V těchto dnech probíhá v Drážďanech ZDE pozoruhodná výstava „Gerd Richter 1961 / 62“. Představuje dnes jednoho z nejslavnějších žijících umělců v době jeho začátků v Západním Německu, kam emigroval se svou ženou.
Psal se rok 1961 a Gerhard (tehdy ještě Gerd) Richter se vrátil z Moskvy a Leningradu. Byl vnitřně přesvědčen, že se musí něco změnit a jednal okamžitě. Po návratu ze Sovětského svazu zajel do svých rodných Drážďan za svou ženou Emou. Pak rychle prodal svého trabanta a pár osobních věcí. Potřeboval tvořit svobodně. Konkrétním impulzem k tomuto kroku byl nedávný zážitek z návštěvy Dokumenty 2 v Kasselu. Zde spatřil experimentální díla Lucia Fontany a Jacksona Pollocka a bylo rozhodnuto!
Společný přítel odvezl pár do Berlína – do západní části města. Ještě skrz celkem propustné hranice odjeli S-Bahnem, aby zahájili nový život, který však neměl být jednoduchý. Každý dostal 350 DM coby „uvítací honorář“ uprchlíků z východní zóny.“ A hledání další cesty začalo…
Nyní je Gerhard Richter ve věku 88 let jedním z nejvýznamnějších umělců mezinárodní výtvarné scény. V seznamu nejbohatších Němců z roku 2019 obsadil 230. místo s jměním 700 milionu EUR.
V šedesátých letech byl ale „Gerd“ v západním světě zcela neznám, přestože měl jisté úspěchy v Drážďanech. Nyní se manželé živili, jak se dalo. Richter také maloval (osciloval mezi, abstrakcí a figurací) a dal se na studia v Düsseldorfské akademii, kde obdržel grant.
Na současné komorní expozici je vystaveno pár zachovalých (někdy i nově objevených) artefaktů a řada dokumentů – zvláště dopisů přátelům. Z nich je patrné počáteční nadšení, které však bylo velmi brzy nahrazeno zklamáním. V jednom z dopisů mladý Richter píše: „Ateliér ve škole je příliš plný a neuspořádaný, já hledám řád. Studenti jsou líní, hloupí kluci, kteří se sotva objeví před jedenáctou hodinou. A když malují, pískají si.“
Gerhard Richter hledal vlastní výraz. Své práce z počátku šedesátých let spálil na dvoře akademie a cítil velké osvobození. Zachovalo se jich jen několik. V následujících měsících začal malovat podle fotografií z novin a časopisů. A tyto malby jej nakonec proslavily. V letech 1964 – 65 se mu otevřely galerie v Berlíně, Mnichově či Wuppertalu a jeho kariéra začala strmě stoupat vzhůru.
Richter ani dnes nelituje, že spálil své obrazy z počátku své svobodné, ale nevyhraněné etapy. „Nelituji častých bojů a neúspěchů, které vedly k rozhodnutí spálit vlastní obrazy a začít znovu… Kdoví, co se ze mě stalo, kdybych s těmito obrazy uspěl…“, říká Gerhard Richter.
-red-
Foto: archiv
Diskuze k tomuto článku