Vědomí – a nikoliv hmota – je prvotní a určující. Okolní svět je relativní, kvantový a záhadnější, než jsme si mysleli – svým pozorováním jej přivádíme k pohybu. Tak to i podle nejnovějších bádání vypadá. Intuitivně k této celistvosti (provázanosti) směřovala východní učení, ale i kreativní osoby a mnozí umělci. V těchto dnech slaví cestu k takovému „novému“ holistickému poznávání nejen vědecké kruhy. Nobelovu cenu převezmou tři myslitelé, kteří svým výzkumem přinesli další důkazy o „kvantové provázanosti.“ Více se o tom dozvíte ZDE. V textu jsou použité fotografie sochařských objektů britského umělce Antony Gormleyho…
Shodu mezi intuitivním a racionálním, kreativním a daným nebo dokonce mystikou a kvantovou fyzikou odkryli již Niels Bohr (Komplementární myšlení) či Wolgang Pauli (Příroda a duše); Fritjof Capra (1939), fyzik s mezioborovými přesahy, však učinil rozhodující krok navíc ve správnou chvíli a na správném místě. A tak univerzální „kosmický tanec“ mohl začít – zvláště když přispěchala na pomoc další hvězda: biolog Rupert Sheldrake se svým „morfologickým polem“ – tedy jednotou člověka a přírody na základě společné aktivní paměti a českoamerický holotropní zásadní psychiatr Stanislav Grof (dnes uznávaná linie: Freud – Jung – Grof).
Nové paradigma: spirituální vědomí, dynamické propojení všeho se vším, vstup do vesmíru. Počáteční odmítnutí systémového myšlení však přineslo hrozbu, že se jedinec může „utopit“/rozpustit v kosmických prazážitcích a zamotat do transpersonálních informací. Naproti tomuto kalifornskému centru/trendu stojí (stála) středoevropská kultura vycházející v tomto smyslu z antroposofie geniálně zřícího Rudolfa Steinera. Jeho upřednostňování individuálního člověka (věřícího, morálního, myslícího) vycházelo z křesťanství. Steinerův odkaz však dosud nemohl být v odpovídající šíři naplněn (na rozdíl od úspěšného New Age), neboť následný evropský pokus o „křesťanství s lidskou tváří“ z řady důvodů ztroskotal. Avšak ani transpersonální „Kalifornie“ není v poslední době ušetřena revize. Je to patrné i na ústřední „páteři“ celého hnutí – na Fritjofovi Caprovi. „Západní buddhismus“ nám může jistě přinášet pozitivní jógu, ale nikoliv u nás přirozené učení a praktikování (o archetypech nemluvě).
Celý pohyb trefně postihuje holandský filozof a sociolog Harrie Salman – zastánce středoevropské cesty dalšího vývoje: „Ve vědách New Age se odstup od asijských spirituálních tradic zvětšuje. Před nedávnem Capra napsal, že již nevěří, že je Západ může převzít, aniž by hluboce změnil jejich chápání a přizpůsobil si je. Podle jeho názoru nejsou duchovní východní učitelé schopni chápat podstatné aspekty nových holistických paradigmat. Kromě toho poukazuje Capra na soulad nové holistické fyziky s evropskou mystickou tradicí. Tak se objevuje možnost nové orientace kultury New Age na evropskou spiritualitu „já“ na cestu k srdci, jež je v ní připravována. Vlastní evropská spiritualita je znovu objevována také jinými proudy New Age.“ Tolik tedy Salman. Přesto je Caprova kniha Tao fyziky mimořádná a pro celý pohyb nenahraditelná – tedy přinášíme pár zajímavých citací:
//Oba základní pilíře fyziky 20. století, kvantová teorie a teorie relativity, vedou k světovému názoru velmi podobnému pohledu hinduistů, buddhistů či taoistů a podobným pohledům mystiků všech dob a tradic.
//Kořeny fyziky a celé západní vědy je třeba hledat v prvním údobí řecké filozofie, v 6. Století před naším letopočtem, v kultuře, kdy ještě věda, filozofie a náboženství nebyly rozděleny a tvořily celek.
//Filozofické myšlení, které předcházelo a provázelo zrod moderní vědy, vedlo k radikální formulaci dualismu duch – hmota. Dualismus se objevil v 17. století s filozofií René Descarta. Ten při svém pohledu na svět vycházel z radikálního rozdělení přírody na dvě oddělené a nezávislé oblasti: na oblast mysli (res cognitans) a oblast hmoty (res extensa).
//Mysl byla od těla oddělena, byla jí však přisouzena úloha tělo ovládat. Tím došlo k zjevnému rozporu mezi vědomou vůlí a neovladatelnými instinkty. Jedinci se navíc rozdělili podle své práce, talentů, pocitů, víry atd. do množství izolovaných skupin. Toto rozdělení má hlavní podíl na neustálých konfliktech plodících ustavičný metafyzický zmatek a přinášejících zklamání.
//Na rozdíl od západního je východní světový názor „organický“. Pro východního mystika jsou všechny věci a události, které vnímá svými smysly, spjaté ve vzájemném vztahu a jsou jen různými aspekty a projevy té samé nejvyšší podstaty.
//Vědecká metoda založená na abstrakci je velmi účelná a účinná, za tyto vlastnosti však musíme něčím platit. Když upřednostňujeme svůj pojmový systém, když ho zužujeme a neustále zpřesňujeme, stává se čím dál víc odtržený od reálného světa… běžný jazyk je mapa… a mapa není území.
//Fyzici narazili na zkušenost reality, která leží mimo naše smysly. A museli čelit paradoxním aspektům této zkušenosti podobně jako mystici. Od té doby se začaly modely a pojmy moderní fyziky podobat modelům a pojmům východní filozofie.
//V klasické fyzice se například předpokládalo, že tyč má vždy stejnou délku, ať je v klidu nebo pohybu. Teorie relativity však ukázala, že to není pravda. Délka předmětu závisí na jeho rychlosti vůči pozorovateli a mění se s rychlostí.
//Čím déle člověk studuje náboženské a filozofické texty hinduistů, buddhistů a taoistů, tím je mu jasnější, že tam všude je svět chápán jako pohyb, plynutí a změna.
//Sklon částic reagovat na omezení svého „životního prostoru“ pohybem ukazuje na jakýsi základní neklid hmoty, charakteristický pro svět subjaderných částic… Moderní fyzika tedy vůbec nepopisuje látku jako pasivní a netečnou, ale neustále kmitající a „tančící“. Její rytmické uspořádání je dáno strukturou molekul, atomů a jader. To je však také způsob, jak vidí svět východní mystici.
//Celý svět se tedy zapojuje do věčného pohybu a aktivity, do ustavičného kosmického tance energie.
//V hinduismu našla metafora kosmického tance své nejhlubší a nejkrásnější vyjádření v obraze tančícího boha Šivy, jednoho z nejstarších a nejoblíbenějších indických bohů. V jedné ze svých četných inkarnací se Šiva objevuje jako král tanečníků.
//Subatomový svět je světem rytmu, pohybu a neustálé změny. Není však chaotický ani nepodléhá libovůli, nýbrž se řídí pevnými a přesnými pravidly. (Zde se autor, jak dokazují novější objevy, v jistém smyslu mýlí).
//Při zkoumání světového názoru založeném na moderní fyzice se vždy znovu a znovu přesvědčujeme, že myšlenka o základních stavebních kamenech se už obhájit nedá.
//Podle východního názoru i podle moderní fyziky je vše ve vesmíru spojené se vším a ani jedna část není základní. Vlastnosti částí neurčuje nějaký zákon, ale vlastnosti částí ostatních. Fyzici i mystici si uvědomují, že z toho vyplývá nemožnost úplného vysvětlení jakéhokoliv jevu, zaujímají však k tomu odlišný postoj.
(Z knihy: Fritjof Capra, Tao fyziky – paralely mezi moderní fyzikou a východní mystikou, Dharmagaia a Maťa)
Radan Wagner
foto: archiv
Diskuze k tomuto článku