jeho působení lze sledovat v celých lidských dějinách. Můžeme jej doložit stejně tak v rituálech, mýtech a symbolech archaického lidstva jako ve snech, fantaziích a uměleckých dílech zdravých i nemocných lidí naší doby…
Abychom ozřejmili, co analytická psychologie pod pojmem „archetyp“ rozumí, musíme rozpoznat jeho dynamiku neboli emocionální složku a jeho symboliku, tedy obsahovou složku a jeho strukturu… Dynamika vystihuje veškerá působení z archetypu vycházející…
Psychologický vývoj, který – nezávisle na historickém vývoji jednotlivých národů a kultur – sledujeme, začíná „matriarchálním“ stupněm, na němž panuje archetyp Velké matky a psychické dění u jedince i ve skupině je řízeno nevědomím… Zda se vláda tohoto archetypicky „ženského“ světa váže ekonomicky nebo politicky nadřazeným postavením ženy, je přitom irelevantní…
Archetypický obraz Velké matky žije v jednotlivci jako ve skupině, v ženě stejně jako v muži… Skutečnost, že se všude na světě vyskytují podobné symboly a symbolické souvislosti, vedla často ke svévolným a fantastickým teoriím o vlivech, stěhováních atd…
Archetyp Velkého ženství se ve světě lidí objevuje najednou a v uchvacující celosti a dokonalosti s historicky nejstaršími vyobrazeními Velké matky jako bohyně doby kamenné… Velká bohyně… je i pak i nadále inkarnací ženského bytostného Já, které se rozvíjí v dějinách lidstva… a určuje i duševní život moderního člověka…
Radan Wagner
Kniha: Erich Neumann – Velká matka / Fenomenologie ženských podob nevědomí, nakladatelství Malvern, ZDE.
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku