Gnosticismus je široké a vzrušující téma, ke kterému se mnozí vrací… Snad i proto, že nám připomíná věčný a stále aktivní kdesi zasutý archetyp. S tímto hnutím (či světonázorem) souvisí motiv duchovního probuzení, hledání a návratu k původnímu… Snad bychom dnes mohli mluvit o takovém probuzení jako individuaci – o vědomém směřování k „Bytostnému Já“ tak, jak to formuloval C. G. Jung. Ostatně i tento znalec lidské „duše moderního člověka“ se ke gnostikům hlásil a sám se do jejich novodobých kruhů řadil. Nyní vychází kniha Gnostici. Její autor Jacques Lacarriére není vědec, i když vychází z hlubokých znalostí, je znalec plný empatického souznění, autor krásně napsaného historického příběhu.
V předmluvě se ostatně praví: „O autorovi bychom měli vědět, že je snílek a básník, nikoli vědec či novinář. Je to hledač, který dlouho žil v Egyptě…, kde nelze být nezasažen historií těchto sekt, jež se na čas shlukly kolem hlavní ideje gnóze, aby byly nakonec rozprášeny po celém světě ´pravými křesťany´… vyvolenci nebes, v jejichž mentálním vesmíru žijeme dodnes.“ Tolik slova Lawrence Durrella, který je znám především svým románem Alexandrijský kvartet. V rámci sledovaného tématu je však rovněž autorem uhrančivého gnostického příběhu nazvaného Kníže temnot („Kniha je zároveň zasvěceným úvodem do gnosticismu, filozofie, která vychází z toho, že pánem tohoto světa je zlo, ale přesto nerezignuje na hledání univerzálního ducha světla, byť by měl být za hranicí tohoto života. Gnostická představa hmoty jako zlého démona, souvisejícího s touhou vlastnit a ovládat je v dnešní době obzvlášť inspirativní“ píše se výstižně u příležitosti českého vydání).
Krátce z historie: Mezi židy a rannými křesťany se vyskytovali od 2. století (možná i dříve) disidenti, jejichž stanoviska na podobu duchovního života se od těch biblických v mnohém lišila. Spisy gnostiků, které v této době vznikaly byly považovány církví za heretické a nebezpečné, především proto, že hlásaly cestu bezprostředního (nikoliv autoritami zprostředkovaného) zakoušení Boha v novoplatónském duchu.
Až do roku 1945 měla veřejnost k dispozici pouhých pár zlomů tohoto učení, jehož hlasatelé se i se svými písemnostmi museli ukrývat v odlehlých krajinách. Nálezy svitků od Mrtvého moře či „knihovna“ z Nag Hammádí (vznikající ve 2. – 3. století) uschovaná v hornoegyptské jeskyni mnohé změnily. Do té doby bylo možné čerpat informace o gnostickém hnutí pouze z materiálů jejich odpůrců či dokonce pronásledovatelů).
A tak jsme se začali dozvídat přímo z původních pramenů o alegorickém „dramatu kosmických rozměrů“. Byl to právě také zmíněný Jung, koho okouzlily písemnosti „židovských i křesťanských gnostiků“. K dokumentům však přistupoval nikoliv jako vědec, ale skrze své učení o nevědomí, mýtech a lidské psyché. Takto zde totiž našel fascinující paralely ke svým vlastním zjištěním.
Dnešní svět si podobně jako dávní „odpadlíci“ klade podobné otázky: Odkud pocházíme? Jak jsme se sem dostali? Kam jdeme? Aby se mohli lépe soustředit na vlastní učení o spáse, opustili gnostici „zkaženou společnost“ a v judské poušti založili vlastní asketickou komunitu. V dobrovolném (či nutném) vyhnanství pak vytvořili poměrně komplikované tajné vědění – návod, jak se dostat zpět vzhůru, do původního domova. Obecně se tedy chápe pod pojmem gnose kacířské hnutí, které se objevilo počátkem 2. století v atmosféře helénského světa, v kterém se prolínaly východní i západní vlivy. V mnohém bylo toto skeptické poselství jasnozřivé, i když šly ve svém počínání do extrémů (naprosté odmítnutí světa).
Gnostici je hnutí inspirativní a kniha o nich nabízí konečně čtení duchovně poetické a přesto poučené, respektive poučné: „Osmnáct století nás dělí od gnostiků. Osmnáct století naplněných válkami, inkvizičními tribunály a hranicemi dostatečně ospravedlňuje hluboké podezření, které gnostici chovali ke světu a jeho obyvatelům. Ve všem, co nám předstírají moderní dějiny – čím dál nepokrytější pohrdání jednotlivcem, ideologické lži, války a vojenské intervence vedené ve společném zájmu kapitalismu a socialismu, každodenní pošlapávání svobody a fascinace násilím – v tom všem by dnešní gnostik neviděl nic jiného než zbytnělý obraz dramat, která jsou mu důvěrně známa, osudový následek onoho věčného skandálu, jímž je existence člověka a světa ve stavu, v jakém se nacházejí.“
Zájemci o gnosticismus jako nadčasový fenomén mají k dispozici celkem četnou a různorodou literaturu. Například snad základní spis: Jaroslav Matoušek – Gnose, Rukopisy z Nag Hammádí, Carl Gustav Jung a gnose, Dualistické gnose západu, Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století, Píseň o perle, Gnose – podstata a dějiny, Počátky gnose… a další.
Radan Wagner
foto: archiv a Malvern
Diskuze k tomuto článku