Také v letošním roce bychom mohli vidět pár zajímavých výstav. Většina z nich je připravena a jejich pořadatelé čekají na příznivější dobu, respektive na povolení k otevření kulturních akcí. Zde jsme vám zatím připravili stručný výběr těch nejzajímavějších:
Galerie Rudolfinum: Compassion Fatigue is Over, 20. 1. – 18. 4.
Dokážeme najít a definovat, jaké limity má náš soucit? Diskuze o limitech soucitu nabrala v posledních letech značné obrátky. Naše pozornost je neustále uzurpovaná nekončícím proudem zpravodajských relací. Psychická a mentální kapacita člověka je vnímat má ale své jasné hranice. Požadavky, které od nás informovanost očekává, jsou doslova nadlidské. Přesto cítíme nutnost být stále v obraze a aktuální zprávy považujeme za nezbytnost. Proto mnoho lidí hovoří o tzv. únavě ze soucitu, tedy stavu mysli, kdy každou další palčivou zprávu vnímáme už jen s vyčerpanou rezignací.
Compassion Fatigue is Over představuje další krok v dlouhodobé dramaturgii galerie, nazvané Rudolfinum_Time-Based. Série narativních videí a filmů, po boku architektonických intervencí, směřuje svoji pozornost k množině klíčových témat naší současnosti. Věnuje se otázkám rasové nesnášenlivosti, pracovního vykořisťování, přehodnocení historických narativů, sexuality, genderu, padlých i znovu nalezených utopií nebo abstraktního myšlení coby nutné podmínky pro jakoukoli racionální soudnost.
Čtěte také
DOX: O lásce
Výstava O lásce je prvním veřejným představením výtvarného díla Siegfrieda Herze, jeho maleb, kreseb, fotografií i videa. Herzova tvorba byla doposud veřejnosti skryta, sledovat ji mohlo jen několik málo blízkých. Autor žije více než desetiletí v jakési klauzuře, v izolaci od okolního světa. O tom, co se odehrává v soudobém umění a kultuře obecně, má tedy zprostředkované informace. Přesto jsou jeho práce zcela současné a v širokém spektru výtvarných projevů dneška mají své nezastupitelné místo. Herz sleduje náš každodenní shon z jiné perspektivy, jeho čas plyne jinak, má odlišný rytmus a řád. V souvislosti s jeho tvorbou pak pojmy jako nový či aktuální ztrácejí jakýkoli význam a uvažovat v podobných termínech přestává dávat smysl. Nové také stále častěji neznamená lepší. Prožívaná skutečnost je pro Herze základním inspiračním zdrojem a přítomnost vidí v daleko širší perspektivě. Jeho vnitřní svět je mnohem rozsáhlejší, stále častěji nachází témata i v antické filosofii a umění. Herz nezakrývá své inspirace, naopak se k nim hrdě hlásí. Jsou to výrazné, ale i různorodé osobnosti nejen z oblasti výtvarných umění, ale i z hudby, filmu literatury či filosofie (Brigitte Helmová, Simone de Beauvoir, Jean-Luc Godard, Richard Wagner, Edvard Munch, Amanda Learová, David Lynch a další).
Výstava Vanitas ukazuje smrt a umírání jako jeden z významných námětů současného výtvarného umění. Různé dějinné etapy lidské historie se lišily i svým vztahem ke smrti, respektive k životu samotnému. Přestože v moderní společnosti se smrt a umírání dostávají do stále více izolované či téměř tabuizované pozice, v umělecké tvorbě jsou stále přítomny. Již v období renesance se objevuje specifické zobrazení pomíjivosti a prázdnoty lidské existence symbolizované zátiším s lidskou lebkou či květinami – a od té doby se ve výtvarné kultuře tato tematika objevuje kontinuálně. Zátiší s květinami či s lebkou tak patří mezi nejčastější náměty, přesto jsou stále otevřené novým a originálním zpracováním. V tomto smyslu samotné téma odráží obecnost svého obsahu, je zřejmé a pochopitelné, květy i kosterní ostatky jsou jasně čitelnými symboly. Významný je zde i jejich protiklad, symbolizují vlastně opačné póly, od krásy života po jeho bolesti a útrapy. V řadě případů jsou ale obě témata spojena v jeden celek, který jejich ostré oddělení mění ve zvláštní harmonii. Smrt se stává krásnou a život (příroda) je nositelem utrpení. Estetizace lebky jako symbolu zářivé smrti je v protikladu k melancholii usychajících květů, alegorii stárnutí a umírání.
Muzejní komplex Národního muzea Praha, Czech Press Photo 2020: 1. 3. – 21. 4.
Národní galerie Praha, Veletržní palác, Viktor Pivovarov, Moskevská gotika, 19. 3. – 19. 9.
Národní galerie Praha představí velkou retrospektivní výstavu díla malíře a ilustrátora Viktora Pivovarova. Expozice ukáže jeho bohatou životní dráhu v plné šíři, od jeho raných surrealistických obrazů vytvořených zčásti v kontextu neoficiální umělecké scény v Moskvě v sedmdesátých letech 20. století; přes konceptuálnější plátna a alba kreseb poté, co se v roce 1982 přestěhoval do Prahy, až po jeho podmanivá nová díla, která budou vystavena poprvé. Jednotlivé části budou zkoumat klíčové série, často na rozmarná či filozofická témata, které jsou doprovázeny video- a audioprvky, jež vtáhnou diváka do Pivovarovova osobitého světa ještě hlouběji. Tato výstava bude rovněž vzácnou příležitostí spatřit některé Pivovarovovy nejvýznamnější obrazy, které budou exkluzivně zapůjčeny z největších ruských muzeí.
Národní galerie Praha, Valdštejnská jízdárna, Toyen: snící rebelka, 8. 4. – 15. 8.
Mezinárodní výstavní projekt připravuje Národní galerie Praha ve spolupráci s Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris. Toyen patří k nejoriginálnějším a nejznámějším českým umělkyním 20. století, a zároveň se ještě za svého života proslavila i ve Francii, kde od roku 1947 trvale žila. Její výrazná tvorba i neotřelé životní postoje vzbuzují po celém světě čím dál větší zájem o její osobu i dílo, málokde však měli diváci možnost je zhlédnout v celé šíři.
Poslední velká výstava díla Toyen proběhla v roce 2000 v Praze a o dva roky později ve francouzském Saint-Etienne. V Paříži se překvapivě dosud velká retrospektiva nekonala a v Německu je Toyen stále téměř neznámá. Proto si tento mezinárodní projekt vznikající ve spolupráci tří prestižních institucí – Národní galerie Praha, Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris – klade za cíl představit její dílo v co nejucelenější podobě a prostřednictvím tří výstav a podrobného katalogu ve čtyřech jazykových mutacích s ním seznámit evropské publikum.
První etapa se bude konat v Praze ve Valdštejnské jízdárně. Výstava bude koncipována chronologicky a rozdělena do časových úseků v závislosti na důležitých etapách tvorby Toyen. Zároveň však vypíchne důležitá témata, která se objevují průběžně v celém jejím díle, například erotiku či alchymii. Ukáže nejen obrazy a kresby, ale i bohatou ilustrační tvorbu. Důraz bude kladen také na zásadní spolupráci Toyen s přáteli jak z pražské, tak pařížské surrealistické skupiny, ať už to byli malíři či básníci: Jindřich Štyrský, Jindřich Heisler, André Breton, Benjamin Péret, Radovan Ivsic, Annie Le Brun a další.
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Josef Sudek a Otto Rothmayer, 31. 3. – 1. 8.
Výstava ke 125. výročí narození Josefa Sudka.
Výstava připomene hluboké a oboustranně podnětné přátelství fotografa Josefa Sudka (1896-1976) a architekta Pražského hradu Otto Rothmayera (1892-1966). Těžištěm rozsáhlého výstavního souboru budou světoznámé i nově připomenuté Sudkovy fotografie z architektových realizací na Pražském hradě, ale hlavně výběr z cyklů Procházka po kouzelné zahrádce a Vzpomínky, které vznikly u architektovy vily. Kolekci doplní ukázky Sudkových fotografií adjustovaných podle architektova návrhu (tzv. puřidla) a prototypy jeho jedinečného zahradního nábytku. Ve výstavě je zařazena i řada autentických předmětů Sudkových a Rothmayerových přátel, pro které se střešovická vila stala ve 40. až 60. letech místem setkávání i spolupráce.
Výstava vzniká ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy, které dnes spravuje vilu Otto Rothmayera v ulici U páté baterie 50 v Praze 6, na jejíž rekonstrukci se Uměleckoprůmyslové museum v Praze podílelo.
Moravská galerie v Brně – Uměleckoprůmyslové muzeum, Jiří Pelcl Design, 4. 6. – 27. 3. 2022
Přehlídka tvorby Jiřího Pelcla mapuje čtyřicetiletou kariéru předního českého designéra, který prošel řadou tvůrčích období odrážejících nejenom vývoj užitého umění posledních dekád, ale i politické, sociální a ekonomické změny. Cílem výstavy je otevřít pohled do zákulisí designérské profese a přiblížit ji veřejnosti.
Dřevo, kov, plast, papír, sklo, porcelán a textil. To jsou materiály, se kterými Jiří Pelcl v průběhu své kariéry pracoval, všechny se vždy snažil dokonale poznat a respektovat jejich přirozené kvality. Tento přístup ovlivnil jak Pelclovu práci, tak výstavu samotnou. Designérova tvorba bude v Uměleckoprůmyslovém muzeu dokumentována nejenom konkrétními produkty, ale především prostřednictvím pozadí jejich vzniku. V obecné rovině tak nabídne platformu pro diskuzi o smyslu a podstatě práce designéra a jeho spolupráce s průmyslovým odvětvím. Edukativní zaměření výstavy posílí instalace vzorků materiálů a příklady postupů navrhování a výroby různých produktů. Celky věnované jednotlivým materiálům budou realizovány pod patronací firem, s nimiž Jiří Pelc pracoval na designu a vývoji nových výrobků.
Místodržitelský palác, Brno, Civilizovaná žena, 8. 10. – 27. 3. 2022
Výstava sleduje paralelní procesy modernizace a ženské emancipace, které doprovázely vznik a rozvoj české moderní kultury a které kulminovaly v meziválečné době. Jedním z klíčových svorníků těchto procesů byla postava nové – civilizované a moderní – ženy, jejíž modifikace se souběžně objevovaly rovněž jinde v Evropě. Tato postava se stala jedním z důležitých emblémů nově založeného státu – i skrze ní se první československá republika prezentovala dovnitř a navenek jako moderní, pokrokový a demokratický stát.
Pojem civilizovaná žena byl v českém prostředí poprvé použit ve stejnojmenné publikaci a výstavě, realizované na přelomu let 1929-1930 v Brně.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku