V historii existují osobnosti, které dodnes přitahují pozornost svým životem, dílem i originálními názory. Takto kompletní a svérázný byl však málokdo. Josef Váchal však k nim bezesporu náleží. Již zítra bude v Litomyšli otevřen Portmanův dům, unikátní evropská památka, která vždy skýtá zážitek a je tipem na dobrý výlet… Sytě barevná výmalba stěn interiéru, kde se střídají na první pohled celkem nesourodé postavy ďáblů, skřetů a duchů s klasickými křesťanskými motivy… Jsou zde ale i odkazy na hinduismus a jiné orientální nauky – a mají svoji logiku vycházející z Váchalových životních postojů, uměleckých názorů i spiritistických kruhů.
Josef Váchal (1884 – 1969), narozený v Milavči u Domažlic, byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař a řezbář, ale také básník a spisovatel. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, symbolismem, secesí i naturalismem. Ve výsledku však šel Váchal vlastní cestou okořeněnou mystikou, vizionářstvím i černým humorem.
Podstatná část jeho pozoruhodného díla i řemesla spadá do období první republiky. Za komunismu měl však existenční problémy a částečně byl na chvíli rehabilitován koncem šedesátých let.
Dožíval však v zapomnění (na rodinném statku družky, malířky a grafičky Anny Mackové ve Studeňanech). Po znárodnění statku a zřízení traktorové stanice byl vystěhován do nepohodlných hospodářských místností. Přežíval v nouzi, závislý na darech mecenášů a náhodných příjmech. Jeho torbu pak nebylo na dlouho možné vidět. Jen v zastrčených antikvariátech se vyskytovaly za dostupnou cenu jeho grafické listy, které oceňovali a kupovali jen zasvěcení nadšenci.
Portmoneum otevírá
Po téměř roční pauze se Portmoneum / Muzeum Josefa Váchala otevírá veřejnosti. Zvenčí nenápadný domek ukývá překvapivé a mimořádné interiéry. Nástěnné malby, ale i nábytek, postel a další vybavení vyhotovil Váchal na objednávku pro svého přítele a sběratele umění Josefa Portmana.
Nyní se objekt otevírá veřejnosti, a navíc bude nově otevřeno dosud nedostupné podkroví. S celkovou rekonstrukcí za 9, 5 milionu korun se započalo minulý rok na podzim, zvláště narušená statika hrozila poškozením objektu. Restaurátor Jiří Látal se svým týmem se věnoval pověstným a poněkud nevhodně použitým olejovým malbám. Nebyly ve špatném stavu – vyžádaly si jen dílčí opravy, retuše a celoplošné čištění a konzervování.
Váchal a Litomyšl
Do Litomyšle přijel v roce 1920 přímo na pozvání úředníka, amatérského tiskaře a milovníka umění Josefa Portmana, který umělci svěřil nezvyklou zakázku. Práce trvala téměř 5 let a byla předčasně ukončena po vzájemné roztržce. Důvodem se stala pravděpodobně skutečnost, že Portman nezakoupil Váchalův ilustrovaný spis Krvavý román, v němž je nakladatel z Litomyšle svérázně či nelichotivě vylíčen. Portman zde vystupuje jako škudlivý hrabě Portmon žijící v Portmoneu…
Josef Portman miloval grafickou, malířskou i literární tvorbu svého přítele. Jeho obdiv měl dokonce vyvrcholit otevřením umělcova muzea tehdy pod názvem Váchaleum. Vztahy však byly zpřetrhány.
Osud domu a nová expozice
Několik let po Portmanově smrti, roku 1975, zasáhl dům blesk a malby byly při požáru téměř zničeny. Díky iniciativě pracovníků památkové péče a místních umělců byl objekt prohlášen kulturní památkou a dostal se do správy Národní galerie. Na lepší časy však Portmoneu svitlo až roku 1991, kdy dům koupil Ladislav Horáček, zakladatel nakladatelství Paseka a další velký obdivovatel Josefa Váchala. Ve spolupráci s restaurátory pod vedením Jiřího Látala a architektem Mikulášem Hulcem proběhly záchranné práce, které trvaly 2 roky. Pro veřejnost byl dům otevřen 26. června 1993. Váchalova románová vize se tak stala skutečností – dům byl nazván Portmoneum. A jak si přál Josef Portman – vzniklo v něm malířovo muzeum. Od roku 2016 je Portmoneum v majetku Pardubického kraje a spravuje jej Regionální muzeum v Litomyšli.
Krvavý román se rovněž jmenuje nová expozice v Portmoneu. Kromě slavného interiéru domku si bude nyní možné prohlédnout i videomapping pod názvem Josef Váchal – kumštýř boha i ďábla. V nabídce je také dokumentární film Portmoneum – příběh neobyčejného domu.
Váchal grafik
Josef Váchal se jinak nejvíce zaměřoval se zejména na grafické práce, využívající výtvarně jednoduché, expresivní, až primitivistické vyjádření autorova pohledu na svět. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy (barevný dřevoryt). Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román (první vydání 1924, nově 1990 Paseka), Šumava umírající (1931) a romantická a Receptář barevného dřevotisku (1934) se zařadily mezi nejvýznamnější díla české literatury – grafiky 20. století.
Váchal byl solitér a svobodně se vyjadřující člověk i ke stavu prvorepublikové či moderní společnosti: Každá stádnost i státnost mu byla cizí…
„Člověče! Občane svobodný (!) svobodné (!) čs. republiky! Ruku na srdce a uvažuj: Jsi v pravdě opravdu volný a svobodný? Nenáleží tvé tělo od malička Lékařům, kteří je očkují, rodičům, kteří je bijí nebo zanedbávají, škole, která je moří, práci, která je podlamuje a mrzačí, nemocnicím, co pokusný a státu co žoldnéřsko-hlídací materiál, kapitálu, co mrtvá hmota a naposledy pathologiím k rozřezání? Kdo tě takovým otrokem učinil? Společnost sama.“
Radan Wagner
Foto: Portmoneum a archiv
Diskuze k tomuto článku