Píše se rok 2018 a Guggenheim Museum v New Yorku pořádá rozsáhlou „senzační“ výstavu švédské malířky jménem Hilma af Klint (1862 – 1944). Přelomovou expozici vidělo více než 600 000 diváků a stala se tak nejnavštěvovanější přehlídkou v šedesátileté historii této prestižní instituce. Od té doby je tato žena definitivně řazena k zásadním postavám počátku abstraktního umění. Dokonce byla některými odborníky pasována na autorku vůbec prvních abstraktních obrazů – a ty vznikly v roce 1906 – tedy ještě před „první abstrakcí“ Vasily Kandinského z roku 1910. Ten byl dosud považován za průkopníka abstraktního umění spolu s Pietem Mondrianem nebo Kazimírem Malevičem. Pohled na tyto historické kontinuální události je však složitější nebo přinejmenším relativní…

První velká monografie

Během svého života vytvořila af Klint více něž 1600 děl. Ta jsou nyní poprvé shromážděna ve výpravné sedmidílné monografii – Hilma af Klint: The Complete Catalogue Raisonné: Volumes l – Vll. Knihy jsou organizovány chronologicky i podle témat počínaje rannými duchovními skicami. Tyto práce souvisí se skupinou „Žen“, které se účastnily seancí – komunikaci s mrtvými nebo vyššími silami. Jasnovidné zážitky ovlivnily velkou část prací švédské umělkyně, zvláště pak nejznámějšího cyklu rozměrných maleb pod názvem Obrazy chrámu (1906 – 15). V publikaci jsou rovněž k vidění geometrické studie, akvarely i příležitostné krajiny či portréty.

Každý z dílů nové monografie, kterou sestavili Daniel Birmbaum a Kurt Almquist, má zhruba 200 stran a stovky reprodukcí. První svazky jsou už zájemcům k dispozici, zbývající čtyři díly by měly vyjít ještě tento rok. Pro přiblížení tvorby af Klint byl rovněž pořízen v roce 2020 filmový dokument.

Zrození hvězdy

Aby mohla zazářit na mezinárodní umělecké scéně nová hvězda, musí mít také silný „příběh“. Ten pak zvyšuje srozumitelnější (byť tajemnou) atraktivitu i náležitou popularitu. A Hilma af Klint má takový „příběh“ velice silný a nezvyklý. Tato „duchařská“ malířka žila mimo tehdejší důležitá kulturní centra. Ve Švédsku působila nenápadně a o popularitu či soutěživost nestála. Právě naopak – ve své závěti nařídila, že se její díla mohou na veřejnosti objevit až 20 let po její smrti. Af Klint zemřela v roce 1944 a poprvé byla částečně připomenuta několika díly až v roce 1986 v Los Angeles na společné výstavě „Spiritualita v umění“. Avšak trvalo ještě nějaký čas, než byla nastálo zařazena do vývoje dějiny umění.

Existují však také názory, že malířčino dílo nemůže být takto umělecky nahlíženo, neboť se jedná „jen“ o tvoření inzitní – postrádající parametry skutečného tvůrčího směřování a obecnějšího reflektování světa. Jinými slovy, že k nepředmětnu se af Klint nedostává od realistických východisek, která jsou postupně abstrahována. A tedy můžeme (musíme) mluvit v jejím případě o svérázném „art brut“ sice zajímavém, ale poněkud vyšinutě „chorobném“ automatickém  malování.

Médium tajných mistrů

Hilma af Klint vycházela ze své víry v tehdy rozšířenou theosofii „Madam Blavatské“, respektive antroposofii Rudolfa Steinera. Sama si zapsala o svém tvoření: „Obrazy byly namalovány přímo skrze mě bez předběžných kreseb a s velkou silou. Neměla jsem tušení, co mají tyto obrazy znázorňovat, nicméně jsem pracovala rychle a jistě, aniž bych změnila jediný tah štětcem.“ Zatímco jiní abstraktní malíři (Mondrian, Klee, Malevič, Kupka a další) byli ovlivněni studiem nebo přednáškami o theosofii, Hilma af Klint hovořila o přímém setkávání s legendárními „pěti velkými mistry“ během seancí. Na nich prý pouze přijímala jejich pokyny pro svůj nový styl – byla kanálem, nádobou, médiem pro zviditelnění tajných odkazů (barev, tvarů, obrazců, symbolů, kompozic). Z celkového pohledu je její dílo mimořádně propojeno.

Af Klint pracovala tímto „duchařským“ či duchovním způsobem (mystická abstrakce), malovala, starala se o svou slepou matku – se světem, natož pak uměleckým – příliš nekomunikovala… Časem dokonce přestala malovat a obrazy zůstaly nadlouho uzamčeny. Vedla dialog se svým vnitřním (vyšším) světem a stýkala se jen s malým okruhem švédských okultistek.

Malba pro budoucnost

Tak jako Rudolf Steiner (apokalypsa), ale třeba i Pierre Teilhard de Chardin (bod omega), věřila okultně založená malířka ve skrytý, avšak vnitřně logický vývoj lidstva, které teprve postupně bude schopno vystoupat na vyšší stupeň (až vrchol) poznání. A to vyžaduje svůj čas. Teprve až ten pravý přijde, může lidstvo (či alespoň jistá zasvěcená elita) vidět, vnímat, poznat a pochopit vzkazy od „Velkých mistrů“ – autorů všem společné moudrosti (věčná filozofie). Theosofie, antroposofie, gnóze, hermetismus… nejsou samozřejmě zas tak mimo realitu. Odkazy na tyto nauky, stejně jako hlubinná psychologie či moderní (alternativní) věda a holistický přístup se spojují v silnější společný proud, který je zde naštěstí čím dále smysluplněji přítomen.

Radan Wagner

foto: archiv