Když slavný sochař August Rodin během svého pobytu v Praze roku 1902 shlédl na fotografiích Braunovy plastiky, byl nadšen, ale i zklamán, že je nestihne vidět přímo v Kuksu. Malíř a kritik Miloš Jiránek v té době také opěvoval „Braunova arcidíla“, i když měl ještě výhrady k „siláckému rozmaru.“ Josef Šíma jezdil z nedaleké Jaroměře s rodiči do Kuksu na výlet. A právě tam jej okouzlily Braunovy sochy – Ctnosti a zvláště Neřesti. A vskutku, blížíme-li se k rampě před místním Špitálem, dodnes se nám může zdát, že postavy Ctností a Neřestí v kameni ožívají a vznášejí se vzhůru k nebi. Unikátní barokní komplex s dominujícím dílem Matyáše Bernarda Brauna se trvale vtiskl do Šímových představ, vzpomínek a posléze kreseb a obrazů s levitujícími torzy lidských postav.
Zdejší sochařská výzdoba pod širým nebem je dnes neúplná a chátrá vlivem počasí. Přesto je stále fascinující. Plastiky z tvrdého, a přeci pomíjivého, pískovce dávno přišly o barevnou polychromii, někdy dokonce chybí celé partie – atmosféra je však stále podmanivá. Nemusíme znát a vnímat dobově kontroverzní náboženskou tématiku, abychom pochopili velikost a unikátnost tohoto rozsáhlého díla. „Theatrum mundi“ i dnes svými tvary a výrazy stále promlouvá.
Zbytek tohoto článku je viditelný pouze pro přihlášené.
Pro přístup ke všem článkům se přihlaste, nebo se zdarma zaregistrujte
Diskuze k tomuto článku