Energie, exprese, vzdor, ironie, nadsázka, sarkasmus, posedlost, noblesa, zemitost… to jsou znaky, které sedí k Jiřímu Načeradskému či jeho malbě. Navzdory době byl vždy svůj – svérázný, charismatický i kontroverzní. Jeho obrazy odrážejí autentickou osobnost, ale i proměnlivou atmosféru druhé poloviny 20. století. Načeradskému byly nedávno, respektive nyní uspořádány dvě výstavy; jedna proběhla v Chebu, druhá je nainstalována v Jihlavě. A ta je v době pandemických omezení momentálně zavřená. Těžko odhadnout, jaký bude její další osud (podle původního plánu by měla skončit 14. února). Proto jsme se rozhodli dále nečekat – a přiblížit vám tuto jedinečnou výstavu – sestavenou ze soukromých sbírek, tedy z obrazů, které na veřejnosti bývají vidět jen ojediněle.

Nabízíme vám zde vybrané obrazy a také fotografie z jihlavské instalace, ale i doprovodný text kurátora výstavy Petra Vaňouse. Ten také vystupuje ve filmové reportáži Jany Chytilové, kterou režisérka nedávno vytvořila pro Artmix. Dívejte se ZDE.

Výstava v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě nazvaná – Době navzdory: Jiří Načeradský (1939–2014) – je výběrovou retrospektivou, která má v chronologickém průřezu jednotlivými fázemi tvorby veřejnosti především připomenout jednoho z nejdůležitějších autorů české poválečné figurální malby. V druhém plánu projekt zároveň na pozadí malířského odkazu Jiřího Načeradského zpřítomňuje složitost a náročnost životních a tvůrčích podmínek v prostředí znesvobodňujícího totalitního systému. Výstava je jedinečná také tím, že všechny prezentované obrazy jsou zapůjčeny výhradně ze soukromých sbírek.

Malířské dílo Jiřího Načeradského „se rodí ze sociálních a kulturních podmínek doby“ (Karin Thomas), na které autor reaguje, které přirozeně integruje do své tvorby a z jejichž ambivalentní povahy vytváří vlastní svébytnou obrazovou poetiku. Celoživotní obrana před mechanismy ideologie a totality vedla u Načeradského k projevům zvýšené pracovní aktivity, k jakémusi stavu až obsedantní „posedlosti prací“. Období neustálého hledání nových podnětů z konce 60. let střídaly v období husákovské normalizace fáze výrazové akumulace, recyklace, jinotajné a mystifikační introspekce. Pohyb směřující k nějakému potencionálnímu naplnění východiska nahradil pohyb analytický a cyklický. Kritičnost byla zastřena absurditou, sarkasmem a ironií. Motiv opakování se stal v daných podmínkách legitimní výpovědní hodnotou, na jehož pozadí bylo možné se vyrovnávat – i terapeuticky – s každodenní banalitou ve vztahu k mechanismům zabstraktnělé moci.

V 70. a 80. letech se v autorových obrazech stále více rozevíraly symbolické nůžky mezi nomenklaturním systémem odosobněné byrokracie (Václav Bělohradský) a vizuální personalizací rezistenčního, nebo rezignujícího stavu jedince. Návrat svobody charakteristický pro 90. léta a s ním nastolení nových společenských podmínek se u Načeradského projevuje zpětnou aktualizací modernistických východisek, jako dlouho potlačované nebo různě ideologizované československé kulturní tradice, i živelnou modifikací vlastního staršího námětového rejstříku. Výstava připomene dílo předního českého figurálního malíře v chronologickém průřezu jednotlivými fázemi tvorby.

Petr Vaňous

DOBĚ NAVZDORY: Jiří Načeradský, plánovaný termín výstavy: 3. 12. 2020 – 14. 2. 2021, místo konání: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10

-red-

foto: archiv OGV, Jana Šašková

Pohledy do expozice: