V Praze se objevil plovoucí kontejner s nápisem ART. Zakotvil poblíž pražského Mánesa – dříve živé a prestižní výstavní síně, dnes jen smutné vzpomínky. Na hladině se vyjímající a poněkud nepatřičně působící objekt míří ale i k obecné situaci umění a jeho postavení. Svou zjevnou přítomností klade otázky.

ART – UMĚNÍ… co dnes znamená, pro koho je důležité nebo zbytečné, jaký je jeho stav a vztah ke skutečnosti? Odpověď na tyto a další otázky, které vás napadnou, kontejner připomíná – ocelová krabice je však uzamčena. Je v ní umění (a jaké?) nebo prázdnota? Odpovíte si sami svou osobní zkušeností a fantazií? Vodní událost snad vzbudí vlastní úvahy nezávislé na skutečném obsahu Davidova objektu. Snad to není tak zlé…

Jde o akci / výstavu ve veřejném prostoru se symbolickou rovinou, která by měla vzbuzovat vnitřní dialog. Ten bílý kontejner na řece vyčkává, až si divák do něj sám promítne vlastní obsah, ale možná je i obecnějším mementem. Zda je kontejner prázdný, či nikoli, tedy zda umění existuje, nebo ne, zjistit nelze, podle autora je na divákovi, jak se rozhodne…

Jiří David tak pokračuje ve svých veřejných intervencích (například Zbraslav, Špálova galerie nebo pražská náplavka) a patří k neúnavným tvůrcům se sociální, respektive společenskou tématikou. Tvoří, provokuje, nabádá.

Původně měl být kontejner na pevné zemi na Malostranském náměstí. „Teď mi blízkost Mánesa, Národního divadla ještě silněji evokuje zpětnou vazbu a smysl této prezentace,“ uvedl autor, který na artefakt umístil ještě bílou vlajku, neboť umění podle něj vždy nutně kapituluje, ale souběžně s tím se také rodí, transformuje.

Podle Jiřího Davida se dnes umění nalézá v určité superpozici (z které je možné každé východisko). Tento pojem z kvantové fyziky přenesený na výtvarné umění připomíná, že existence umění závisí rovněž na každém pozorovateli. Jinými slovy – je na nás, zda a jak existuje.

„Kdy už si tudíž dnes nejsme jisti, jestli je umění živé, tedy jestli má smysl, nebo mrtvé a svůj smysl ztratilo, nejsme si tak ani jisti, co v kontejneru, tedy v jakési kapsli či schránce vzájemné domluvy, trezoru, ale zejména inkubátoru je, nebo není,“ uvažuje výtvarník.

Trocha fyziky

Jiří David se zjevně inspiroval tzv. Schrödingerovou kočkou. Tento pojem z kvantové fyziky se stal známý a používaný jako příměr i v pop kultuře. Rakouský fyzik Erwin Schrödinger předložil svou dnes slavnou metaforu kočky napůl v legraci v roce 1935. Tím komentoval neschopnost svých kolegů proniknout do kvantové mechaniky – a takové interpretační problémy stále trvají. Teorie všeho nepřichází. Schrödingerova kočka je vlastně myšlenkový experiment… Více ZDE.

Instalace se jmenuje Absolutní nula. Zda je bílý kontejner prázdný nebo plný, tedy zda umění existuje, nebo ne, podle autora není možné zjistit.

-red-

foto: archiv