Sochařské skvosty Alberta Giacomettiho se již za týden budou dražit v podzimní aukci newyorské Christe´s. Jedná se o jedinečnou nabídku umělcovy tvorby – o zpodobení „muže a ženy“ v novém pojetí a tvarosloví, které autora dostalo na výsluní mezinárodní avantgardní scény. Muž – Apollón a Žena snící jsou unikátními ukázkami, o které bude jistě mimořádný zájem.
Když se řekne Giacometti (1901 – 1966), každý si obvykle vybaví protáhlé stojící či kráčející postavy nebo lidské busty. Švýcarský vizionář začal formovat vlastní styl, když se přestěhoval do Paříže roku 1922, aby se učil u sochaře Antoni Bourdella na zdejší akademii. V této době byl inspirován kubismem, ale i Constantinem Brancusim a jeho náklonosti k primitivnímu umění. Duchovně se začal zajímat o existenciální filozofii a univerzální témata lásky, smrti a sexu.
V roce 1930 upoutal relativně neznámý umělec André Bretona – vůdce surrealistického hnutí, kde se pohybovali Yves Tanguy, Max Ernst nebo Salvador Dalí. Na pořadu dne bylo porušování hranic mezi snem a realitou, rozumem a šílenstvím, objektivitou a subjektivitou. Ačkoli Giacomettiho surrealistické účinkování bylo poměrně krátké (Breton jej vyloučil ze skupiny za jeho přílišnou popisnost), stalo se toto období klíčovým mezníkem v jeho kariéře.
Právě dva mistrovské příklady z této surrealistické etapy se objeví 17. listopadu na večerní aukci v newyorské aukční síni Christie´s. Náležitě oceněné plastiky – Člověk (Apollon) a Snící žena vytvořeny v roce 1929 pocházejí z různých sbírek a mají vynikající provenienci. „Je to jedinečná příležitost spatřit tato dvě díla vedle sebe,“ říká Vanessa Fusco, vedoucí impresionistického a moderního umění z pořádající aukční síně a dodává: „Když je vidíte vedle sebe, vzájemně se doplňují a vysvětlují.“
Bronzový odlitek Apollona pochází ze sbírky Pierra Matisse, který byl Giacomettiho obchodníkem ve Spojených státech a pomohl zdejšímu publiku seznámit se s evropskou avantgardou. V dochovaném dopise jsou myšlenky i náčrtky dotyčných výtvorů. „Znovu jsem viděl těla, která mě přitahovala ke skutečnosti, ale i abstraktní formy vyhovující sochařským tvarům – a přitom jsem chtěl zachovat oba pohledy,“ píše Giacometti svému americkému obchodnímu zástupci v roce 1947. Socha Snící ženy se dostala do Matissovy sbírky v roce 1960 a nyní je ve vlastnictví jeho potomků. Je to jediný odlitek, který je zatím v držení soukromých majitelů, jiné se nacházejí v muzeích v Paříži nebo Washingtonu či Nadace Alberta Giacomettiho.
Význam těchto soch i pro samotného jejich autora dokládá první velký článek o Giacomettim z roku 1929, který je ilustrován fotografiemi právě těchto děl. Odborníci od té doby vykládají umělcovy formální i významové principy na těchto promyšlených kompozicích, které nadále na tomto základě rozvíjel. Navíc jsou tyto „více pohledové“ ukázky považovány za Giacomettiho definitivní rozchod s tradičním sochařstvím, ale i za mistrovské zacházení s bronzem a tenkými tvary.
Podle pořadatelů aukce se na těchto dvou nabízených plastikách vizuálně projevuje „primordinální symbolický jazyk… surrealistických soch zakořeněných ve fyzičnosti archetypálního muže a ženy, což je motiv i téma, které Giacometti nadále (i když odlišným způsobem) zkoumal po zbytek své kariéry. A právě těmito díly našel sochař pevnou půdu pod nohama a vlastní dynamický směr.
-red-
Foto: Christie´s
Diskuze k tomuto článku