Malíř Jiří Georg Dokoupil vystavuje Bubliny v Brně

Jiří Georg Dokoupil, narozený v Krnově v roce 1954, je jedním z nejvšestrannějších malířů současného umění. Vždy se stavěl proti tomu, aby mu byl přidělen nějaký osobní či pevný styl. Nikdy nevyvinul rozpoznatelný rukopis, který by okamžitě naznačoval jeho práci. Hraje si s různými styly a neustále vymýšlí nové techniky, se kterými rád experimentuje. I přesto je považován za jednoho z nejvýznamnějších neoexpresionistů v Německu. Jeho dílo bylo představeno na mnoha výstavách v klíčových galeriích a muzeích po celém světě a zahrnuje přes 60 takzvaných cyklů a více než 100 nově vytvořených technik a stylů. V současné době umělec žije a pracuje v Berlíně, Praze, Madridu a Rio de Janeiru. Nyní vystavuje svůj soubor Bublin v nové brněnské Kalina Gallery .

foto: Standa Merhout

Video z procesu ZDE.

Reportáž ZDE .

Více na: Artlist:

Jiří Georg Dokoupil je umělcem českého původu z Krnova. Od svého mládí vyrůstal a nyní žije na území Německa. Je jednou z výrazných postav postmoderní umělecké vlny v západní Evropě. Dokoupil v počátcích své tvorby uplatňoval naivistickou figurální malbu, později využíval expresivnějších forem. Znám je svým někdejším členstvím ve skupině malířů Mulheimer Freiheit tvořících v Kolíně nad Rýnem. Zde se čtyřmi dalšími umělci (Adamski, Boemmels, Kever a Nashberger) sdílel společný ateliér. Tam se také formovaly jedny z prvních postmoderních postojů. Mezi jinými radikální vstřebávání předešlých uměleckých forem, odstup od uměleckého heroismu nebo slovní spojení „špatný obraz“ jako synonymum postmoderních uměleckých paradigmat.

Dokoupilova tvorba, jak již bylo naznačeno, znamená pro postmodernismus typické procházení různými formálními styly malířství. Naivismus střídají energické a expresivní malířské cykly. Postupně Dokoupil dospívá k radikálnímu přehodnocení rukopisu závislém na práci se štětcem. Začíná uplatňovat malbu jako neustálé vynalézání techniky. Po vzoru svého otce - vynálezce - začal vytvářet rozsáhlé cykly obrazů, kde se zpravidla mění především technická složka provedení. Jedním z nejznámějších Dokoupilových cyklů jsou tzv. svíčkové obrazy. Pomocí sazí Dokoupil „maluje“ všemožné konvenční žánry: ženské akty, rozměrná plátna levhartů, parní lokomotivu uhánějící do dálky, fragmenty dlaždic či interiérů atd. Po svíčkových obrazech, ke kterým se Dokoupil stále vrací, vznikaly cykly abstrakcí provedené pneumatikami jezdícími křížem krážem po plátně, obrazy vytvářené barevnými mýdlovými bublinami nebo monumentální „filmová plátna“. Ta jsou přetištěním jednotlivých sekvencí-políček celého filmu na plátno, kdy se po větším odstupu barvy slévají do homogenních barevných struktur ve vertikálním nebo horizontálním členění. Dále vytváří obrazy vyprané v pračce, obrazy šlehnutím biče, obrazy otiskováním brambor atd.

Jedná se o nastavení určitých pravidel hry. Pro Dokoupila je výsadním polem pro tuto hru malířské plátno a závěsný obraz. Svým způsobem vychází ze své poučenosti malířskými školami a směřováním malířského média napříč moderním uměním 20. století. Snaží se, jak sám rád přiznává, znovu definovat obraz. Pro postmodernu byla přehodnocení moderny nezbytná. To vyplývalo zejména z celospolečenských a politických změn od 60. a 70. let.

Dokoupilův postoj vůči malbě, kdy se samotným obsahem předmětu umění stává estetika techniky, jíž plátno podléhá, je v jistém smyslu inovativní pro někdejší umělecké tendence. Zvláště pokud si uvědomíme expanzivní sílu německého malířství po druhé světové válce až dodnes. Německo skýtalo silná témata, temnou minulost, ale i absurditu a existenciální otázky jednotlivce. Tedy pokud vidíme Dokoupilovo dílo jako součást jistého celku v určitém úseku vývoje umění (zejména 80. a 90. let), pak hraje zcela jistě svou nezastupitelnou roli.