Jan Zrzavý je celými generacemi vnímán jako malíř – archetyp umělce s příznačnou postavou, pohádkovým příběhem a dílem vzácně podmanivém. Je sdělné a zároveň tajemné, vymyká se času a zdánlivě i jakýmkoliv „ismům“ – je dráždivě neuchopitelné, ale také čímsi blízké až důvěrné. Zrzavého výstavy vždy zaručeně lákají a přitahují pozornost návštěvníků z odborných i širokých kruhů, kde si každý hledá a nalézá své téma. Co víme o tomto známém, avšak uzavřeném malíři, jehož výročí si připomínáme?
Zrzavý (narozený roku 1890) jako dospívající mladík nebyl silný, ani šikovný – a jak sám později vyprávěl: nesplynul s prostředím, ani se svými vrstevníky – a to mu zůstalo po celý život. Přesto se v počátcích – uměleckých a prvních letech nové Československé republiky i převratné světové moderny – zapojoval do společných akcí. Vždyť byl členem takových skupin jako bylo Sursum (1910 – 12), kde působili grafici Josef Váchal či František Kobliha nebo skupiny Tvdošíjní (1918 – 24) s Josefem Čapkem, Rudolfem Kremličkou či Václavem Špálou. Nejblíže však měl Zrzavý lidsky i umělecky k Bohumilu Kubištovi, který však předčasně zemřel v roce 1918. Uznání, obdivu a veřejného ocenění se mu také dostalo od italského blížence Giorgia de Chirica – zakladatele metafyzické malby a významného surrealisty světového významu.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku