Od 3. září bude přístupná výstava fotografií Dušana Šimánka. „Na sklonku 70. let se Dušan Šimánek dostal do žižkovských domů, které z nařízení tehdejší moci měly ustoupit nové panelové výstavbě. Snímky, které v prázdných bytech pořídil, zpracovával a průběžně prezentoval celé následující desetiletí. Poslední (a pro Šimánka uspokojující) podobu přitom soubor získal až v roce 1993.
Okolnosti jeho vzniku pochopitelně podněcovaly jistý společensko-kritický interpretační rámec, ať už v podobě „destruovaného českého každodenního světa“ (A. Fárová, 1980) nebo jako konstatování „důrazu na historicitu a paměť epochy“ (P. Vančát, 2011). Způsob, jakým Šimánek se světem a epochou nakládal, byl ovšem na hony vzdálený přístupu, jaký by volil klasický dokumentarista. V prostorech bytů vyhledával pouze jednotlivé stěny (či jejich výseky) a na barevný materiál přenášel vybledlé dekorativní výmalby spolu se „stíny“ po odstěhovaném mobiliáři. Potlačením třetího rozměru posiloval plošné vyznění obrazů a pokoušel se o jakousi dvojjedinost souboru jako svědectví o výše zmíněném, které ovšem ustupuje do pozadí, a jako svědeckou zodpovědností neovlivňovanou hru s obrazovou skladbou a jejím výtvarným vyzněním, která se naopak rozmáhá až k možné hranici nenarativní autonomie…“ píše o autorovi Jiří Ptáček.
Diskuze k tomuto článku