Jaromír Zemina (1930) patří k nejzajímavějším historikům umění, jehož empatická činnost je ceněná, erudovaná i čtená. Nedáno vyšla jeho další kniha o Adrieně Šimotové – a je to opět zážitek. Zemina je badatel, zprostředkovatel, spisovatel i objevitel. Mezi jeho nejvýznamnější objevy patří zapomenuté dílo Aléna Diviše, Jiří John, Václav Boštík, výstavami a svými odbornými publikacemi nás sbližuje s Adrienou Šimotovou, Otakarem Slavíkem, Antonínem Slavíčkem… Fascinuje hloubkou svých znalostí v oborech výtvarném, literárním, hudebním, historickém i jazykozpytném.
“A nejen k dílu Aléna Diviše, za kterého se dokonce v jedné polemice s nezvyklou bojovností postavil i proti znevažujícím vzpomínkám Jaroslava Seiferta, ale také třeba k dílu Jana Křížka nebo k samotářsky vysněným mořím na akvarelech Jindřicha Vika. Ty by bez Jaromíra Zeminy zřejmě zůstaly úplně přehlédnuty. A o mnoha dalších jeho osobních objevech, které s takovou energií prosazoval, se dnes už bohužel ani nahlas neříká, že to jsou jeho objevy…” píše s uznáním v roce 2020 Jaromír Typlt svému jmenovci Jaromíru Zeminovi k jeho 90. narozeninám.
„Nezajímá mne realismus, ale realita, nezajímá mne figurace, ale člověk,“ říkávala Šimotová.
Texty Jaromíra Zeminy o Adrianě Šimotové zahrnují úsek vymezený léty 1965–2014, tedy doby, kdy jí uspořádal vůbec první individuální výstavu, která se konala v Galerii Československého spisovatele v Praze a její smrtí, doplněný o nové texty vzniklé pro tuto knihu za posledních pět let.
Čtěte také
Zeminovy eseje jsou osobní i podstatu tvorby vystihující a sdělné, díky tomu, že vznikaly kontinuálně, téměř šedesát let, zahrnují celým opus jejího díla, života i myšlenkového vývoje, citových propadů a zrání. Adriana Šimotová o své tvorbě napsala „Tři čtyři hodiny se soustředím a pak teprve přijde okamžik, kdy se dám do práce. Když ten okamžik propásnu, už se k tomu nemůžu vrátit. A když začnu pracovat příliš brzy, tak je to nenaplněné.“ Texty Jaromíra Zeminy, jako by vznikaly podobně, i v tom, kdy Šimotová říká: „Zajímá mě i to, co tam není vidět, ale já vím, že to tam je.“
Nejde, jen o knihu kunsthistorickou, Zemina má svůj osobitý styl, propojující lyriku a epikou a díky téměř celoživotnímu záběru napsal knihu, která je znalým vhledem, a snad i klíčem k životem propojenému dílu jedné z nejvýznamnějších postav české kultury po Druhé světové válce. Vhledem, kterého v této hloubce nikdo jiný, než Jaromír Zemina není schopen.
„To, o čem chci mluvit, je člověk. Jeho pozice ve světě. Člověk ve své tělesnosti i v duchovní oblasti.“ Adriena Šimotová
Adriena Šimotová se narodila v roce 1926. Pochází z česko-francouzsko-švýcarské rodiny. Studovala nejprve na Střední grafické škole Praha a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Josefa Kaplického. Spolu s manželem, malířem Jiřím Johnem patřili v 60. letech k zakladatelům umělecké skupiny UB 12. Od počátku 70. let nesměla vystavovat. Po roce 1989 se její dílo představilo na desítkách samostatných expozic v České republice i v zahraničí. Je zastoupeno v řadě prestižních sbírek u nás a ve světě (Tokio, Washington, Paříž…). Adriena Šimotová je držitelkou mnoha zahraničních a českých ocenění včetně Medaile Za zásluhy I. stupně z roku 1997. Zemřela v 87 letech 19. května 2014 v Praze. Její díla jsou dodnes k vidění ve sbírkách mnoha galerií a muzeí. Vedle Národní galerie v Praze například v Centre Pompidou v Paříži nebo v Institutu umění v Chicagu.
Český rozhlas připravil s historičkou umění Milenou Slavickou v rámci cyklu Osudové ženy pásmo o Adrieně Šimotové – k poslechu ZDE.
-red-
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku