Tvorba Josepha Beuyse klade otázky na téma humanismu, ekologie, sociologie a především antroposofie. To vše ho vedlo k definování konceptu „sociální sochy“ jako společného uměleckého díla, kdy „každý člověk je umělec.“ Umění, společnost a politika prý mají tvořit jeden provázaný celek… Dodnes se vedou spory, zda byl Beuys kontroverzní osobnost, provokatér s mezinárodní působností nebo velký světový tvůrce… Sám ze sebe udělal postavu, která nikdy neodložila typický klobouk a vestu bez rukávů – osobnost připomínající bojovníka s vlastní mytologií.
V těchto dnech si připomínáme 100 let od narození tohoto německého tvůrce a myslitele, jehož dílo i další aktivity jsou známé, avšak jen zřídka kdy náležitě pochopené. Ostatně, není to vždy vinou samotných diváků. Beuys se stal ikonou nejen kulturního života, jehož počínání je třeba nahlížet na pozadí historických, společenských a osobních událostí. S válečnou zkušeností zraněného německého letce byl aktivní v atmosféře uměleckých a politických debat 60. a 70. let 20. století. Doba i Beuys byli prostoupeni vnitřními rozpory (nadějemi i stereotypy). Na jedné straně šlo tehdy o „revoluční studentskou“ vlnu přinášející odpor k stávajícím (kapitalistickým i elitářským) strukturám, na druhou stranu se její projevy stávaly etablovanou (kontroverzní i výsadní) hodnotou. Na jedné straně anarchistický Beuys obecně napadal tradiční představy o autoritě, roli pedagoga, umělce i jeho díla – na straně druhé se při prezentaci svých projevů také ocital v tradiční inscenaci umělecké autority (významné galerie), od níž chtěl mít odstup. Beuys je plný rozporů či nejasností. Jeho „umění“ mělo být podle něj prostředkem k probuzení a uzdravení – směrníkem návratu k mýtickým počátkům a terapií pošpiněného moderního člověka. Beuys se stává veřejným hlasem mladé generace.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku