Pro mnohé byl morálním vzorem, inspirátorem nebo podporovatelem. Díky svým postojům si udržel nezávislost, ale nakonec byl nucen odejít do exilu. Po návratu do vlasti pokračoval ve své originální tvorbě i společenské činnosti. Dnes si připomínáme 21 let od úmrtí této mimořádné osobnosti… Vymýšlel a pečlivě realizoval na své osamocené cestě nejrůznější výtvarné techniky. V době, kdy ještě nebyly možné digitální triky s obrazem, pracoval dlouhé hodiny s pravítkem, skalpelem a lepidlem. Stránky starých knih, reprodukce slavných děl (které mu zpočátku dodával sochař Karel Malich) nebo vlastní fotografické portréty rozřezával na prvočinitele a opět je znovu, ale po svém, rytmicky skládal. Původní předlohy nešetřil. Známé reprodukce z dějin umění třeba i namáčel do vody a muchlal, než je v poněkud jiné podobě použil pro svou „muchláž“. Začínal jako básník, ale na počátku šedesátých let psanou poezii opustil a rozhodl se věnovat vizuálnímu umění. Koláže, roláže, muchláže a mnohé další jeho vizuální experimenty jsou dnes chloubou prestižních sbírek. Autor těchto děl byl jedinečný spolutvůrce, mecenáš i sběratel českého moderního umění.
Kavárna Slavia bývala svého času svobodným prostorem v nelehké době. Naproti Národnímu divadlu a s pohledem na Pražský hrad stávalo se toto místo cílem setkávání známých, ale i nově příchozích umělců, filozofů nebo literátů. Vedle sebe diskutovaly kruhy různě zaměřených generací, které se občas prolínaly. Nejznámějším ohniskem byl jistě tzv. Kolářův stůl, nalézající se v místě, kde „půdorys ve tvaru L svírá vnitřní stranu svého pravého úhlu.“
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku