„Našla si ateliér na tehdejší Kalininově ulici číslo 15, dnes Seifertova na dolním Žižkově. Byl to ateliér ve třetím patře činžovního domu se zahrádkou, což zní zvláštně, ale to bylo tím, že ten blok byl obestavěn kolem kopce, takže se vyšplhalo dosti příšerným činžákem do třetího patra, kde byl od předchozích majitelů přistavěný takový pavilon, a ona po velké práci vyklízecí a uklízecí za pomoci otce si tam vybudovala takzvané Doupě. To byl její druhý ateliér, první samostatný. (…) Byla tam, myslím, hodně šťastná.“ Takto vzpomíná na tzv. Doupě Polana Bregantová v rozhovoru s Tomášem Pospiszylem, který k výstavě Eva Kmentová vychází ve formě podcastu: https://open.spotify.com/episode/28NayggQQCpk3UbRP5NqER…
Retrospektivní výstava Evy Kmentové (1928-1980) zprostředkuje zásadní tvůrčí počiny této sochařky. Spíše, než lineárnímu oblouku díla dá prostor klíčovým dílům umělkyně – a v prostředí velkorysých prostorů brněnského Domu umění se k nim pokusí co nejhlouběji proniknout. Skrze jednotlivé práce Evy Kmentové prozkoumá pracovní podmínky umělkyně-sochařky. Ukáže roviny významů otisku/odlitku pro její autorskou výpověď. Zamyslí se nad smyslem efemérnosti některých pozdních prací a pokusí se pochopit pozici díla Evy Kmentové v kontextu světového sochařství.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku