Byly objeveny, až když jim bylo 60 let. Společně žily a osobitě malovaly v kladenském domku. Dnes jsou ceněny a vyhledávány. Letos si připomínáme 100 let od narození Květy a Jitky Válových. Zvolily si svou cestu, a nikdy z ní neuhnuly. Život a doba přinášejí různé zkoušky, lákadla i nástrahy – a tak není samozřejmé udržet si vlastní směr. Rozhodly se být malířkami a tomu mnohé obětovaly. Žily skromně, nenápadně a po svém. Pro přátelé byly však dveře otevřené. Jejich duše i umění zůstaly čisté; ač se nebraly příliš vážně, jejich obrazy ukazovaly hloubku a nelehký úděl lidské existence – a to zvláště v dobách cenzury a politického útlaku.
Sestry – dvojčata Květa a Jitka Válovy z Kladna… Byly to zkrátka „Válovky“, ženy zdánlivě drsné, ale uvnitř citlivé a empatické, svérázné a v kruhu blízkých zábavné. „Neznám jediného společného známého nebo přítele, který by se při vyslovení jejich jména ´holky Válovky´ nezačal usmívat. Jejich drsnost, temperament, pravdivost výpovědi, naprostá neschopnost bát se a neříct, co si myslí, z nich vytvořily pravdivou legendu… Nikdy s nikým a ničím nekolaborovaly…“, takto vzpomínala na své kamarádky filmařka Ester Krumbachová.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku