Tvář jako nástroj a symptom doby v malbě Jiřího Kuděly
V industriálním a pro účely výstavy poměrně komplikovaném prostoru ostravské Galerie Dolu Michal zkoncipoval kurátor Tomáš Koudela výstavu s názvem V rámci. Nalezneme na ní převážně nejaktuálnější práce ostravského malíře a uměleckého pedagoga Jiřího Kuděly. Celá výstava nese jednotné téma, které malíř ve své tvorbě ať vědomě, tak podvědomě sleduje. Jedná se o fenomén identity, reprezentovaný lidskou tváří a její rozličné vizuální manipulace.
Nové malby Jiřího Kuděly je ještě do 19. ledna možné vidět v prostorách cechovny ostravské Galerie Dolu Michal. Rozptyl malířovy imaginace přítomný na výstavě je poměrně široký a na mnohé návštěvníky může působit nekonzistentně. Nalezneme zde abstrahované kompozice, figuru i „portréty“, dokonce i objekty, instalace a video. Těch ovšem spíše poskrovnu. Jiří Kuděla je totiž bytostný malíř. Malování, komponování barev, utváření prostorových iluzí ve zdánlivě plošných rozvrzích, to všechno bravurně ovládá. Dozrál do mistrovské fáze, kdy se může oprostit od souboje s formou, užívat si jí a soustředit se na obsah. Abych dokončil načatou myšlenku o zdánlivém pocitu roztříštěnosti, Kudělovu tvorbu jednoznačně, a z výstavy to také vyplývá, provází jednotící téma a tím je identita spojená s působením lidské tváře.
Malířovo osobní téma je zároveň silným celospolečenským fenoménem a projektuje se do úrovně filozofických úvah o povaze světa. Řeč tělesné Identity užíváme dnes a denně jako praktický nástroj komunikace. Můžou jí být výraz obličeje, líčení, gesta, způsob postoje… Tato hra, role, k níž se dobrovolně denně uchylujeme, ovšem nedemonstruje komplexní a pravdivý obraz člověka. Slouží spíše jako skafandr, kterým chráníme vlastní nitro před zraněním. V rámci obvyklé sociální interakce není v našich silách prohlédnout za krustu zdání k podstatě, a tak se musíme smířit s tím, že sociální kontakt, který zakoušíme, je tak trochu divadelní hrou.
Jiří Kuděla ve svých obrazech obkružuje právě kolem tématu nejednoznačnosti, tabuizace a neprůkaznosti identity člověka, reprezentované lidskou tváří. Ve vztahu k figuře, vždy trochu jinak, nalézáme formy odklonu, posunu, či deformity, které upozorňují na jeden z nejzásadnějších komunikačních fenoménů živé mezilidské interakce, tedy na tvář. Tvář na plátnech Jiřího Kuděly je podrobována sofistikovaný manipulacím. Někdy je zcela odmazána, jindy částečně, či úplně zakryta, nezřídka pak deformována, či dekonstruována. Malíř jde za tímto „tvářným“ principem ve své malířské kariéře zcela umanutě a nekompromisně. I když se někdy může zdát, že třeba sledujeme erotizovanou figuru dívky v lidovém kroji, která na nás útočí skrze tělesnou gesticitu, více, nebo minimálně stejně tak provokativní, může být skrytá neurčitost její tváře.
Ve vztahu k fenoménu lidské tváře a její manipulace je možné uvažovat o symptomatických jevech současné civilizace. Takovým výrazným jevem je předstíraná identita, dnes a denně modulována na instagramových profilech a jiných sociálních platformách. Vizuální vylepšování vzhledu skrze softwarové filtry a aplikace je běžnou praxí nejen současných teenagerů, stává se nebezpečnou normou, jak uspět na digitálním trhu, kde je atractive look zásadním hybatelem pozornosti a úspěchu. Vzhled a působení tváře již dávno není jen dočasnou hrou dospívajících lidí, při hledání sebe sama. „Evropský model tváře“, se stává častou podmínkou úspěchu na trhu práce, či v kreativním průmyslu v asijských zemích, jakou je třeba Jižní Korea, kde si lidé nechávají za horentní sumy někdy až doživotně vypůjčených peněz, plastickými operacemi poevropšťovat rysy vlastní tváře, aby získali práci. Krásná tvář jako nástroj úspěchu. Není to nové téma, známe ho již dlouho, mimo jiné z filmu a reklamy, ovšem dnes zbytňuje a akceleruje do výše zmíněných absurdit.
Jiří Kuděla jakoby tušil, že téma lidské tváře a její manipulace, se stane jedním z nejzásadnějších hybatelů současné společnosti a pracuje s ním již dlouho na mnoha úrovních. Nikdy ale nemám pocit, že by malíř usiloval o ostentativní kritiku. Naopak. Z jeho pláten vyvěrá intimita, něha a křehkost. Dekonstrukce tváří mohou ukazovat na vnitřní zranitelnost portrétovaných, nebo naopak na ohromnou potencialitu.
Vhledy do fyziognomicky oproštěných či pozměněných „tváří“ ukazují zranitelnost i sílu zároveň. Tváře často přerůstající do abstrahovaných tvarových hypotéz pak nabíjejí oko diváka dalším tokem interpretačních variací, u nichž je více komplikován kontext čtení. Zároveň jsou více otevřeny svobodné možnosti čtení. Kuděla se rád pohybuje na pomezí abstraktního a konkrétního. Jednou máme co dočinění s precizním iluzivním popisem krajiny, ať už městské, viz. pozadí ve formě kolonie baťovských domků, či kulis přírodního charakteru. Jindy nás autor vtahuje do méně zřejmých tvarových struktur, často definovaných širokými zvlněnými tahy štětce. Do jejich meandrů se můžeme nezaujatě vnořit, a na chvíli odložit pátrání po skryté identitě zobrazeného. Závažnost obsahového pozadí totiž malíř dovede kódovat laskavě a intimně. Ponechává obrazové pole autonomním vhledům diváka a povětšinou se neuchyluje k brutálním tvarovým deformacím. Rozkladné síly jsou v jeho pojetí podávány ruku v ruce s ponechaným tajemstvím nedořečeného, ale i s očividnou láskou k člověku, rodině a světu. V kulisách Kudělových obrazů se tak nepotkáváme s apokalyptickým komentářem k současnosti, malíř nás nehlučně, jemně a nenásilně vede k onomu veledůležitému fenoménu lidské identity, její manipulace a podstatnosti, bez toho aniž by nám sebral možnosti požitku z malby samotné.
Jaroslav Michna
Jiří Kuděla (*1976) v letech 1995–2002 studoval u prof. Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, v roce 2000 si svá studia rozšířil ve Španělsku na Facultad de Bellas Artes, Castilla la Mancha, Cuenca. Studia dovršil v roce 2017 doktorátem na ASP Wroclaw v Polsku (prof. Pawel Jarodzki). V současné době působí na Katedře malby (Ateliér malby II) Fakulty umění Ostravské univerzity. Autor žije a tvoří v Ostravě.
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku