Gerhard Richter: jak maluje nejslavnější malíř současnosti / + video

Výstava Gerharda Richtera v Národní galerii v Praze se roku 2017 stala památnou událostí. Zřejmě nejslavnější malíř současnosti je znám svou mnohdy závažnou, avšak nezvykle pestrou a proměnlivou malířskou tvorbou. Pověstné jsou jeho zastřeně modelované obrazy stejně tak jako hutné abstraktní kompozice, které vznikají velmi osobitým způsobem.

Gerhard Richter měl mít v těchto dnech svou rozsáhlou výstavu, která musela být dočasně uzavřena díky coronaviru… Pořádající Metropolitní muzeum v New Yorku nyní uveřejnilo celovečerní dokument Gerhard Richter Painting odehrávající se většinou roku 2009 v umělcově ateliéru v Kolíně nad Rýnem. Filmař zde sledoval malířovy tvůrčí postupy, které jsou doprovázené krátkými komentáři, ale i dalšími unikátními záběry. Film můžete sledovat ZDE.

Gerhard Richter je malířem pozoruhodným, ale i drahým: Na londýnské aukci v Soteby´s se 8. března 2017 prodal za 20, 4 milionu eur (551, 3 milionu Kč) Richterův obraz s názvem Ledovec. Tím se stal nejdražší vydraženou krajinomalbou na světě. A rekordy láme i nadále…

Gerhard Richter: Ledovec...

Mnohé nasvědčuje tomu, že v případě celé tvorby Gerharda Richtera se vzácně sešla mimořádná umělecká kvalita s vysokými ba závratnými cenami, které však nechápe ani samotný autor . „Z takových sum jsem nesvůj, jsou stejně absurdní, jako byla absurdní bankovní krize. Je nemožné to pochopit.“ Trh s uměním má však své vlastní zákonitosti a pocity či úvahy zdravého rozumu zde nemají své místo. A tak možná poněkud paradoxně – přiživuje Richter nejpodivnější výhonky současné civilizace, kterou rozhodně neopěvuje – a to ve svém díle ani v občanských postojích.

Kdo je tedy ten zázračný „enderák“, jak vedla cesta Gerharda Richtera až na samotný vrchol uměleckého Olympu?

Narodil se roku 1932 v Drážďanech obchodnici s knihami a středoškolskému učiteli. Dětství prožil v Reichenachu (dnes Bogatyně), poté v obci Waltersdorf na pomezí Lužických hor poblíž českých hranic. Po válečných dramatech světových i rodinných odchází do Žitavy, kde se mu dostane vzdělání v oblasti stenografie a začíná jeho výtvarná tvorba, zpravidla v podobě kopií knižních ilustrací. Od počátku padesátých let pracuje jako pomocný malíř kulis a písma v žitavském městském divadle a stále více pomýšlí na dráhu profesionálního umělce. Hlásí se tedy na drážďanskou Akademii umění, avšak sem je přijat až na druhý pokus. Roku 1956 promuje a jako absolvent ateliéru volné malby a nástěnného malířství dostává první zakázky v duchu socialistického realismu. Na škole však dále působí jako vyučující pedagog, uzavírá sňatek s Marianne Emou Anfinger a hledá vlastní umělecký výraz. Rozhodujícím momentem však byla až návštěva slavné mezinárodní přehlídky Dokumenta 2 v západoněmeckém Kasselu. Zde je doslova fascinován, když viděl obrazy Jacksona Pollocka a Luciana Fontany.

Richter hnán touhou po svobodném i aktuálním projevu emigruje nakonec do Západního Německa . „Mohl bych říct, že tyto malby byly skutečným důvodem k tomu, abych opustil Německou demokratickou republiku. Uvědomil jsem si, že celý dosavadní způsob mého myšlení byl špatný. Že se nedá překlenout mezera mezi socialismem a kapitalismem a najít nějakou třetí cestu. Výsledek by byl kompromis,“ vzpomíná po letech na své životní rozhodnutí Richter.

V roce 1961 se tedy přes Západní Berlín dostává do svobodné zóny a navštěvuje nejvýznamnější uměleckou školu v zemi – akademii v Düsseldorfu. Již po třech letech objevuje svou originální techniku malby – „rozmazané“ obrazy v pojetí realistického žánru, avšak s nejasným či víceznačným vyzněním. Tyto práce nezůstanou bez povšimnutí „galerijního provozu“ a Richterova hvězda od té doby začala nepřetržitě stoupat. Nebyl však sám: podobnému zájmu se těšili další jeho východoněmečtí kolegové a dnes rovněž slavní umělci jako Sigmar Polke či A. R. Penck.

První samostatné výstavy nedaly na sebe dlouho čekat – Richter se představuje roku 1964 v Mnichově, Düsseldorfu a Berlíně. V druhé polovině šedesátých let se začínají vynořovat a ustalovat některá z umělcových dlouhodobých témat, která prozrazují nebývalou výrazovou pestrost. Richter střídá s lehkostí náměty a způsoby zpracování, za což je pak označován „uměleckým chameleonem“, dnes bychom řekli: postmoderním autorem bez stálého pozorovatelského těžiště. A tak maluje své první proslulé Vzorníky barev, jakési abstraktní rastry citující tiskařské manuály. A vedle toho zas odlišné – figurální kompozice a portréty – také slavný Akt na schodech, dílo poprvé malované podle barevné fotografické předlohy. Na ní kráčí či nenápadně pózuje malířova manželka Ema, zjevující se divákovi jen rozostřených konturách. To připomíná nejen amatérsky pořízenou rodinnou momentku, ale také zřejmou polemiku se zásadním obrazem geniálního věrozvěsta Marcela Duchampa – tedy s kontroverzním plátnem Akt sestupující se schodů z roku 1912. A zde je také možné hledat jeden z klíčů k Richterově přínosu a věhlasu na scéně umění 20. století.

Gerhard Richter: Ema (Akt sestupijící se schodů), 1966 - nejslavnější malířův obraz

Marcel Duchamp, Akt sestupující se schodů, 1912 - stál na počátku moderního umění

Richterův „akt“, který je reprodukován snad ve všech encyklopediích moderního umění totiž porušuje plynulé budoucí směřování avantgardy. Od kubismu přes dada a surrealismus až ke konceptuálnímu nazírání; tedy zjednodušeně: od rozkládaní formy přes hru a imaginaci až po myšlenkové a „odhmotněné“ umění. Zatímco Duchampův „akt“ je pokročilým milníkem na cestě k další umělecké rozdrobenosti fyzického světa, Richter se k němu, alespoň ve formě, spíše hlásí. To bylo nečekané atakování a přesměrování dosavadního modernistického lineárního vývoje. K jeho zpochybnění mohlo dojít díky Richterově odmítání či ignorování dosavadního trendu. „Polemizoval jsem tímto s Duchampem, vybavoval jsem si jeho ´Akt sestupující se schodů´, který směřoval ke konci tradičního sítnicového umění, ke konci zobrazující malby, které jsem se nechtěl vzdát,“ komentuje Richter svůj obraz – manifest.

Richter se pokládá za příslušníka německé generace „bez otců“ – obrazně řečeno: bez mentorů a respektovaných autorit. Nacismus a komunismus tento přirozený řád znemožnil. Richter a spol. patří tedy k těm osiřelým skeptikům, kteří mohli beztrestně tvořit a bořit, neboť jim chyběla zkušenost „řádné rodičovské výchovy“. To umělec opět připomenul v prohlášení u příležitosti své retrospektivy - nadělené mu osmdesátinám - v londýnské Tate Gallery roku 2011 . „Nevěřím v Boha. Jsem ateista, ale křesťanství mě formovalo. Bůh je pro mě příliš malý nebo příliš velký, ale vždy neuchopitelný,“ přiznává se Richter. Ostatně, netřeba se mu divit po všech těch společenských i soukromých děsivých událostech. Ale život jde dál…

Radan Wagner

Gerhard Richter: jak maluje nejslavnější malíř současnosti / + video

Gérard de Nerval – lucidní sen jako druhý život…

Brněnský obraz Gustava Klimta a osudy jedné rodiny

Relevantní články

Gerhard Richter porušil předsevzetí a stále maluje

Gerhard Richter: 90. narozeniny a výstava / + video

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

Spolupráce

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?

Gerhard Richter: jak maluje nejslavnější malíř současnosti / + video

Čtěte také

Gérard de Nerval – lucidní sen jako druhý život…

Brněnský obraz Gustava Klimta a osudy jedné rodiny

Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.

Subscribe

Relevantní články

Gerhard Richter porušil předsevzetí a stále maluje

Gerhard Richter: 90. narozeniny a výstava / + video

Diskuze k tomuto článku

Newsletter

Spolupráce

Sledujte nás

Vítejte zpět!

Vytvořit nový účet!

Vložte heslo

Novinky na e-mail

Vše ze světa umění každý týden na vašem e-mailu

Are you sure want to unlock this post?

Are you sure want to cancel subscription?