U příležitosti výročí Františka Kupky probíhá nyní v pražském Technickém muzeu aktuální výstava. Představuje Jindřicha Waldese – jeho firmu, výrobky i dramatický příběh rodáka z Nemyšle na Táborsku, který pohádkově zbohatnul na patentkách. Waldes byl později také filantrop a sběratel umění, český vlastenec, prvorepublikový milionář a král světové produkce kovové galanterie. Ovládal několik cizích jazyků, oplýval inteligencí a jako obchodní zástupce procestoval celý svět. Židovský původ mu však v budoucnu přinesl útrapy.

V roce 1902 spolu se strojním mechanikem inženýrem Hynkem Pucem založil vlastní společnost Waldes a spol. a vrhl se na knoflíky s převratnými vynálezy i výrobní mechanizací (později se přidal Eduard Merzinger, který do firmy vložil 20 tisíc korun získaných z výhry v loterii).

Waldesova značka Miss KIN s hlavní výrobou v Praze – Vršovicích pokračovala už jako Koh-i-noor (název je odvozen od největšího diamantu) s 300 dělníky a v tehdejším Rakousku-Uhersku patřila k největším. Během třiceti let se firma stala velkým koncernem s pobočkami po celém světě včetně New Yorku.

Logo firmy se vybaví zřejmě každému, ale málokdo zná jeho autora či okolnosti vzniku. To se prý zrodilo na lodi plující roku 1912 do Ameriky, kdy si Waldesova společnice a herečka Elisabeth Coyens pobaveně nasadila na oko velkou reklamní patentku namísto monoklu. Waldes byl z náhlého výjevu nadšen a inspiroval jej k logu Koh-i-nooru. Laškovnou rusovlasou krásku v této situaci zvěčnil a fotografii poslal do Prahy Kupkovi. Ten podle této předlohy namaloval obraz, který graficky upravil dnes další známý umělec Vojtěch Preissig. A slavné logo bylo na světě! Firma vyráběla polovinu světové produkce „nezbytných maličkostí každodenního života,“ jak hlásala reklama, s kterou to Waldes uměl.

Sběratelství se Waldes zabýval celý život a i zde si uměl vybírat. Kupka, Váchal, Filla, Mucha, Kysela, Preissig… ti všichni byli jeho přátelé. Vedle knoflíků (založil v Praze i jejich muzeum, mezi jehož exponáty byl i slavný Karlštejnský poklad nalezený na hradě při jeho rekonstrukci v letech 1897 – 99. Ten Waldes koupil, neboť se jednalo o středověké módní doplňky včetně knoflíků) nakupoval obrazy, grafiky a sochy – především díla svého přítele Františka Kupky a grafické listy Josefa Váchala. Většina sbírky byla později prohlášena za kulturní památku České republiky a navrácena dědicům z Národní galerie v Praze či Uměleckoprůmyslového muzea. Ti však velkoryse většinu artefaktů vrátili těmto státním institucím.

Závěr života Jindřicha Waldese byl smutný – poznamenaný válkou. Nacisté jej pro jeho židovský původ zatkli již v roce 1939 a dva roky byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 emigrovala jeho rodina do USA, která pak Waldese za 8 milionů protektorátních korun vyplatila z vězení. Dostal se do Lisabonu, plavbu do New Yorku však nepřežil. Zemřel za nevyjasněných okolností v květnu 1941 při zakotvení lodi v kubánské Havaně.

Logo obličeje rozesmáté dívky s patentkou – Kupkův obraz je dnes v majetku firmy Koh-i-Noor Praha a bývá tak skryt očím veřejnosti. Vystavován je jen výjimečně. Stalo se tak například před deseti lety v památníku – galerii v Lidicích. Zde se nachází expozice obměňovaná z depozitáře obsahujícího více jak 400 obrazů včetně nejslavnějšího z nich. Tím je Uncle Rudi od Gerharda Richtera.

Waldesův vztah s Františkem Kupkou, se kterým se přátelil od roku 1919, připomněla o 80 let později výstava nazvaná Kupka – Waldes v pražském Rudolfinu.

Výstava v Technickém muzeu v Praze – více ZDE.

Podnikatel baťovského typu Jindřich Waldes a zručný mechanik Hynek Puc stojí za úspěchem dvoudílného knoflíku, kterému se říká patentka. Ve 30. letech 20. století vyváželi 80 procent výroby do 73 zemí světa.