G. K. Chesterton: svatý František a Tomáš Akvinský

Na vánoční čas: G. K. Chesterton (1874 – 1936) výběr z jeho dvou monografií: Sv. František z Assisi (1993) a Sv. Tomáš Akvinský (1947). //Je dějinným paradoxem, že každá generace bývá obrácena světcem, který se od ni nejvíce odlišuje… Každá generace tak hledá instinktivně svého „světce“; a oni nejsou tím, co lidé chtějí, nýbrž spíše tím, co lidé potřebují… Světec je lékem, poněvadž je protijedem. //Svět instinktivně ví, co potřebuje. // Sv. František a sv. Tomáš: jeden z nich „to“ konal ve světě ducha a druhý ve světě světskosti. Bylo to však totéž středověké hnutí, stále ještě málo pochopené. V konstruktivním smyslu bylo důležitější než Reformace. Oba se stali předchůdci moderního myšlení rozvíjejícího se z nitra. //S. Tomáš usmířil náboženství s rozumem, který je přiblížil experimentálním vědám… Nesmířil Krista s Aristotelem, ale Aristotela s Kristem… Stal se jedním z velkých osvoboditelů lidského intelektu. //Člověk, který se odváží obrátit se přímo k lidu, si nadělá vždycky mnoho nepřátel – mezi nimiž je lid na prvním místě. //Revoluce se mění v instituce; vzpoury, jež mladí starých společností, sami svým časem také stárnou a minulost, jež byla plna nových věcí, rozkolů, novot, vzpour, jeví se nám jako souvislá tkáň tradice. //Františkán kladl zážitek na konec a Tomáš respektive dominikán na počátek. //Pokud kdy nastala v dějinách filozofie neblahá trhlina, nebylo to před svatým Tomášem nebo na začátku středověkých dějin; bylo to po svatém Tomáši a na začátku moderních dějin. //Čím více oceňujeme vznešený obrat a odřeknutí Buddhovo, tím jasněji vidíme, že intelektuálně to byl negativ a téměř opak spásy světa skrze Krista. //Když se vtělení stalo ústřední myšlenkou naší civilizace, musil nevyhnutelně nastat návrat k materialismu ve smyslu vážného oceňování hmoty a tělesného ustrojení. Když Kristus vstal z mrtvých, musil být nevyhnutelně vzkříšen i Aristoteles. //Světec už dávno netouží po vyniknutí; je to jediný typ člověka, který netrpí povýšeností. //Mnohé z toho musí zůstat nevysvětleno jakožto část tajemství milosti, ale patrně je něco pravdy na psychologickém pojmu sublimace, tj. povznesení nižší energie k vyšším cílům – takže žádost se téměř vytrácela ve výhni jeho intelektuální energie. //Od 16. století, kdy vznikl moderní svět, neodpovídá žádný filozofický systém obecnému smyslu pro skutečnost – tomu, co by obyčejní lidé, ponecháni sami sobě, nazvali zdravým rozumem. //Pravím v lidové mluvě, neboť nikde není Akvinský tak subtilní, jako když dokazuje, že bytí není přesně totéž jako pravda; vidět pravdu musí znamenat uznání bytí nějakým duchem schopným je uznat. //Věci se mění v každé chvíli, poněvadž jsou neúplné, ale jejich skutečnost může být vyložena jen jako náležející k něčemu, co je úplné. //Plný význam sv. Františka tkví v tom, že byl určitě asketický a že určitě nebyl škarohlíd… A právě pozitivní a vášnivá stránka jeho osobnosti je výzvou moderní povaze v celém problému honby za požitkem. //Středověký svět měl velký náskok před moderním světem ve svém smyslu pro věci, které se týkají všech lidí stejně: pro smrt, veřejné uznání rozumu, společenské svědomí, jež spojuje lidská společnost. //Sv. František nebyl milovníkem přírody. Chápáno správně milovník přírody je přesně tím, čím on nebyl. Pro něj nebylo nikdy nic v pozadí… viděl vše dramaticky odlišené od svého prostředí, nikoliv všechno jako jeden kus, jako obraz, nýbrž jako akci ve hře. Chtěl vidět strom a ne les. Byl mystikem denního světla a tmy; nebyl mystikem šera…. Můžeme mu porozumět pouze jako básníkovi. //Sv. František je Božím zrcadlem, stejně jako je Měsíc zrcadlem Slunce. Měsíc je mnohem menší než Slunce, je nám však také mnohem blíže; a protože méně září, je viditelnější. vybral: Rd