Ester Parasková – SCARP jako koncept opakování...

Malířka na současné výstavě v galerii NoD představuje svůj nejnovější obrazový koncept – pod názvem SCARP neboli šrot či odpad – evokující sériovost. Působivá kompozice jistého abstraktního expresionismu se v tomto duchu volně opakuje na dvanácti rozměrných originálních plátnech. V krátkém časovém úseku autorka vytvořila „strojový“ artefakt, sama se záměrně pasovala do „výrobce“ bez další kreativity; ve stísněném prostoru používala stejné barvy i tahy a linie jen s malými sotva čitelnými obměnami… dobrovolně se zbavila ve své dočasné roli svobody, lidské proměnlivé zkušenosti a rozvíjející imaginace. Takové vytčené opakování téhož coby vyprázdnění v rámci zvoleného kompozičního schématu se však nakonec může z jiného pohledu jevit jako spirituální „zenová“ meditace, která se na výstavě přeci jen vkrádá do atmosféry v čase rozprostřené série jednoho vjemu. Ester Parasková na sebe upozornila již na nedávné tematické přehlídce pod názvem Různé podoby citlivosti představené v galerii HBYB4.

Ester Parasková před svým obrazem v pražské Galerii NoD

Kurátor současné sólové výstavy Pavel Kubesa k celému projektu i samotné autorce podotýká: Výstava Ester Paraskové, studentky Ateliéru volného umění II UMPRUM, představuje nejnovější práce, které se vyznačují prvky sériovosti, repetitivností motivů, mechaničností reprodukování téhož. Aktuální výstavní projekt zachycuje její autorskou tvorbu v okamžiku signifikantní proměny: Ester se od kritiky institucí, jakými jsou škola či rodina, formulované z hloubky osobní prožité perspektivy, přes politickou satiru přesouvá k záměrně „tematicky bezobsažné“ formální hře s machistickými atributy západní civilizace. Současně se ve své imaginaci nechává inspirovat aspekty westernové estetiky.

REKLAMA

V plátnech rozšířená kresba s prvky spontaneity či automatismu, ale i vědomě naučených vizuálních zkratek, konfrontuje diváka s různými prvoplánovými symboly, fabuluje spletité nejednoznačné narativy a vytváří řadu kognitivních pastí. Nejnovější série se obrací k problematice a tématu boje, konfliktu, machismu, v oblasti jejího zájmu stojí také komplexita industrializovaných strojů. Ester deformuje jednoduchou a prvoplánovou symboliku, gestickou a syrovou malbu doplňuje osobitou rebelující lyrikou. Proces své tvorby připodobňuje „performativnímu obdělávání kusu špinavého ubrusu“.

Ester Parasková (* 1993) je vycházející českou umělkyní, v jejímž centru zájmu stojí tvorba na pomezí malby a kresby. Její práce na první pohled zaujme svým nekonvenčním, stále se vyvíjejícím se dynamickým stylem malířské exprese a figurativní zkratky. Mimo techniky kresby a inklinace k olejomalbě, základními formálními aspekty jejího autorského rukopisu je balancování na hranici hmoty, tíhy a lehkosti, současně ji zajímá určitý princip nedbalosti v přísném kontrastu s precizností, hraje si na hranicích “vysokého a nízkého”, rozvíjí tenzi na úrovních jako “špína” vs elegance, křehkost vs. drsnost. Její vizualita upomínající na “dětskou kresbu”, “automatické psaní” či fragmenty komiksové figurace nese v plátnech současně i silný narativní potenciál. Obrazy Ester Paráskové tak podávají výpověď o světě, v němž žijeme, o vnitřních krajinách našich životů či paměti, jež ztrácíme a znovu nalézáme.