Krištof Kintera nyní vytvořil další monumentální objekt – tentokrát „Památník odešlému světlu“. Dílo sestavené z řady „odešlých“ zářivek bude odhaleno a zpřístupněno veřejnosti 30. srpna. Výstavu je možné navštívit v prostoru ARCHA v Lubné, která se nachází mezi Litomyšlí a Poličkou. Vaše reakce a fotografie uvítáme a vybrané zveřejníme na našich stránkách. Jaké realizace ve veřejném prostoru Kintera dosud realizoval? Ohlédněme se…
Nuselský most v Praze byl zprovozněn v roce 1973. Stal se lákadlem k nevratným činům. Od té doby z něj skočilo přes tři sta lidí, přesná statistika však neexistuje. K sebevraždě je jistě nutná mimořádná dávka odvahy, kterou v sobě člověk musí hledat po nesmírném a trýznivém zoufalství. Memento mori je poctou těmto tragickým osudům, a také výtvarným objektem, který nemá ve světě obdoby. Krištof Kintera přišel s touto myšlenkou a sám se ujal náročných příprav i realizace. Dva roky však trvalo přesvědčování úředníků a shánění (40) razítek nutných k povolení vztyčit pod mostem svéráznou lampu – připomínku. To se zdařilo až v roce 2011.
Nyní zde stojí i kroutí se desetimetrová lampa veřejného osvětlení netypicky obrácená k nebi. Osvětluje tak cestu nešťastných a zesnulých ke hvězdám. Na lampě je nenápadná cedulka s nápisem: Memento mori – těm, kteří si v těchto místech z vlastního rozhodnutí vzali život. Jméno tvůrce chybí. „Přišlo mi žinantní s tímto mementem spojovat své autorství, bylo by to trapné,“ přiznává Kintera. „Já se odmítám dívat na sebevraždu křesťanským prizmatem jako na něco zavrženíhodného, proto se moje socha jmenuje Z vlastního rozhodnutí,“ dále poznamenává Kintera. Na toto téma se v době instalace pomníku rozhořela rušná debata na sociálních sítích. Je překvapivé, kolik nehumánní polemiky a povrchního nepochopení vyvolal tento decentní a zajímavě řešený pomník sebevrahům. Výjimečná umělecká pocta i absolutní lidský čin velkou část společnosti, zdá se, stále něčím pobuřuje.
Kintera se zapsal do obecného povědomí ještě jedním projektem v pražském veřejném prostoru. Na rušné a nebezpečné křižovatce ulice Dukelských hrdinů a Nábřeží kpt. Jaroše je na čtrnácti metrové pouliční lampě vertikálně ve výšce zavěšené jízdní kolo. Celý „postříbřený“ pomník s názvem Bike to Heaven (Kolo do nebe) se ve větru může také otáčet. Je nenápadný, ale výmluvný. Věnován je Janu Bouchalovi a všem cyklistům, kteří v Praze zemřeli při dopravních nehodách. Bouchal byl známým propagátorem městské cyklistiky, jehož život skončil v roce 2006 právě v těchto místech po střetu s automobilem. Po sedmi letech příprav byl nezvyklý pomník odhalen díky iniciativě Auto Mat a financován z veřejné sbírky. Právě aktivista Bouchal marně upozorňoval na tuto „křižovatku smrti“° a usiloval o její urychlenou přestavbu. Nakonec se mu sama stala osudnou. Až v roce 2012 zde přibyly semafory pro cyklisty a došlo k celkovému zklidnění místa. O rok později byl pomník slavnostně odhalen a stal se tak trvalým mementem.
Krištof Kintera (1973) je výtvarný umělec pracující v řadě oborů. Jeho hlavním výrazovým prostředkem jsou socha, plastika a objekt. V letech 1992 – 99 studoval pražskou Akademii výtvarných umění (prof. Milan Knížák) a dále pak v letech 2003 – 04 Rijksakademie van beeldende Kunsten v Amsterodamu. Třikrát byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Je členem a vůdčí osobností „skupiny“ Jednotka. V roce 2006 vytvořil vizuální koncept k festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Kromě vlastní umělecké činnosti se také věnuje kurátorské práci. Jeho pestré dílo je založeno na nezvyklé kombinaci materiálů, estetice nesmyslu či paradoxu a na překvapivém nápadu a zpracování.
Diskuze k tomuto článku