HENRI MICHAUX: plachý mystik, osudem zkoušený básník a nakonec kultovní meskalinový malíř nových ponorů, směrů i probouzejících se beatníků… Člověk, který se uměl dívat na svět vnitřním zrakem…
Po druhé světové válce se vrhl střemhlav do blížení slova a znaku – k abstraktnímu psaní / konkrétnímu malování… Byl to ústup ze světa nebo naopak?
Navyklý a běžný smysl řádu i obrysu proměňoval – a v transu vnuknuté a zakoušené mísil bez dosavadních hranic: “Žádné představy, žádné významy, žádný dozor, způsob bytí, účast na gestech a věcech směšujících lidské a nelidské,” zapsal si v jedné ze svých strhujících knih. Michaux však v extatických drogách nehledal pouhé úniky a prožitky, s nimi spíše nalézal přístup – účast na světě běžně neviditelném, a jak říkal: “Prostě jsem zvolil pohled z jiného okna”.
Michaux opustil známou řeč, ale ne skutečnost – jen ustoupil od konvenční popisnosti, významovosti a doslovnosti. Umělecké dílo mu tak přestalo být osobním věděním prostřednictvím slova či tvarů, stal se intuitivním krajinářem mozku a možná i dalšího tušeného prostoru… Stanul na prahu započaté akční malby, informelu, akcentace nekonečnosti a nových souvislostí. Nastoupil umanutý Michaux cestu do nikam? Těžko říct / soudit, jeho dílo zanechalo trvalé stopy – oslovuje a láká dosud. Právě dnes si připomínáme výročí jeho narození.
Henri Michaux (24. května 1899 – 19. října 1984) vystudoval jezuitskou střední školu, kde ho ovlivnil jezuitský mysticismus. Zde začal psát první básně. Uvažoval dokonce o studiu teologie – na přání otce však začal studovat medicínu, kterou však již po roce (1920). Stal se topičem na francouzské obchodní lodi (rok po opuštění tohoto zaměstnání loď ztroskotala a potopila se) – poté nastoupil vojenskou službu, avšak byl brzy propuštěn z důvodů nalezené srdeční vady. Při jejím léčení začal znovu psát básně, jimiž se také snažil zahánět hluboké deprese.
Čtěte také
Od poloviny 20. let 20. století se živil jako nakladatelský redaktor. Roku 1937 měl v Paříži první samostatnou výstavu v Galerii Pierre, nicméně za války obrátil svou pozornost především k literatuře, kterou nacisté zavrhli.
Roku 1948 tragicky zahynula jeho žena, když vzplály její večerní šaty a zemřela na následky popálenin. Po této události se Michaux upnul k tvorbě a také k drogám – především k meskalinu. Pod jeho vlivem se výrazně změnil jeho styl – stal se přímočařejším. S touto drogou experimentoval deset let a patřil ke kultovním postavám beatnického hnutí.
V roce 1955 získal tento Belgičan francouzské občanství a obdržel Velkou francouzskou cenu za literaturu. Odmítl ji však přijmout s tím, že není spisovatel, ale pouze „zaznamovatel vnitřních pochodů.“
-rw-
Diskuze k tomuto článku